Kabir Bedi: Viděli jsme ho jako hrdinu. Skutečný život byl mnohem temnější, syn spáchal sebevraždu

Kdyby se měl Kabir Bedi popsat jednou větou, dalo by se říct, že byl jedním z prvních indických herců, kteří opravdu překročili hranice domácí kinematografie a dokázali se prosadit i v Evropě a částečně v Hollywoodu. Jenže ani to není úplné. Pro evropské publikum zůstává především Sandokanem, charismatickým pirátem z malajských moří. Pro indické diváky je hercem s dlouhou a proměnlivou kariérou. A pro ty, kdo znají jeho osobní příběh, je také člověkem, kterého sláva nezbavila bolesti, omylů ani tragických ztrát.

Narodil se 16. ledna 1946 v Láhauru, tedy ještě v době, kdy město patřilo k Britské Indii. Dnes je Láhaur součástí Pákistánu. Už tím je jeho původ poznamenaný dějinami, které byly větší než jeden lidský život. Rok po jeho narození přišlo rozdělení Indie a Pákistánu, masové přesuny obyvatel, násilí a vznik nových hranic. Kabir Bedi tedy vyrůstal ve světě, který se právě bolestně přetvářel. Jeho rodina byla mimořádná. Otec Baba Pyare Lal Bedi byl spisovatel, filozof a politicky angažovaný muž. Matka Freda Bedi pocházela z Anglie, ale její život se nakonec velmi silně spojil s Indií a buddhismem. Později se stala jednou z prvních západních žen vysvěcených v tibetském buddhismu. Kabir tak nevyrůstal v běžném hereckém ani filmovém prostředí. Doma slyšel debaty o politice, duchovnu, společnosti a odpovědnosti člověka vůči světu. To všechno v něm zůstalo. I později, když se z něj stal muž filmových plakátů, exotický hrdina a televizní idol, v něm bylo něco z intelektuálního zázemí, ze kterého vyšel.

Kabir Bedi studoval v Indii, mimo jiné na St. Stephen’s College v Dillí. K herectví se nedostal jako dítě filmových ateliérů, ale spíš postupně, přes divadlo a veřejné vystupování. Než se stal známým hercem, pracoval také jako rozhlasový a televizní hlasatel. Jeho výrazný baryton, klidná dikce a schopnost zaujmout byly vlastně jedním z jeho prvních poznávacích znamení. Později se ukázalo, že právě hlas bude jednou z jeho největších hereckých zbraní. Začínal v indickém divadle. Hrál Shakespeara, vystupoval v náročnějších inscenacích a učil se herectví způsobem, který je pomalejší než filmová sláva, ale často poctivější. Divadlo herce donutí stát před lidmi bez možnosti střihu. Každé gesto, každá pauza, každé nadechnutí musí obstát v reálném čase. Bedi si odtud odnesl schopnost působit důstojně a soustředěně, což se později hodilo i ve filmu. Na plátně nikdy nebyl jen „hezká tvář“. Uměl stát, mlčet, podívat se a tím pohledem rozhodnout o celé scéně.

Do filmu vstoupil na začátku sedmdesátých let. Bollywood byl tehdy světem melodramat, písní, velkých emocí a hvězd, které měly velmi přesně dané typy rolí. Kabir Bedi do toho zapadal jen částečně. Nebyl klasickým romantickým hrdinou. Byl vysoký, výrazný, měl ostřejší rysy, hluboký hlas a působil kosmopolitně. Jako by od začátku patřil i někam jinam než jen do domácího filmového průmyslu.

Nejdůležitější okamžik jeho kariéry přišel v polovině sedmdesátých let. Italská televize připravovala seriál podle dobrodružných příběhů Emilia Salgariho o Sandokanovi, pirátovi z Malajsie, který bojuje proti koloniální moci. Role potřebovala herce, který bude působit exoticky, silně, romanticky a zároveň věrohodně jako vůdce. Kabir Bedi byl pro ni téměř ideální. Seriál Sandokan z roku 1976 měl v Evropě obrovský úspěch. V Itálii se stal televizní událostí a postupně se dostal i do dalších zemí. Pro mnoho diváků v Evropě, včetně tehdejšího Československa, byl Sandokan jedním z prvních velkých televizních exotických hrdinů. Nebyl to uhlazený západní dobrodruh, který přijíždí do cizího světa a všechno zachraňuje. Byl to hrdina z jiného prostředí, hrdý, nezkrotný, divoký, ale zároveň spravedlivý a romantický.

Kabir Bedi v té roli působil, jako by se pro ni narodil. Dlouhé vlasy, pronikavý pohled, otevřená košile, šavle, moře, džungle a odpor proti Britům, to všechno se spojilo do obrazu, který měl obrovskou sílu. Jenže hlavní nebyl kostým. Hlavní byla jeho přítomnost. Bedi dokázal Sandokana zahrát tak, že nepůsobil směšně ani přepjatě. V roli bylo něco pohádkového, ale ne prázdného. Sandokan byl dobrodružný sen, ale zároveň v sobě nesl téma vzdoru proti koloniální nadvládě. A právě tady začíná i určité prokletí Kabira Bediho. Sandokan mu otevřel svět, ale zároveň ho uzavřel do jedné role. V Evropě ho miliony lidí milovaly, ale často už ho nedokázaly vnímat jinak. Ať hrál cokoli, někde v pozadí pořád stál tygr z Mompracemu. Tak silná role je dar i past.

Evropská sláva, která byla větší než doma

Na Kabiru Bedim je zajímavé, že jeho evropská sláva v některých obdobích převyšovala jeho postavení v Indii. V Itálii se stal skutečnou hvězdou. Jeho oficiální biografie připomíná, že Sandokan lámal divácké rekordy napříč Evropou. Pro italské publikum nebyl jen zahraničním hercem, ale součástí televizní paměti. Byl tváří seriálu, na který se vzpomínalo podobně, jako se u nás vzpomíná na velké dobrodružné nebo rodinné televizní fenomény.

Tohle postavení mu umožnilo pracovat v Evropě, zejména v Itálii, mnohem víc než většině indických herců té doby. V době, kdy nebylo běžné, aby indický herec volně přecházel mezi Bollywoodem, evropskou televizí a západními produkcemi, Kabir Bedi to dokázal. Nebyl sice hollywoodskou superstar, ale byl mezinárodní tváří. A to v sedmdesátých a osmdesátých letech znamenalo mnohem víc než dnes, kdy se herci z různých zemí přirozeně objevují v globálních streamovacích projektech. V roce 1983 přišla další výrazná zahraniční role. Ve filmu Chobotnička ze série o Jamesi Bondovi si zahrál Gobindu, nebezpečného protivníka po boku hlavního padoucha. Nebyla to hlavní role, ale byla viditelná. Bondovka patřila k nejsledovanějším filmovým značkám světa a pro Bediho to byl další důkaz, že dokáže fungovat i mimo indický prostor.

Přesto by bylo nespravedlivé psát o Kabiru Bedim jen jako o evropském Sandokanovi. V Indii pracoval dlouhodobě a objevil se v řadě filmů. Hrál kladné i záporné postavy, aristokraty, mocné muže, otce, protivníky i charakterní figury. V bollywoodském prostředí ale nikdy nebyl úplně typickou hvězdou hlavního proudu. Možná právě proto, že byl příliš mezinárodní. Bollywood často miluje jasně čitelné typy, romantický hrdina, komik, tragický milenec, akční spasitel a rodinný patriarcha. Bedi se tomu vymykal. Měl v sobě něco cizokrajného i pro domácí publikum. Byl Ind, ale nepůsobil jako běžný indický filmový idol. Byl dostatečně charismatický na hlavní role, ale zároveň tak výrazný, že se často hodil i jako protivník nebo autoritativní figura. K jeho známějším indickým rolím patří například účinkování ve filmu Khoon Bhari Maang z roku 1988, kde ztvárnil zápornou postavu Sanjaye Vermy, nebo role císaře Šáhdžahána ve filmu Taj Mahal: An Eternal Love Story. Jeho kariéra tedy nebyla jedním nepřerušeným triumfem, ale dlouhou cestou herce, který se znovu a znovu přizpůsoboval různým žánrům, zemím a očekáváním.

Kabir Bedi nikdy nepatřil k hercům, kteří by stavěli výkon na rychlosti, výbušnosti nebo komediálním temperamentu. Jeho síla byla jinde. Uměl působit klidně a nebezpečně zároveň. Dokázal být romantický, aniž by ztratil tvrdost. Dokázal být záporný, aniž by sklouzl k obyčejné karikatuře. Tohle souviselo i s jeho fyzickým zjevem. Byl vysoký, měl široká ramena, výrazný obličej a hlas, který se dobře pamatoval. U takových herců se někdy stává, že je režiséři obsazují hlavně podle vzhledu. U Bediho to určitě hrálo roli. Ale kdyby měl jen vzhled, Sandokan by nezůstal v paměti tak dlouho. On mu dal zvláštní směs hrdosti a melancholie. Divák měl pocit, že ten muž má minulost, bolest i důvod bojovat.

Právě proto jeho nejsilnější role často stojí na důstojnosti. Bedi nemusí ve scéně dělat mnoho. Stačí, když se objeví, promluví hlubokým hlasem a zvedne oči. U herců tohoto typu je riziko, že zestárnou do prázdné pózy. Kabir Bedi měl ale výhodu, že stáří jeho herecký typ vlastně posílilo. S přibývajícími lety začal přirozeně přecházet do rolí starších mocných mužů, mentorů, otců, politiků nebo autorit.

Kdyby byl Kabir Bedi jen úspěšným hercem, jeho příběh by byl zajímavý, ale ne tak lidsky silný. Jenže jeho osobní život byl plný dramat, vztahů, rozchodů i tragédií. Byl čtyřikrát ženatý. Jeho první manželkou byla Protima Bedi, indická tanečnice a výrazná osobnost kulturní scény. Později byl ženatý se Susan Humphreys, Nikki Bedi a od roku 2016 je jeho manželkou Parveen Dusanj. Jeho vztahy byly často sledované a komentované. Patřil k mužům, kteří přitahovali pozornost nejen filmovými rolemi, ale i soukromím. Sám o svých vztazích v pozdějších letech mluvil otevřeněji, než bývá u starších filmových hvězd zvykem. V rozhovorech se vracel i k prvnímu manželství s Protimou, které bylo v některých obdobích nekonvenční a poznamenané dobovou představou svobody ve vztazích. Podle pozdějších vyjádření sám připustil, že víra ve „volnou lásku“ jejich vztah nezachránila.

Nejbolestnější kapitola jeho života se ale netýká slávy ani manželství. Jeho syn Siddharth trpěl schizofrenií a v roce 1997 spáchal sebevraždu ve věku 26 let. Bedi o ní později mluvil veřejně, ale nikdy to nepůsobilo jako snaha získat pozornost. Spíš jako člověk, který ví, že mlčení kolem duševních nemocí může být stejně ničivé jako nemoc sama. Tahle tragédie dodává jeho veřejnému obrazu jinou hloubku. Divák, který ho zná jen jako Sandokana, vidí hrdinu s šavlí a tygřím pohledem. Člověk, který zná jeho život, vidí i otce, který prošel ztrátou, s níž se nedá úplně smířit.

V pozdějších letech Kabir Bedi vydal autobiografii Stories I Must Tell. Už název naznačuje, že nechtěl jen sepsat slavné role a úspěchy, ale vyprávět věci, které v sobě dlouho nesl. Jeho oficiální stránka knihu představuje jako otevřenou a osobní výpověď. Bedi patří ke generaci herců, která byla zvyklá na jistý odstup. Filmová hvězda měla působit větší než život, ne se příliš svěřovat. On ale postupně začal mluvit i o slabosti, chybách, rodinných problémech a ceně slávy. Tím se jeho obraz proměnil. Už to nebyl jen muž z plakátu, ale pamětník několika filmových světů a zároveň člověk, který si uvědomuje, že za charismatem se dá schovat hodně bolesti.

Jedním z nejzajímavějších rysů jeho kariéry je trvalý vztah s Itálií. Nešlo jen o jednu slavnou roli. Italské publikum si ho skutečně přivlastnilo. Bedi se v Itálii vracel do televize, vystupoval v pořadech a zůstával tam populární i dlouho po Sandokanovi. V roce 2010 obdržel italské státní vyznamenání Řád zásluh o Italskou republiku, což potvrzuje, že jeho význam tam nebyl jen nostalgický. Pro herce z Indie to byla mimořádná věc. Bedi se nestal jen hostem v evropské produkci. Stal se součástí evropské populární kultury. A i když se to může zdát jako samozřejmost, ve své době to samozřejmé nebylo. Mezinárodní kariéry asijských herců byly často omezené stereotypy. Nabízely se jim role cizinců, padouchů, exotických vládců nebo záhadných mužů z Východu. Bedi tímto rámcem někdy procházel také, ale Sandokan mu dal něco vzácného - roli hrdiny.

Kabir Bedi je často zjednodušován na jednu roli. To je osud mnoha herců, kteří se příliš přesně trefí do kolektivní paměti. Jenže jeho život byl mnohem širší. Hrál v Indii, Evropě i Americe. Objevil se v bondovce, v bollywoodských filmech, v televizních seriálech, na divadle i v mezinárodních produkcích. Byl členem hereckých profesních organizací, podle své oficiální biografie je od roku 1982 také hlasujícím členem americké Akademie filmového umění a věd. Jeho kariéra nebyla bez výkyvů. Ne každý projekt byl úspěšný. Ne každá etapa byla stejně výrazná. Ale právě v tom je jeho příběh zajímavější než jednoduchá legenda. Kabir Bedi nebyl herec, který by celý život stoupal vzhůru po rovné čáře. Spíš se pohyboval mezi vrcholy, návraty, vedlejšími cestami a osobními ranami. Někdy ho nesla sláva, jindy musel žít vedle ní.

Kabir Bedi zůstal v paměti hlavně proto, že měl něco, co nejde snadno vytvořit. Přítomnost. Kamera ho měla ráda, ale ne proto, že by byl uhlazený. Spíš proto, že v něm bylo napětí. Působil jako člověk z jiného světa, a přitom nebyl prázdnou dekorací. Sandokan mohl snadno dopadnout jako naivní dobrodružná figurka. V jeho podání se z něj stal hrdina, kterého si lidé pamatují i po desetiletích.

Jeho život zároveň ukazuje, jak složité je přežít vlastní obraz. Lidé po něm chtěli, aby byl pořád Sandokanem. Jenže on byl také syn neobyčejných rodičů, student, divadelník, bollywoodský herec, mezinárodní tvář, partner, otec, muž poznamenaný ztrátou i člověk, který se ve stáří dokázal ohlédnout bez úplného přikrašlování.

Kabir Bedi se stal Sandokanem. To mu už nikdo nevezme. Ale byl víc než jen muž s šavlí a rozevlátou košilí. Byl jedním z prvních skutečně mezinárodních indických herců, člověkem mezi kulturami a tváří doby, kdy televize ještě dokázala vytvořit legendu, na kterou se nezapomíná.

Zdroje:

https://starsunfolded.com/kabir-bedi/

https://indianexpress.com/article/entertainment/bollywood/kabir-bedi-celebrates-10th-wedding-anniversary-80th-birthday-with-wife-parveen-dusanj-in-goa-time-to-reflect-see-pics-10482162/

https://indianexpress.com/article/entertainment/bollywood/kabir-bedi-all-4-marriages-lasted-over-7-years-had-significant-relationships-not-one-night-stands-10023575/

https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/filmovy-sandokan-kabir-bedi-ma-vrely-vztah-k-cesku-prezil-i-sebevrazdu-sveho-syna/r~aaa2929503dca459c7b398c274faa947/?lp=1

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/sandokan-herec-kabir-bedi-narozeniny-osmdesatiny-film-serial.A260115_085655_lidicky_sub

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/sandokan-herec-kabir-bedi-narozeniny-osmdesatiny-film-serial.A260115_085655_lidicky_sub