Článek
Když se řekne služební nebo pracovní ovčák, většině lidí se vybaví německý ovčák nebo belgický malinois. Vedle nich ale existuje pes, který se jim v mnoha ohledech dokáže vyrovnat, přesto jej na běžné procházce většinou nepotkáme. Holandský ovčák, známý také jako Dutch Shepherd či Hollandse Herdershond, na sebe možná neupoutá takovou pozornost jako některá módní plemena. Za jeho žíhanou srstí se však skrývá mimořádně schopný pracovní pes. Rychlý, vytrvalý, inteligentní a ochotný spolupracovat, ale také temperamentní a u některých linií natolik intenzivní, že běžný rodinný život bez skutečného zaměstnání pro něj nemusí být vůbec ideální.
Holandský ovčák (Dutch Shepherd)
Holandský ovčák nevznikal jako pes, jehož hlavním úkolem bylo dobře vypadat. Formovalo ho prostředí nizozemského venkova a potřeby tamních hospodářů. Ti potřebovali všestranného psa, kterého mohli ráno poslat ke stádu a odpoledne po něm chtít úplně jinou práci. Ovčáci pomáhali udržovat ovce tam, kde se směly pást, a bránili jim vstupovat na obdělávaná pole. Doprovázeli stáda, hlídali hospodářství a podle potřeby pomáhali i s dalšími zvířaty. Od dobrého psa se očekávalo, že vydrží pracovat dlouho, nebude zbytečně náročný a dokáže rychle pochopit, co po něm člověk chce.
Právě všestrannost se stala jednou z nejvýraznějších vlastností plemene. Koncem 19. století začala dostávat jeho podoba jasnější pravidla a roku 1898 vznikl v Nizozemsku klub věnující se holandskému ovčákovi. Původní psi se vyskytovali v různých barvách, postupně však začalo být pro plemeno charakteristické žíhání. Jenže svět kolem nich se měnil. S modernizací zemědělství ubývalo tradičního pastevectví a spolu s ním i práce, kvůli které tito psi po generace existovali. Holandský ovčák tak musel najít nové místo. A našel ho poměrně snadno. Vlastnosti potřebné na statku se ukázaly jako velmi dobře využitelné také ve služební kynologii a psích sportech. Inteligence, ovladatelnost, rychlost, vytrvalost a chuť pracovat nezmizely jen proto, že ovcí na pastvinách začalo ubývat.
Historie holandského ovčáka ale nebyla pouze příběhem postupného přechodu od ovcí ke sportu. Velmi těžké období přinesla druhá světová válka. Chov psů byl v okupovaném Nizozemsku výrazně omezen a nedostatek potravy zasáhl i psí populaci. Mnoho chovných zvířat zmizelo a počet holandských ovčáků se dramaticky snížil. Po válce proto bylo nutné plemeno znovu stabilizovat. Jeho populace zůstala ve srovnání s německým ovčákem relativně malá a ani dnes nejde o psa, kterého by člověk vídal na každém sídlišti. Zatímco některá plemena se postupně rozdělila na psy určené především na výstavy a jedince šlechtěné na výkon, u holanďana zůstala pracovní stránka velmi důležitá.
Na první pohled může krátkosrstý holandský ovčák někomu připomínat belgického ovčáka malinois. Stavbou těla jde o atletického, středně velkého psa bez zbytečné těžkopádnosti. Potřebuje být rychlý a obratný. Psi dosahují přibližně 57 až 62 centimetrů v kohoutku, feny zhruba 55 až 60 centimetrů. Typická je klínovitá hlava, vztyčené uši a pozorný výraz, který dobře odpovídá povaze psa neustále sledujícího své okolí. Nejnápadnější je však srst. Standard rozeznává tři variety: krátkosrstou, dlouhosrstou a hrubosrstou. Člověk, který zná pouze krátkosrsté pracovní holandské ovčáky, tak může být při pohledu na dlouhosrstého nebo hrubosrstého jedince docela překvapený. Charakteristickým zbarvením je žíhání na zlatém nebo stříbrném podkladu. Pruhy mohou být velmi výrazné, ale také natolik tmavé, že pes z dálky vypadá téměř černě. Právě žíhaná barva se stala jakousi vizitkou plemene.
Při pohledu na některé pracovní holandské ovčáky se nabízí otázka, kde vlastně končí holanďan a začíná malinois. Historie pracovních populací nizozemských a belgických ovčáků je složitější, než by se podle dnešních plemenných názvů mohlo zdát. Zvláštní kapitolou je nizozemský systém pracovních zkoušek KNPV, který je dlouhodobě spojen s výcvikem velmi schopných pracovních psů. V pracovních populacích nebyl vždy rozhodující rodokmen a čistokrevnost v tom smyslu, jak je chápe klasický výstavní chov. Důležitý byl především výkon. Proto také není možné automaticky považovat každého žíhaného psa označovaného v pracovním prostředí jako holandský ovčák za totéž, co představuje holandský ovčák s průkazem původu podle standardu FCI. Právě tento rozdíl někdy vytváří zmatek v debatách o povaze plemene. Extrémně tvrdý služební pes z pracovní populace a holandský ovčák z běžnějšího chovu totiž nemusí být povahově úplně srovnatelní.
Dobře vedený holandský ovčák bývá na svého člověka velmi silně orientovaný. Práce s majitelem pro něj není nutným zlem, které podstoupí kvůli pamlsku. U mnoha jedinců je samotná možnost něco dělat obrovskou odměnou. Učí se rychle. Někdy až nepříjemně rychle. Stejně snadno, jako pochopí správný cvik, si totiž zapamatuje chybu člověka. Pokud zjistí, že povel nemusí splnit pokaždé, všimne si toho. Pokud majitel odměňuje přehnané vzrušení, pes si ho může začít nabízet častěji. A jestliže mu člověk neposkytne zaměstnání, inteligence nezmizí. Pes ji jednoduše začne používat podle vlastního uvážení. Vysoká inteligence totiž automaticky neznamená snadnou výchovu. Holandský ovčák může být citlivý na vedení, velmi rychlý v reakcích a silně vnímavý k tomu, co se kolem něj děje. Potřebuje proto člověka, který je srozumitelný a důsledný, ale zároveň nemá potřebu řešit všechno silou. Chaotická výchova mu nesvědčí stejně jako bezmyšlenkovitá tvrdost.
Při úvahách o pořízení holandského ovčáka je důležité dívat se pozorně, protože mezi jednotlivými liniemi mohou být výrazné rozdíly. Někteří psi dokážou při dostatku zaměstnání velmi dobře fungovat jako aktivní rodinní společníci. Jiní mají tak silnou potřebu práce, vysoké vzrušení, kořistnické chování a rychlé reakce, že by v rukou běžného majitele byli spíš zdrojem každodenních problémů. Pracovní pes šlechtěný pro služební kynologii má být schopen fungovat pod tlakem, rychle přecházet do vysokého nasazení a mít mimořádnou motivaci pokračovat v práci. To jsou skvělé vlastnosti ve chvíli, kdy je člověk skutečně potřebuje. V obývacím pokoji samy o sobě žádnou výhodou nejsou.
Holandský ovčák bývá považován za poměrně odolného pracovního psa, to však neznamená, že se mu zdravotní problémy vyhýbají. Při výběru štěněte má proto smysl zajímat se o zdravotní vyšetření rodičů a problémy v širší rodině, nikoliv pouze o jejich sportovní nebo výstavní výsledky. Pozornost se věnuje mimo jiné kyčelním a loketním kloubům. U jednotlivých variet a linií se mohou sledovat také další dědičné problémy. Zvlášť důležité je vybírat chovatele, který dokáže otevřeně mluvit nejen o přednostech svých psů, ale také o jejich slabinách.
Holandský ovčák nepotřebuje majitele, který ho dokáže každý večer fyzicky zničit. Potřebuje člověka, který mu dá směr, naučí ho ovládat vlastní energii a zároveň pochopí, že před sebou nemá stroj na povely. Pod žíhanou srstí zůstává pes vyšlechtěný k tomu, aby pracoval, přemýšlel a velmi pozorně sledoval svého člověka. A právě tehdy, když dostane možnost všechny tyto vlastnosti skutečně využít, je nejlépe vidět, proč holandský ovčák přežil cestu od nizozemských pastvin až k moderní pracovní kynologii.
Zdroje:
https://www.dogster.com/dog-breeds/dutch-shepherd/
https://www.thesprucepets.com/dutch-shepherd-full-profile-history-and-care-4693633
https://www.dutchshepherd.org/breed-information/official-standard-of-the-dutch-shepherd/
https://breedadvisor.com/dutch-shepherd/
https://www.ourshepherdsshepherds.com/
https://www.petguide.com/breeds/dog/dutch-shepherd/
