Článek
David Livingstone jednoznačně patří k nejznámějším cestovatelům 19. století. Proslavil se nejen jako misionář a objevitel, ale i jako muž, který přežil přímý střet s kočkovitou šelmou, a to rovnou králem zvířat. Šlo o událost, která se mu navždy zapsala do těla a celý život mu připomínala, že Afrika není jen zemí krás, ale i místem, kde o životě rozhodují vteřiny.
David Livingstone
K útoku došlo v dnešní Botswaně. Místní obyvatelé opakovaně ztráceli kozy a telata, protože na jejich stáda chodili útočit lvi. Pro vesnici to znamenalo ohrožení obživy. Livingstone, který se snažil získat jejich důvěru, se rozhodl, že půjde s lovci po stopě. Chtěl jim ukázat, že stojí na jejich straně a že je ochoten sdílet stejné nebezpečí. Výprava vyrazila časně ráno. Na písčitých místech byly jasně vidět široké otisky tlap. Stopu doprovázely i zbytky uloveného zvířete. Lovci věděli, že lev není daleko. Vzduch byl napjatý a každý se držel blíž ke zbrani. Všichni tušili, že střet může přijít kdykoli.
Šelma se objevila znenadání. Z křovin vystoupil mohutný samec s tmavou hřívou. Livingstone okamžitě vystřelil, ale jeho stará puška nebyla spolehlivá a rána lva jen poranila. To byla ta nejhorší možnost. Zraněný lev se mění v nevyzpytatelného protivníka. Místo ústupu se rozběhl přímo na lidi. Rychlost útoku byla ohromující. Lev dokáže vyvinout krátkodobě rychlost přes 70 kilometrů za hodinu a na vzdálenost několika metrů nemá člověk šanci uhnout. Livingstone nestačil ani znovu nabít. Šelma se na něj vrhla, srazila ho k zemi a sevřela zuby jeho rameno.
Livingstone později vzpomínal, že necítil klasickou bolest. Spíš jakoby tělo ochrnulo. Lev ho drtil, cloumal jím a při tom mu zlomil klíční kost i další kosti. Připadal si jako hadrová panenka. Úplně bezmocný, odkázaný na milost predátora. Když se lev připravoval k dalšímu úderu, ostatní lovci zasáhli. Jeden přiskočil s puškou, druhý s kopím. Zvíře pustilo Livingstona a skočilo na dalšího muže, kterému se zakousl do nohy. Teprve další střela lva skolila. Vše trvalo jen několik desítek vteřin, ale zanechalo to stopu na celý život.
Livingstone byl těžce zraněný. Rameno měl rozdrcené, paži ochromenou. Díky znalostem medicíny si uvědomoval, jak vážné je riziko infekce. U kočkovité šelmy je takové riziko enormní. Zranění se nakonec zahojilo, ale nikdy už nemohl ruku používat naplno. Do konce života měl potíže se zvedáním paže a často trpěl bolestmi. Přesto pokračoval ve svých cestách. Útok lva pro něj nebyl konec, ale především trvalá připomínka.
Abychom pochopili, proč byl útok tak ničivý, je dobré si připomenout, co lev dokáže. Samec může vážit až 250 kilogramů. Jeho tlapy jsou vybavené ostrými drápy a čelisti, které dokážou vyvinout tlak srovnatelný s hydraulickým lisem. Stačí jediný úder, aby skolil menší zvíře nebo člověka. Útok je většinou krátký, ale smrtící. Lvi loví především v noci a spoléhají na moment překvapení. Většinu práce odvádějí samice, samci se do lovu zapojují méně. Ale pokud se cítí ohroženi, dokážou být stejně nebezpeční. Většina útoků na člověka má nějaký důvod. Lev mohl být hladový, mohl si bránit kořist, nebo ho k útoku vyprovokovalo zranění. Livingstone šelmu trefil, ale nezabil ji. Tím z ní udělal ještě větší hrozbu. Zvíře jednalo instinktivně. Bránilo se a snažilo se odstranit toho, kdo mu způsobil bolest a kdo na něj dále útočí. To je v přírodě běžné a nelze na to nahlížet lidskou optikou.
To, že Livingstone přežil, lze označit za ohromné štěstí. Lev ho mohl snadno zabít jediným stiskem čelistí. Pravděpodobně ho zachránilo to, že šelma byla rozptýlená bolestí a dalšími lidmi kolem. Přenesla pozornost na jiného člověka, což mu dalo šanci. Kdyby byl sám, skončil by během pár vteřin mrtvý. Nikdy se nestavěl do role hrdiny. Popisoval spíše prostý fakt, že je lev mnohem silnější než člověk a stačí okamžik, aby to dokázal. Útok na něj byl spíš připomínkou, že člověk v Africe není pánem, ale hostem. Což by si měl uvědomit každý, kdo vstupuje na území, kterému vládnou predátoři a které je jejich domovem.
Pro místní obyvatele byl lev vždy symbolem síly, ale zároveň hrozbou. Dokázal zabít dobytek a někdy i lidi. Proto se kolem vesnic stavěly ohrady, pálily ohně a lidé se snažili šelmy zahánět. Evropané často viděli lva jako majestátní zvíře, ale Afričané znali jeho skutečnou tvář. Tvář predátora, který může v noci přijít až ke dveřím. Livingstone se díky svému zážitku naučil tento pohled chápat. Dnes jsou lvi chráněni, protože jejich populace rychle klesá. Ale v 19. století byli mnohem početnější a střety s lidmi časté. Útok na Livingstona tak nebyl žádnou výjimkou, spíš připomínkou reality tehdejší Afriky. Z pohledu historie se stal jedním z nejznámějších příběhů o střetu člověka s divokým vrcholovým predátorem.
Příběh Davida Livingstona ukazuje, jak křehký je lidský život. Stačilo pár vteřin a slavný cestovatel mohl skončit mrtvý v křoví a v žaludku divokého predátora. Přežil jen díky náhodě a s pomocí druhých. Jizvy na těle mu zůstaly, ale právě díky nim si ještě více uvědomoval, že respekt k přírodě není volbou, ale nutností.
Síla divočiny a predátorů by se neměla nikdy podceňovat.
Zdroje:
https://www.historyhit.com/facts-about-david-livingstone/
https://historyweblog.com/2014/10/lion-attacks-livingstone/
https://heritage.rcpsg.ac.uk/exhibits/show/bitesize-videos/livingstone-lion-bitesize
https://livingstoneonline.org/in-his-own-words/missionary-travels-manuscript/livingstones-missionary-travels-manuscript-1857
https://www.thetimes.com/travel/destinations/uk-travel/england/london-travel/livingstone-tried-to-ban-picture-of-famous-lion-attack-krkq2gpcsjv
https://fantasticfacts.net/7671/
