Hlavní obsah

Gustav Chaloupka: Český námořník zahynul roku 1896 na ostrově, kde ho měli údajně sníst kanibalové

Foto: Alex DeCiccio, CC-SA 4.0, wikimediacommons.org

V roce 1896 zahynul na Šalomounových ostrovech jednadvacetiletý Gustav Chaloupka z Rokycan. Spolu s dalšími námořníky ho při průzkumu vnitrozemí napadli místní bojovníci. Těla mrtvých se nepodařilo získat zpátky a brzy se začalo mluvit o kanibalech.

Článek

O Gustavu Chaloupkovi z Rokycan toho dnes moc nevíme. V sedmnácti letech odešel k námořnictvu a nakonec se dostal až na Šalomounovy ostrovy, tedy někam, kam se koncem 19. století většina lidí z Čech neměla šanci podívat. Proč si vlastně vybral námořnictvo, nikdo neví. Možná chtěl poznat svět, možná měl úplně jiné důvody. Jisté je, že se domů už nevrátil.

Gustav Chaloupka

V srpnu 1896 sloužil na rakousko-uherské lodi Albatros. Ta se tehdy nacházela u ostrova Guadalcanal a část posádky se vydala do jeho vnitrozemí. Byl mezi nimi i Chaloupka. Výprava ale dopadla špatně. Námořníky napadli místní bojovníci a několik jich zabili. Chaloupkovi bylo teprve jednadvacet let. Jeho jméno se pak dostalo i do evropských novin, hlavně kvůli zprávám, že těla mrtvých námořníků údajně skončila v rukou kanibalů. Zpráva se samozřejmě dostala až do Evropy. A noviny měly o čem psát. Nešlo totiž jen o zabité námořníky. Jejich těla se nepodařilo získat zpátky a brzy se objevilo tvrzení, že je místní obyvatelé snědli. Kanibalové na vzdáleném ostrově, mrtví námořníci, výprava, která skončila tragédií. Pro tehdejší noviny to bylo vděčné téma. Jenže s tím kanibalismem je to trochu složitější. O tom, co se s těly skutečně stalo, nejsou spolehlivé důkazy.

Češi v rakousko-uherském námořnictvu nebyli žádnou vzácností. Monarchie měla přístup k Jaderskému moři a v Pule se nacházela jedna z jejích hlavních námořních základen. Na lodích sloužili muži z různých koutů říše, takže vedle Chorvatů nebo Italů nebylo nic zvláštního potkat také někoho z Čech. Námořnictvo mohlo být pro mladého muže docela lákavé. Člověk dostával žold, měl zajištěné jídlo a občas se dostal do zemí, o kterých by jinak jen slyšel. Samozřejmě to mělo i druhou stránku. Přísná vojenská kázeň, málo soukromí a dlouhé měsíce mimo domov. A pokud loď vyplula na delší cestu, nedalo se jen tak rozhodnout, že už toho má člověk dost a pojede domů.

Chaloupka se nakonec dostal na dělový člun SMS Albatros. Ten vyplul 2. října 1895 z Puly a čekala ho dlouhá plavba. Nejdřív přes Suezský průplav, potom Indickým oceánem dál k Austrálii a do Tichomoří. Na palubě bylo přibližně 150 mužů. Dnes si pod podobnou cestou možná představíme něco dobrodružného, ale pro posádku to znamenalo hlavně spoustu práce a dlouhé týdny na moři. A také pobyt v místech, o kterých toho Evropané tehdy často moc nevěděli. Albatros navíc neplul do Tichomoří jen kvůli vojenským záležitostem. Výprava měla prozkoumat také nerostné bohatství některých ostrovů. Zájem byl především o nikl. Ten se v druhé polovině 19. století stával důležitou surovinou, protože se přidával do oceli a pomáhal zlepšovat její vlastnosti. Což se hodilo třeba právě při stavbě válečných lodí.

O nová naleziště se zajímal také průmyslník Arthur Krupp. Pokud by se podařilo najít dostatečně bohaté zásoby, mohl z toho být výnosný obchod. Na palubě proto byli i odborníci, kteří měli zdejší přírodní bohatství zkoumat. Chaloupka se tak ocitl na výpravě, která měla vedle vojenských úkolů také docela praktický hospodářský účel. Jestli ho vůbec zajímalo, proč se hledá zrovna nikl, těžko říct. Byl námořník a plnil rozkazy. Když Albatros zamířil k Šalomounovým ostrovům, plul tam samozřejmě také. V srpnu 1896 se pak dostal na Guadalcanal. Od jeho odjezdu z Puly neuplynul ještě ani rok. A právě tam jeho cesta skončila.

Foto: CortoFrancese, CC-SA 4.0, wikimediacommons.org

Mapa Guadalcanalu

Na Guadalcanalu to zpočátku vypadalo docela dobře. Guadalcanal je jedním ze Šalomounových ostrovů, které leží severovýchodně od Austrálie. Dnes si ho lidé spojují hlavně s druhou světovou válkou, protože právě tady probíhaly těžké boje mezi Američany a Japonci. Jenže v době, kdy sem dorazil Albatros, tedy v roce 1896, vypadal pobyt Evropanů na ostrově docela jinak. Znali hlavně pobřeží, kde se dalo přistát s lodí. Dál do vnitrozemí už se tolik nepouštěli. Byly tam hory, husté tropické lesy a také oblasti, o kterých měli jen velmi málo informací a mohli být nebezpečné.

Albatros připlul k ostrovu počátkem srpna. Podle dochovaných zpráv se místní obyvatelé na pobřeží chovali k námořníkům přátelsky a poskytli jim také průvodce, který uměl anglicky. Vypadalo to tedy, že průzkumu nic nebrání. Do vnitrozemí se vydalo 23 mužů pod velením Františka Karla Budíka, námořního důstojníka pocházejícího z Bučovic na Moravě. Kromě námořníků šli také vědci. Chtěli se dostat do oblasti hory Tatuve, kde Foullon předpokládal výskyt zajímavých hornin. Už samotná cesta jim ale dala zabrat. Tropické horko, vlhkost, prudké svahy a kamenitý terén. Některým mužům se navíc poškodily boty natolik, že nemohli pokračovat. Výprava se proto rozdělila a část námořníků zůstala pozadu.

To ještě nemuselo znamenat žádný velký problém. Jenže 10. srpna se situace změnila. Jednu ze skupin napadli místní bojovníci. Podle námořnických zpráv byli ozbrojeni oštěpy a sekerami a zaútočili zblízka. Evropané měli střelné zbraně, ale v nepřehledném terénu se nestačili všichni bránit. Námořní kadet Armand de Beaufort byl například zasažen dřív, než vůbec stačil vytáhnout revolver. Boj si vyžádal několik mrtvých. Zahynul geolog Foullon, kadet Beaufort a námořníci Jakob Daković a Gustav Chaloupka. Těžce zraněn byl také Petr Mařas, další muž z českých zemí, kterého zasáhla sekera do hlavy. Několik dní nato zemřel. Mezi oběťmi byl podle dobových svědectví také jeden z místních průvodců. Na to se v pozdějších vyprávěních o evropských námořnících často zapomínalo.

Přeživší se po útoku snažili dostat zpátky k pobřeží. S sebou měli zraněné muže, někteří sami sotva chodili a další střet s místními bojovníky nebyl vyloučený. Mrtvé proto pohřbili v provizorních hrobech a nechali je na místě. Z Albatrosu se později vydala záchranná skupina, která měla mimo jiné vyzvednout těla padlých. Jenže cesta do vnitrozemí byla za deště obtížná a průvodci se zdráhali pokračovat do oblasti, kde k útoku došlo. A tady se dochovaná svědectví začínají rozcházet. Podle některých pozdějších zpráv námořníci našli rozhrabané hroby a zbytky lidských kostí. Z toho se usuzovalo, že místní obyvatelé těla zabitých mužů snědli. Jenže zpráva melanesijské misie z konce roku 1896 popisuje něco jiného. Záchranná skupina podle ní kvůli špatnému počasí a náročnému terénu místo pohřbení vůbec nedokázala najít. Autor pouze předpokládal, že těla už místní obyvatelé pravděpodobně odnesli a snědli.

Rozdíl je docela podstatný. Jedna věc je najít lidské ostatky, druhá pouze předpokládat, co se s nimi stalo. Dobový tisk ovšem o podobné opatrnosti příliš nestál. Zpráva o výpravě napadené kanibaly se objevila v evropských novinách a Chaloupkův osud získal podobu, v jaké se vypráví dodnes. Některé články dokonce uvádějí, že má v úmrtním listě jako příčinu smrti zapsáno, že byl sněden kanibaly. Toto tvrzení se opakuje i v muzejních materiálech, samotný úmrtní list však není běžně dostupný k ověření. Odborník na historii geologických výzkumů Thomas Hofmann později upozornil, že dobové zprávy o celé události byly značně ovlivněny tehdejšími představami o obyvatelích Tichomoří. Nelze proto každou podrobnost přijímat bez výhrad.

Proč na ně místní lidé zaútočili, o tom se dnes může pouze spekulovat. Jedním z možných vysvětlení je, že námořníci pronikli na území, které místní obyvatelé považovali za posvátné. V některých vyprávěních se zmiňuje přímo hora Tatuve. Jestli ale právě to bylo důvodem útoku, není jisté. S Evropany se přitom obyvatelé Guadalcanalu nesetkali poprvé. Obchodní lodě sem připlouvaly už dávno před Albatrosem a ne každý takový kontakt dopadl dobře. V 19. století se totiž v Tichomoří rozmohl obchod s pracovní silou. Na vzdálených plantážích, třeba v Austrálii, byli potřeba lidé, a tak je obchodníci sháněli právě na ostrovech. Někdo se nechal najmout, protože mu slíbili výdělek. Jenže sliby se nemusely dodržet a docházelo i k únosům. Člověka odvezli přes moře a doma pak třeba dlouho nikdo nevěděl, co se s ním stalo. Pro místní obyvatele tedy evropská loď nemusela znamenat nic dobrého.

To ovšem ještě neznamená, že útočníci na Guadalcanalu chtěli pomstít nějakou předchozí křivdu. Mohlo jít o spor o území, strach z cizinců nebo důvody, o kterých neexistují žádné informace. Svědectví samotných útočníků se nedochovalo. Zajímavé je také to, že Evropané při podobných výpravách často spoléhali na přátelské přijetí v pobřežních vesnicích. Jenže jednotlivé komunity měly vlastní pravidla a vztahy. Souhlas jednoho náčelníka nemusel pro obyvatele vzdálenějších hor znamenat vůbec nic. Ani smrt geologa Foullona nemusela proběhnout přesně tak, jak ji popisovaly první zprávy. V jedné z pozdějších odborných studií se objevuje tvrzení, že ho během přestřelky mohla zasáhnout kulka vystřelená některým z námořníků. Pokud tomu tak bylo, je to další ukázka toho, jak nepřehledný celý střet musel být.

Příběh Albatrosu se po více než sto letech připomněl také v České republice. Historik Radek Polách z Muzea Novojičínska totiž v roce 2014 identifikoval mezi sbírkovými předměty ceremoniální oštěp pocházející z Guadalcanalu. Na první pohled by možná nevypadal nijak mimořádně. Jenže jeho součástí byla lidská lýtková kost. Oštěp získala výprava Albatrosu od místních obyvatel a později se dostal do muzejních sbírek. Poláchovi se podařilo jeho původ určit díky spolupráci s rakouskými kolegy. Kost pochopitelně nemusela patřit některému z mrtvých námořníků. Podle dostupných informací ani neexistuje důkaz, který by ji s Chaloupkou spojoval. Předmět je ale zajímavý sám o sobě. Připomíná, že v některých oblastech Melanésie měly lidské ostatky své místo v rituálech a mohly být používány také při výrobě obřadních předmětů. Polách se později vydal přímo na Šalomounovy ostrovy. Zajímal se nejen o tragédii z roku 1896, ale také o historické fotografie, které námořníci pořídili a které se dochovaly v evropských sbírkách. Některé z nich poskytl tamnímu Národnímu muzeu. Pro místní historiky totiž představují vzácné zachycení života na ostrovech před více než stoletím.

Albatros po smrti pěti členů výpravy pokračoval v plavbě. Do Puly se vrátil až v březnu 1898, tedy více než dva roky po vyplutí. Většina posádky měla za sebou dlouhou cestu po Tichomoří, během níž navštívila řadu ostrovů. Pro některé námořníky to muselo být největší dobrodružství jejich života. Gustav Chaloupka se toho návratu nedožil. Na Guadalcanalu byl počátkem 20. století vztyčen kamenný kříž, který připomínal pět mrtvých členů expedice. Byla na něm vytesána také Chaloupkova jména. Kříž nechali zhotovit rakousko-uherští námořníci a dopravili ho na ostrov při jedné z dalších plaveb.

Na samotného Chaloupku se ale postupně zapomnělo. Nebyl to slavný cestovatel, vědec ani velitel. Sloužil jako obyčejný námořník a nebýt jeho tragické smrti, nejspíš by se o něm dnes nikde nepsalo. Jeho jméno se čas od času objeví v článcích o kanibalech, často s tvrzením, že šlo o prvního nebo dokonce jediného Čecha, kterého lidojedi snědli. To už je ale trochu odvážné. Jednak nevíme, jestli byl Chaloupka skutečně sněden, a jednak bychom jen těžko mohli prokázat, že se něco podobného nikdy nestalo žádnému jinému člověku z českých zemí.

Zdroje:

https://www.stoplusjednicka.cz/namornik-sezrany-kanibaly-zamorska-expedice-skoncila-pro-gustava-chaloupku-tragicky

https://www.idnes.cz/xman/styl/vseved-gustav-chaloupka-lidozrout-kanibal.A230927_154823_xman-styl_albe

https://www.muzeumslany.cz/prednasky/gustav-chaloupka-cesky-namornik-snezeny-na-guadalcanalu

https://polar.cz/zpravy/novojicinsko/novy-jicin/15908/clanek

https://www.kabinetkuriozit.eu/z-cech-na-ostrovy-kanibalu/

https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/radek-polach-muzeum-novojicinska-vyprava-rakousko-uhersko.A180115_376471_ostrava-zpravy_jog

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0alomounovy_ostrovy

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz