Článek
Na mapě Austrálie existují místa, která jako by byla vytržená z času. Rozlehlé pláně, nekonečné silnice, pár domů rozesetých daleko od sebe a ticho, které je slyšet víc než lidský hlas. Právě v takovém prostředí se odehrál příběh rodiny, která vešla ve známost pod názvem Colt clan. Nešlo o sektu, nešlo o uzavřenou komunitu s ideologií, ani o experiment. Šlo o rodinu. O několik generací lidí, u nichž se incest stal běžnou, i když skrytou součástí každodenní reality. Podobně jako u případu Whittakerových, o kterých jsem psala článek zde, nejde o příběh plný dramatických zvratů v podobě honiček, únosů nebo mediálních výkřiků. Je to spíš pomalé a plíživé rozpouštění hranic, které by měly být nepřekročitelné. A především o selhání okolí, sousedů, institucí i státu.
Colt clan
Rodina Colt žila po desetiletí v odlehlé části Austrálie. Nešlo o extrémní samotu v pravém slova smyslu, ale o prostředí, kde se lidé znají jen letmo a do soukromí druhých se nezasahuje. Každý má svůj pozemek, své problémy a své soukromí. Právě tahle kombinace, fyzická izolace a sociální lhostejnost se v mnoha případech ukazuje jako klíčový faktor. Incest jako takový nevzniká ve vakuu. Často se objevuje tam, kde chybí vnější kontrola, kde se rodina uzavírá sama do sebe a kde autorita jedince není nikdy zpochybněna. U Colt clan se tento vzorec opakoval z generace na generaci. Děti vyrůstaly v prostředí, kde nebylo jasné, co je normální a co už ne. Kde hranice mezi rodičem, sourozencem a partnerem postupně mizely.
Incest není jen sexuální vztah mezi blízkými příbuznými. Je to především porušení přirozených rolí, které mají v rodině chránit slabší členy. Ve většině případů není incest o zakázané lásce, ale o moci. O kontrole. O zneužití důvěry a závislosti. V rodinách, kde se incest objevuje dlouhodobě, často dochází k jeho normalizaci. Děti jsou vychovávány v přesvědčení, že to, co se děje, je běžné. Neznají jiný svět, nemají s čím srovnávat. A pokud se narodí děti s genetickými vadami, bývá to vysvětlováno nemocí, smůlou nebo trestem shůry, nikoli skutečnou příčinou.
Případ Colt clan začal přitahovat pozornost úřadů až ve chvíli, kdy už bylo pozdě mluvit o izolovaném selhání jednotlivce. Šlo o více generací, mezi nimiž docházelo k opakovaným incestním vztahům. Některé děti měly výrazné vývojové problémy, mentální postižení nebo zdravotní komplikace, které nebylo možné přehlížet. Zásadní je, že nikdo zvenčí dlouho nepokládal nepříjemné otázky. Lékařské záznamy existovaly, sociální pracovníci měli nějaké informace, ale chyběl celkový pohled. Stejně jako u Whittakerových se i zde ukázalo, že systém často reaguje až ve chvíli, kdy už je situace extrémní.
Jedním z nejděsivějších aspektů podobných případů je mlčení obětí. Není to většinou o tom, že by nechtěly mluvit, ale proto, že často nevědí, že je vlastně o čem mluvit. Pokud dítě vyrůstá v prostředí, kde je incest běžnou součástí života, nemá jazyk ani rámec, jak situaci popsat. U Colt clan bylo toto ticho téměř absolutní. Rodina navenek působila uzavřeně, ale ne podezřele. Nebyly hlášeny násilné incidenty, žádné útěky, žádná otevřená obvinění. Jen pomalé hromadění problémů, které nikdo nespojil dohromady.
Incest má kromě psychických následků i velmi konkrétní biologické dopady. Opakované křížení blízkých příbuzných výrazně zvyšuje riziko vrozených vad, mentální retardace a chronických onemocnění. U rodin, kde se incest vyskytuje po generace, se tyto problémy kumulují. V případě Colt clan se objevovaly děti s omezenou schopností komunikace, s poruchami chování i s fyzickými deformacemi. Tyto znaky ale nebyly chápány jako varování, spíše jako rodinná zvláštnost. A právě v tom je jeden z největších paradoxů. Čím déle incest trvá, tím méně je vnímán jako něco výjimečného.
Když se případ dostal k soudům, vyvstala zásadní otázka. Co s lidmi, kteří celý život nepoznali jiný model reality? Trestní odpovědnost je jedna věc, ale ochrana obětí druhá. Odebrání dětí, rozdělení rodiny a institucionalizace s sebou nesly další traumata. Stejně jako u Whittakerových bylo zřejmé, že žádné řešení není dobré. Nezasáhnout znamenalo pokračování zneužívání. Zasáhnout znamenalo rozpad jediného světa, který ti lidé znali.
Případ Colt clan není výjimkou. Podobné příběhy se objevují v různých částech světa, v USA, Evropě i Austrálii. Společné mají hlavně jedno, dlouhodobé přehlížení, izolaci a neschopnost společnosti dívat se na rodinu bez idealizace. Rodina je často vnímána jako bezpečný prostor automaticky. Jenže realita ukazuje, že právě za zavřenými dveřmi se může odehrávat to nejhorší. Incest není reliktem minulosti ani problémem zaostalých oblastí. Je to temná možnost, která vzniká tam, kde se spojí moc, ticho a strach.
Příběh Colt clan je připomínka, že zlo nemusí křičet, aby existovalo. Někdy jen tiše přežívá v každodennosti, v rutině a v přesvědčení, že do rodinných věcí se nemluví. Stejně jako u Whittakerových nejde o to ukázat prstem na jednotlivce, ale pochopit celý mechanismus. Jak snadno se mohou hranice rozpadnout. Jak dlouho může společnost přehlížet to, co nechce vidět. A jak hluboké následky to má pro ty, kteří se narodili do světa, kde slovo „normální“ nikdy nemělo šanci vzniknout.
Zdroje:
https://www.abc.net.au/news/2018-04-07/family-members-extradited-to-nsw-following-incest-charges/9629976
https://www.theguardian.com/world/2013/dec/12/australia-incest-case-shocks-country
https://www.sbs.com.au/news/article/colt-family-eight-charged-with-sex-abuse-incest/h19y0qfdh
https://www.adelaidenow.com.au/news/national/colt-clan-incest-case-like-nothing-ive-ever-seen-says-top-cop/news-story/9930c417890c1cf3a3efd8384a0566cf
https://www.canberratimes.com.au/story/6862297/colt-incest-clan-father-faces-nsw-trial/
https://www.9news.com.au/national/incestuous-colt-clan-patriarch-shows-family-photos-in-the-hope-of-clearing-name/5949187c-0f0e-4f17-8e53-baeb13b08ea3
