Článek
Stačí se projít po větším městě a je docela pravděpodobné, že na něj dříve nebo později narazíte. Krátké nohy, podsadité tělo, placatý čenich a velké uši, kvůli kterým se o francouzském buldočkovi často říká, že připomíná malého netopýra. Ještě před několika desítkami let přitom rozhodně nepatřil mezi psy, které bychom vídali na každém rohu. Dnes je situace úplně jiná. Z francouzského buldočka se stal módní pes, oblíbený společník do městských bytů a v některých zemích dokonce jedno z nejčastěji chovaných plemen vůbec.
Francouzský buldoček
Francouzský buldoček umí být neuvěřitelně společenský, veselý a svérázný. Vzhled, který mu pomohl získat miliony obdivovatelů, se během let dostal do podoby, která ale bohužel některým psům přináší nemalé zdravotní potíže. Název trochu svádí k představě, že jde o plemeno s čistě francouzskými kořeny. Jeho historie je ale spojená také s Anglií a tamními buldoky. Ti původní navíc vypadali jinak než dnešní mohutný anglický buldok. Byli pohyblivější, atletičtější a v minulosti se používali i při krvavých zápasech se zvířaty. Poté, co byly podobné praktiky v Británii v první polovině 19. století zakázány, začala se podoba i využití buldoků měnit.
Vedle větších psů se chovali také jejich podstatně menší příbuzní, kteří byli oblíbení jako společníci. Často se v této souvislosti mluví o krajkářích z Nottinghamu. Když se část řemeslníků během průmyslové revoluce stěhovala za prací do Francie, malé buldoky si brali s sebou. A právě ve Francii začal postupně vznikat pes, kterého známe dnes. Malí angličtí buldoci se zde pravděpodobně křížili s dalšími psy a postupně se vybíral určitý vzhled. Jedním z nejvýraznějších znaků se staly velké vztyčené uši. Ty přitom nebyly od začátku samozřejmostí a mezi příznivci různých typů existovaly spory, zda má mít pes uši vztyčené, nebo překlopené podobně jako anglický buldok. Nakonec zvítězila první varianta a „netopýří“ uši se staly poznávacím znamením plemene.
Ve Francii už nešlo o pracovního psa. Francouzský buldoček byl především společníkem a velmi dobře se mu dařilo v městském prostředí. Oblíbili si ho lidé z různých společenských vrstev a postupem času se dostal také mezi umělce a bohatší Pařížany. Na přelomu 19. a 20. století už se dostával i za hranice Francie a jeho další cesta vedla mimo jiné do Spojených států.
Kdo očekává poslušnost německého ovčáka nebo pracovní nasazení border kolie, nejspíš bude z francouzského buldočka chvílemi zoufalý. On totiž většinou velmi dobře pochopí, co se po něm chce. Jen může dojít k názoru, že nevidí důvod to udělat. Tvrdohlavost k němu do určité míry patří, stejně jako obrovská schopnost člověka pobavit. Mnozí buldočci jsou hraví i v dospělosti, vyhledávají společnost a velmi rádi se účastní všeho, co jejich rodina dělá. Pokud se něco děje v kuchyni, bude pravděpodobně v kuchyni. Pokud si majitel sedne na pohovku, buldoček zpravidla nevidí důvod ležet o dva metry dál, když může ležet přímo vedle něj. Právě to je na něm sympatické, ale někdy také trochu náročné. Není to pes pro člověka, který chce mít doma samostatného společníka spokojeného většinu dne sám se sebou. Francouzský buldoček byl po generace chován hlavně pro společnost člověka a někteří jedinci nesou dlouhou samotu velmi těžce.
Výchovu přitom rozhodně není dobré zanedbat jen proto, že jde o malého psa. Dospělý čtrnáctikilový buldoček, který se nikdy nenaučil základní pravidla, dokáže být stejně otravný jako větší nevychovaný pes. Hrubost u něj většinou nevede nikam. Daleko lépe funguje důslednost, odměna a trochu trpělivosti s jeho občasným přesvědčením, že on sám ví nejlépe, co se právě bude dělat.
Občas se o francouzských buldočcích mluví jako o psech, kteří by nejraději celý život prospali na gauči. Tak to ale úplně není. Zdravý jedinec bývá hravý, rád chodí ven a pohyb potřebuje stejně jako ostatní psi. Současně ale není plemenem určeným pro dlouhé běhání, intenzivní sport nebo několikahodinovou aktivitu v horkém počasí. Především vysoké teploty jsou problém. Francouzský buldoček patří mezi brachycefalická plemena a zkrácená tlama může zhoršovat schopnost efektivně dýchat a ochlazovat organismus. V létě je proto potřeba trochu přemýšlet. Procházku přesunout na ráno nebo večer, nepřehánět aktivitu a nenechat psa běhat v poledním vedru. U jedince, který má navíc výraznější problémy s dýchacími cestami, je opatrnost ještě důležitější.
Snad žádný jiný problém se u francouzských buldočků tolik nezlehčuje jako hlučné dýchání. Videa chrápajících a chrochtajících buldočků bývají na internetu prezentována jako něco legračního. Majitel si na podobné zvuky snadno zvykne a začne je považovat za normální. Jenže pes by neměl bojovat o vzduch jen proto, že se tak narodil. Krátkolebost může být spojená s brachycefalickým obstrukčním syndromem dýchacích cest, tedy BOAS. Nejde o jedinou vadu, ale o soubor anatomických změn, které mohou průchod vzduchu komplikovat. Patří mezi ně například příliš úzké nozdry nebo problémy v oblasti měkkého patra a dalších částí horních cest dýchacích.
Rozdíly mezi jednotlivými psy jsou velké. Jeden francouzský buldoček může běžnou procházku zvládat poměrně dobře, zatímco jiný se při malé námaze výrazně zadýchává. Závažnější postižení může omezovat pohyb, spánek i schopnost zvládat teplo a někdy je nutná operace. Tohle je dobré vědět už při výběru štěněte. Pokud rodiče sotva popadají dech při obyčejné chůzi a chovatel vysvětluje hlasité funění slovy, že „buldočci to tak mají“, není to roztomilá zvláštnost plemene, nad kterou by se mělo mávnout rukou.
Dýchání je nejznámější, ale zdaleka ne jediná oblast, které je potřeba věnovat pozornost. Francouzští buldočci mají zvýšený výskyt některých kožních problémů, potíže s očima a ušima a onemocnění páteře. Kožní záhyby je nutné kontrolovat a udržovat v dobrém stavu, protože vlhké a špatně větrané prostředí snadno vede k podráždění a infekci. Velké a poměrně vystouplé oči jsou zase zranitelnější než oči uložené hlouběji v očnici. U plemene se můžeme setkat například s poraněním rohovky a dalšími očními obtížemi. Známým tématem jsou také obratle a meziobratlové ploténky. U některých psů mohou problémy s páteří přerůst z bolesti až v závažné neurologické potíže.
Komplikace se objevují i při rozmnožování. Francouzští buldočci patří mezi plemena, u kterých nejsou porody císařským řezem nijak vzácné. Svou roli zde hraje stavba těla feny i poměrně velká hlava štěňat. Výčet může znít děsivě, ale není správné z něj vyvodit, že každý francouzský buldoček musí být nemocný. Nemusí. Právě velké rozdíly mezi jednotlivými psy ale ukazují, proč by zdraví mělo při chovu stát mnohem výše než momentální módní představa o tom, jak má správný buldoček vypadat.
Obrovská popularita nebývá pro žádné plemeno výhrou. Jakmile jsou lidé ochotní zaplatit vysokou částku za štěně a poptávka převyšuje nabídku, objeví se množitelé i chovatelé, pro které je hlavním cílem prodat co nejvíce vrhů. Francouzský buldoček si tímto obdobím prošel velmi výrazně. K tomu se přidala móda nejrůznějších neobvyklých barev, které se někdy prodávají jako něco exkluzivního a vzácného. Budoucí majitel pak snadno řeší, jestli chce psa modrého, lila nebo jinak nápadného, zatímco mnohem podstatnější otázky zůstávají stranou.
Pro aktivního člověka hledajícího parťáka na dlouhé nebo celodenní horské túry existují vhodnější plemena. Stejně tak není ideální pro někoho, kdo bývá od rána do večera pryč. Kdo ale hledá společenského, veselého a kontaktního psa a zároveň si dobře uvědomuje specifika jeho zdraví, může v něm najít výborného společníka.
Zdroje:
https://www.dogster.com/dog-breeds/french-bulldog/
https://www.thesprucepets.com/french-bulldog-breed-profile-1117966
https://www.thesprucepets.com/french-bulldog-breed-profile-1117966
https://www.petmd.com/dog/breeds/french-bulldog
https://www.akc.org/dog-breeds/french-bulldog/
https://www.abicko.cz/clanek/casopis-abc/1266/mopsove-buldocci-a-dalsi-kratkoleba-plemena.html
https://www.ireceptar.cz/zvirata/buldocek-pes-s-oddanym-pohledem.html
