Článek
Psi provázejí člověka tak dlouho, že si dnes skoro ani neumíme představit svět bez nich. Jenže pod slovem pes si každý vybaví něco jiného. Někdo velkého hlídače za branou, jiný loveckého psa v lese, další huňatého kamaráda do rodiny. A pak jsou tu společenská plemena, tedy psi, kteří nevznikli proto, aby tahali náklady, pásli ovce nebo šli po stopě zvěře, ale hlavně proto, aby byli člověku nablízku. Aby s ním sdíleli domácnost i nálady. Tahle skupina bývá někdy podceňovaná, ale zároveň velmi četně zastoupená.
I mezi společenskými plemeny jsou psi s výraznou osobností, silným temperamentem a překvapivě zajímavou minulostí. A čínský chocholatý pes je přesně jeden z nich. Je to plemeno, které člověka zaujme už na první pohled, ať chce nebo ne. Někdo ho považuje za půvabného, jiný za podivného, další se nad ním pousměje, protože ho zaskočí jeho zvláštní silueta a chlupy na téměř holém těle. Naživo má v sobě něco, co se špatně popisuje. Jemnost, zvláštní eleganci a trochu křehkosti. Není to pes, který by zapadl mezi ostatní. A není to ani plemeno, které by člověk pochopil z jednoho pohledu na něj.
Čínský chocholatý pes
Kolem historie čínského chocholatého psa se dodnes drží spousta nejasností. Už samotný název svádí k představě, že jde o čistě čínské plemeno s jasně daným původem, jenže realita je trochu složitější. Bezsrstí psi se totiž v různých podobách objevovali už dávno v několika částech světa a není úplně jednoduché určit, odkud přesně pochází právě předci dnešního čínského chocholatého psa. Jedna teorie mluví o Africe, jiná o Střední nebo Jižní Americe.
Často se zmiňuje, že malí bezsrstí psi bývali užiteční na lodích. Z dnešního pohledu to může znít divně, ale tehdy šlo hlavně o praktičnost. Na lodích byli škůdci a malí pohybliví psi je mohli lovit. Námořní obchod navíc spojoval vzdálené země a přístavy, takže právě tímto způsobem se mohli podobní psi dostávat z místa na místo. Není proto vůbec vyloučené, že psi, kteří stáli na začátku dnešního plemene, cestovali víc než leckterý člověk. A právě v Číně se zřejmě ustálila menší a jemnější forma, která se začala spojovat s tamním prostředím, a nakonec dala plemeni i jméno. Neznamená to nutně, že úplně první předek vznikl právě tam, ale spíš že právě čínské prostředí sehrálo důležitou roli v jeho dalším vývoji.
Do moderní podoby, jakou známe dnes, se ale čínský chocholatý pes dostal až mnohem později. Významnou roli v tom sehráli chovatelé v Evropě, a hlavně ve Spojených státech. Právě tam si tenhle zvláštní pes začal získávat obdivovatele, kteří v něm neviděli kuriozitu, ale originální a charakterní plemeno. Postupně se stanovil jednotnější typ, začaly vznikat chovatelské linie a pes se dostal i na výstavy. Ačkoli nikdy nepatřil mezi masově rozšířená plemena, jeho popularita pomalu rostla. Nešlo ale o oblibu ve stylu módního boomu, jaký zažila některá jiná malá plemena. Spíš si ho nacházeli lidé, kterým seděla jeho povaha a kteří chtěli psa opravdu jiného a zajímavého.
Dnes je čínský chocholatý pes známý v řadě zemí a chová se i u nás, přesto pořád zůstává spíš plemenem pro užší okruh zájemců. Nepatří k těm psům, které si lidé pořizují bez rozmyslu jen proto, že je zrovna viděli na internetu. Vyžaduje určitou představu o tom, co člověk od psa čeká a co je ochotný mu dát. Pokud jde o vzhled, u málokterého plemene platí tak silně, že ho nejde si splést s jiným plemenem. Čínský chocholatý pes je malý, lehký a jemně stavěný. Není to pes s těžkou kostrou ani s robustním tělem. Když se pohybuje, neměl by působit neohrabaně. Naopak, správný pohyb je lehký, pružný a plynulý. Má to být pes, který nepůsobí těžce ani hrubě, ale živě a elegantně.
Hlava je jedním z míst, kde se jeho typičnost ukazuje opravdu výrazně. Má klínovitý tvar, ale ne přehnaně ostrý. Lebka je jemná a stop patrný. Oči bývají tmavé a působí bystře a vnímavě. Kdo má tohle plemeno rád, často říká, že má skoro lidský výraz. Je to možná trochu nadsázka, ale něco na tom opravdu je. V jeho pohledu bývá hodně emocí. Uši jsou větší, nápadné a většinou vztyčené, což celé hlavě dodává živý a trochu bdělý výraz. Krk je poměrně dlouhý a nesený s elegancí, díky čemuž pes někdy působí až překvapivě noblesně. Tělo čínského chocholatého psa má být vyvážené. Nesmí být přehnaně dlouhé, ale ani krátké a podsadité. Hrudník bývá přiměřeně hluboký a záda jsou pevná. Končetiny jsou štíhlé, jemné a delší, což posiluje celkový dojem lehkosti. Zajímavé jsou i tlapky, které bývají delší a užší, často se popisují jako zaječí. Ocas je delší a směrem ke konci se zužuje. U bezsrsté varianty ho navíc zdobí delší srst, která vytváří jemný prapor.
A tím se člověk dostává k tomu nejvýraznějšímu, tedy k srsti, nebo spíš k jejímu neobvyklému rozložení. Čínský chocholatý pes existuje ve dvou variantách. Ta známější je bezsrstá. To ale neznamená, že by byl úplně holý. Na hlavě má typickou chocholku, podle níž dostal jméno, na tlapkách bývají osrstěné části připomínající ponožky a na ocase zmíněný prapor. Zbytek těla je z velké části bez srsti, i když míra ochlupení může být u jednotlivých psů různá. Kůže bývá jemná, hladká a na dotek velmi teplá. Právě tenhle pocit překvapí mnoho lidí nejvíc. Kdo si takového psa poprvé vezme do náruče, často si uvědomí, že kontakt s ním je úplně jiný než u běžně osrstěného psa.
Druhá varianta se nazývá labutěnka, a pro nezasvěceného člověka bývá skoro šokem, protože může vypadat jako úplně jiné plemeno. Má jemnou, dlouhou, měkkou srst po celém těle a působí mnohem načechraněji. Jenže geneticky jde pořád o čínského chocholatého psa. I to je na tomhle plemeni zajímavé. V jednom plemeni se potkává výrazná bezsrstá forma s plně osrstěnou variantou, a přesto obě spadají pod jeden standard. Už to samo o sobě dělá z chocholatého psa plemeno neobyčejné.
Tím se může na první pohled zdát, že pes bez srsti bude skoro bezúdržbový. To je ale jeden z nejčastějších omylů. Péče o čínského chocholatého psa je specifická. U bezsrsté varianty bývá v něčem dokonce náročnější než u mnoha chlupatých plemen. Kůže totiž není chráněná srstí, a tak víc reaguje na okolní prostředí. V létě hrozí spálení od slunce, zvlášť u světlejších jedinců. V zimě naopak snadno prochladne, takže obleček není rozmar majitele, ale často úplně běžná součást péče. Nejde o psa, který by bez problémů fungoval celý den v sychravém počasí venku.
Kůže potřebuje pravidelnou kontrolu a citlivý přístup. U některých psů bývá hladká a bezproblémová, u jiných se mohou objevovat pupínky, drobné vyrážky, ucpané póry nebo vysušení. Hodně záleží na kvalitě chovu, krmení, prostředí i na tom, jakou kosmetiku člověk používá. Co sedí jednomu, nemusí sedět druhému. Někdo potřebuje jemné omytí častěji, jinému vyhovuje spíš méně zásahů. Důležitá je šetrnost, protože přehnaná péče může kůži podráždit stejně jako zanedbání. Vedle srsti a kůže je potřeba myslet i na běžnou péči, jako u každého jiného psa. Zuby, uši, drápky, oči. U čínského chocholatého psa se často mluví právě o chrupu, protože bezsrstá plemena mohou mít v téhle oblasti určité zvláštnosti. Někdy se objevuje neúplný chrup, jindy větší sklon k problémům se zuby. O to víc je důležitá pravidelná kontrola a péče. Kdo si tohle plemeno pořídí jen kvůli vzhledu a čeká, že to bude nenáročný gaučový mazlíček bez dalších starostí, ten může být překvapený.
A tím se člověk dostává k povaze, která je na tomhle plemeni možná ještě zajímavější než jeho vzhled. Čínský chocholatý pes bývá velmi citlivý, silně fixovaný na svého člověka a překvapivě vnímavý na atmosféru doma. Není to pes, který by si vystačil s miskou, pelíškem a krátkou procházkou kolem domu. Potřebuje kontakt. Opravdový, každodenní a velmi blízký. Mnoho majitelů říká, že číňan není jen pes v bytě, ale skoro stín, který se přesouvá z místnosti do místnosti spolu s nimi. Když si lehnete, lehne si poblíž. Když vstanete, jde za vámi. Občas trpí separační úzkostí.
K cizím lidem může být různý. Někteří jedinci jsou otevření skoro hned, jiní si drží odstup a potřebují chvíli čas. Obvykle ale nejde o agresivitu, spíš o citlivost a opatrnost. Právě proto je důležitá socializace. Když se pes odmala seznamuje s lidmi, zvuky, prostředím a různými situacemi, bývá mnohem vyrovnanější. Když se to podcení, může být zbytečně bázlivý. V tom je čínský chocholatý pes trochu zrcadlo svého okolí. Když kolem sebe cítí jistotu, často z ní těží. Když žije v chaosu nebo napětí, snadno to na něm ulpí a dle toho se chová. Pokud jde o využití, čínský chocholatý pes nikdy nepatřil k typickým pracovním plemenům. Přesto měl v historii své místo. Na lodích mohli lovit škůdce a být praktickými pomocníky. Vedle toho se traduje i další zajímavá věc, a sice že byli tito psi využíváni jako jakési živé zahřívací polštářky.
V průběhu času se z něj ale stal hlavně společenský pes. A v téhle roli je doma dodnes. Dobře se hodí do bytu, pokud má dostatek kontaktu, pohybu a podnětů. Někteří jedinci se objevují i na výstavách nebo v různých menších psích aktivitách, kde se může ukázat jejich bystrost a chuť spolupracovat. Bývá velmi dobrý a šikovný v Agillity. Není to lenoch na celý den pod dekou, i když deku samozřejmě ocení. Potřebuje i mentální zaměstnání, hru a delší procházky.
Čínský chocholatý pes je zkrátka plemeno, které si člověk neplete s žádným jiným. Je to živý, vnímavý, oddaný pes, který potřebuje své místo vedle člověka. Je to věrný společník, ale nehodí se ke každému.
Zdroje:
https://www.dogster.com/dog-breeds/chinese-crested
https://www.thesprucepets.com/chinese-crested-dog-breed-profile-4589181
https://www.webfordog.cz/atlas-psu/cinsky-chocholaty-pes/
https://www.pesweb.cz/cz/cinsky-chocholaty-pes
