Článek
Honiči, mezi které patří i beagle, tvoří skupinu psů s hluboce zakořeněným loveckým instinktem. Od pradávna byli chováni proto, aby sledovali zvěř podle pachu a hlasitě oznamovali, kudy se vydala. Pracovali vždy ve smečkách, takže jsou přirozeně společenští a potřebují blízkost, ať už ostatních psů nebo lidí. Jsou to psi houževnatí, odvážní a neúnavní, schopní běžet celé hodiny bez ztráty nadšení. I když dnes už většina z nich neloví, jejich povaha zůstala stejná. Jsou přátelští, zvídaví a stále připravení vyrazit po jakékoli zajímavé stopě, která je zaujme.
Bígl
Beagle má historii delší, než by se podle jeho velikosti zdálo. Něco jako on existovalo už ve starověku, ale skutečné kořeny dnešního beagla vedou do Anglie. Tam se už od středověku chovali malí honiči, kteří lovili zajíce a králíky. Říkalo se jim „foot hounds“, protože doprovázeli pěší lovce. Ti nepotřebovali rychlost, ale vytrvalost a spolehlivý nos. Ve 13. století už se o těchto psech psalo i v kronikách. Byli to psi malí, ale houževnatí. Jejich úkolem bylo běžet ve smečce a sledovat stopu, přičemž štěkali vysokým hlasem, aby lovec slyšel, kam se zvěř vydala.
V 16. století už beaglovi psi získali i obdiv samotné královny Alžběty I., která chovala miniaturní verzi zvanou „pocket beagles“ (dnes již mini bígl neexistuje). Později, v 18. a 19. století, se bígl stal symbolem tradičního britského honu. Psi byli chováni v celých smečkách a každý měl svou roli, jeden vedl stopu, ostatní následovali. Lov s bígly byl pro Brity téměř rituálem, spojeným s elegancí a sportovním duchem. V 19. století se bígl dostal do Ameriky, kde se stal oblíbeným společníkem farmářů a později i rodin. V roce 1885 ho uznal Americký kynologický klub, a od té doby jeho obliba nepolevila. Dnes patří k nejrozšířenějším plemenům na světě, nejen díky svému vzhledu, ale hlavně kvůli své povaze.
Na první pohled je beagle sympatický a důvěřivý pes. Má kompaktní postavu, která je dokonale vyvážená, ani příliš těžká, ani příliš lehká. V kohoutku bývá vysoký kolem 33 až 40 centimetrů, váží obvykle 10 až 15 kilogramů. Hlava je přiměřeně široká, s roztomile klenutou lebkou, na které vévodí dlouhé, přiléhající uši, které se klidně pohupují při každém kroku. Oči má hnědé, teplé, s výrazem, který se snadno zapíše do paměti. Je v něm totiž laskavost i trocha zvídavosti.
Srst je krátká, hladká a hustá, ideální pro venkovní život. Nejčastější je klasické trikolorní zbarvení – černá, hnědá a bílá. Ale existují i dvoubarevní bíglové, světlejší, třeba citronově bílí nebo červenobílí. Typickým znakem je bílá špička ocasu, díky které byl pes při lovu vidět i v husté trávě. Bígl působí přirozeně, nic na něm není přehnané. Jeho postava prozrazuje sílu i obratnost, aniž by působil těžkopádně. Nebo by to tak alespoň mělo být. Bohužel dnes se často setkáváme spíše s obézním bíglem.
Bígl je věčný optimista. Má rád lidi, společnost a vše, co se hýbe. Když mu něco voní, musí to prozkoumat. Když někdo projde kolem, musí ho pozdravit. Je to pes s neustálou chutí do života. Jeho povaha má ale dvě tváře. Na jednu stranu je přátelský, mazlivý a rád se podřídí, pokud mu dáváte dost pozornosti. Na druhou stranu je velmi tvrdohlavý, protože v něm stále dřímá lovecký duch. Když zachytí pach, je jako v transu, všechno ostatní přestává existovat. Není to neposlušnost z trucu, ale vrozený instinkt, se kterým se musí naučit pracovat každý majitel.
Plemeno je typickým smečkovým psem, a proto špatně snáší samotu. Potřebuje společnost, ideálně jiného psa nebo hodně kontaktu s lidmi. K dětem bývá skvělý, má trpělivost, neúnavnost a smysl pro hru. Jen je potřeba počítat s tím, že nuda je jeho největší nepřítel. Nudí-li se, najde si zábavu sám a většinou to není nic, z čeho by měl člověk radost. Je to pes s úžasnou inteligencí, ale jiným druhem než u ovčáků. Beagle přemýšlí po svém. Umí otevřít dveře, vysvobodit se z ohrádky nebo najít jídlo, které jste bezpečně schovali.
Má mimořádně citlivý nos. Říká se, že jeho čich patří k nejlepším mezi psy vůbec, dokáže zachytit pachy i několik dní staré. Právě proto se stal skvělým detekčním psem. Na amerických letištích existuje tzv. „Beagle Brigade“ – skupina psů, která vyhledává zakázané potraviny a jiné předměty v zavazadlech. Další zajímavostí je jeho hlas. Bígl totiž neštěká jako ostatní psi, on spíš zpívá nebo dá se říct hučí. Má charakteristické vytí, které se při honu měnilo v rytmické hlášení stopy. Dnes to zní legračně, ale v bytě to může být docela výzva. A pak je tu ještě jedna věc, jeho neodolatelný výraz. Mnoho lidí říká, že bígl umí prosit očima. A opravdu, když se na vás podívá, těžko mu cokoli odepřete.
Dřív byl bígl nepostradatelným členem honů na zajíce a lišky. Lovci vypouštěli celé smečky, které pracovaly společně. Psi běželi za sebou, hlasitě hlásili stopu a dokázali zvěř pronásledovat celé hodiny. Byla to náročná práce, vyžadující nejen výdrž, ale i schopnost spolupracovat a číst ostatní psy. S moderní dobou a úbytkem tradičního lovu se jeho role změnila. Dnes je bígl rodinný společník, ale i sportovec výborný ve stopovacích soutěžích, noseworku nebo agility. Jeho čich se uplatňuje i při pátrání po pohřešovaných lidech.
Méně známá stránka historie bígla je ta laboratorní. Kvůli své povaze a odolnosti byl často používán k pokusům. Naštěstí v posledních letech přibývá programů, které těmto psům dávají šanci na nový život. Mnoho z nich se po ukončení výzkumů dostává do rodin a dokazuje, že i po těžké minulosti dokážou být nesmírně laskaví.
Plemeno je poměrně odolným pes, ale má sklony k přejídání. Jakmile ucítí jídlo, rozsvítí se mu oči, ať už jde o granule, chleba nebo kousek pizzy. Je potřeba hlídat jeho váhu, protože bígl velmi snadno přibírá. U kastrovaných zvířat to platí dvojnásob. Častěji trpí také na záněty uší kvůli jejich tvaru a nízké ventilaci. Pravidelná kontrola a čištění je nutnost. U starších psů se mohou objevit i potíže se zády nebo klouby. Průměrná délka života je 12 až 15 let, což je velmi slušné. Bígl potřebuje denní pohyb, pachové hry a kontakt s lidmi. Když má dost aktivit, je klidný a spokojený. Když ne, začne si vymýšlet a může z něj být doslova nepříjemný pes.
Beagle je pes, který má všechno, milou povahu, inteligenci, energii i výraz, který odzbrojí každého. Není to pes, který by slepě poslouchal, ale takový, který vás bere jako parťáka. Má rád život, lidi a hlavně svět kolem sebe, který chce neustále prozkoumávat. Kdo jednou pozná beagla, těžko na něj zapomene. Je to pes, který dokáže být i po letech stejně veselý jako štěně, a možná právě proto si ho lidé na celém světě zamilovali.
Pokud nad tímto plemenem přemýšlíte, je dobré si o něj zjistit co nejvíce informací a zašťourat i do jeho minulosti. I když je to fajn rodinný pes, nestačí mu krátká procházka dvakrát denně. V mé profesi se často setkávám s problémy s jejich obezitou. Je to ale bohužel pouze kvůli špatnému managementu chovu zvířete. Většina lidí se odkazuje na to, že svého psa nemohou pustit, a tak docílit dostatku pohybu, neboť hned chytne stopu a není schopen reagovat na přivolání. Je to ale skutečně jeho přirozenost, se kterou se špatně pracuje. Dnes již ale existují elektronické obojky, které fungují velmi spolehlivě a umožní vám pejska pustit vyběhat, ale stále bude pod kontrolou. Protože pouze vyběhaný a správně unavený bígl, je spokojený bígl.
Zdroje:
ets.com/dog-breed-profile-beagle-1117938
https://www.dogster.com/dog-breeds/beagle
https://www.britannica.com/animal/beagle-dog
https://thepetworld.org/dog-breeds/beagle
https://dogtime.com/dog-breeds/beagle
https://www.caninejournal.com/beagle/
https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/bigl-chov-a-vlastnosti.A160112_112253_hobby-mazlicci_bma
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/23436/psi-plemena-bigl-tancici-pes.html
