Článek
Patří mezi tzv. primitivní a severské typy psů, sdružené ve skupině špiců a příbuzných plemen. Tohle označení nezní lichotivě, ale vystihuje podstatu. Jde o psy, kteří si dlouho uchovali původní, přírodní nastavení. Nemají potřebu zavděčovat se člověku na první dobrou jako třeba retrívři, zato vynikají samostatností, odolností a rychlými instinkty. V dávných dobách hlídali dvory, doprovázeli lovce, varovali před cizími lidmi i šelmami a poradili si v horku i v nepohodě. Typické jsou pro ně vzpřímené uši, klopený ocas nesený vysoko a prostý funkční exteriér. Když si je představíte, vidíte atletické tělo, dobré osvalení, svižný, pružný krok a bystrý výraz očí. Zkrátka psi, kterým příroda nadělila schopnost poradit si sami, a kteří proto od člověka žádají férové partnerství spíš než slepou poslušnost.
Thajský ridgeback
Historie thajského ridgebacka je neokázalá a o to zajímavější. Plemeno se formovalo po staletí v tropickém klimatu Siamu, dnešního Thajska, hlavně ve venkovských oblastech a na okraji džungle. Šlo o dlouhodobý přirozený výběr, kdy přežil a rozmnožil se pes, který byl zdravý, vytrvalý, ostražitý a užitečný. Místní ho využívali k hlídání obydlí, k doprovodu na cestách a k lovu malých i středních zvířat. V oblastech s náročným terénem se stal společníkem poutníků i obchodníků, protože měl dost síly, aby udržel tempo, a dost rozumu, aby se nenechal zbytečně zranit. V izolovanějších regionech se exteriér i povaha držely poměrně jednotně, a tak se do moderní doby přenesl pes, který vypadá takřka stejně na dobových kresbách jako na dnešních fotografiích.
Zlom přišel až ve 20. století, kdy si svět začal thajského ridgebacka více všímat. Nejprve jako exotického zvířete, později jako plnohodnotného plemene s jasným standardem. Dnes je stále vzácný, ale už ho potkáte nejen v jihovýchodní Asii. Postupně se rozšířil do Evropy i Ameriky a najde si cestu k lidem, kteří chtějí neokoukaného, chytrého a poctivě přírodního psa.
Na první pohled zaujme vzhledem, který nelze zaměnit. Po hřbetě mu roste pruh srsti opačným směrem – tzv. ridge, hřbetní pruh. Není to jen ozdoba, ale jasně čitelný znak plemene. Ridge má být symetrický, výrazný a ukotvený v linii páteře. Jeho tvar se může lišit, ale vždy působí čistě a přirozeně. Srst je krátká, hladká, přilehlá, v tropickém klimatu velmi praktická. Barvy bývají jednotné. Od sytě červené (často s černou maskou), černé, modré (břidlicově šedá) až po plavou v různých odstínech. Kůže je pevná, bez nadměrných záhybů, aby nic nepřekáželo v pohybu a aby pes odolával parazitům i vlhku.
Tělo je středně velké a kompaktní. Samci většinou dorůstají okolo 56 až 61 cm v kohoutku, feny pak o něco méně. Hmotnost je přiměřená kostře (zpravidla se pohybuje mezi 20 až 34 kg). Hlava je suchá, klínovitá, s rovnou nosní linií a pevnou čelistí. Oči jsou mandlového tvaru, tmavé až jantarové podle barvy srsti. Uši jsou vzpřímené a nasazené vysoko, čímž dodávají výraz pozornosti a takového zvláštního napětí. Ocas je silný u kořene, směrem ke špičce se zužuje a nese se v mírném oblouku vzhůru. Když je pes v klidu, je ocas uvolněný, v pohybu ožívá a pomáhá balancovat. Celkový dojem? Čistá linie bez módních efektů, atlet, který se odrazí lehce jako kočka a zabere jako sprinter, když je třeba.
Povaha thajského ridgebacka je kapitolou sama pro sebe. Je to pes přemýšlivý, samostatný a loajální, ale ne servilní. K rodině se váže pevně, bývá citlivý na atmosféru doma a velmi dobře rozlišuje „své“ a cizí. Ke cizím lidem mívá značný odstup. Není však agresivní, spíš převládá rezervovaná ostražitost, která z něj dělá přirozeného hlídače. Má rychlé reakce, silný lovecký pud a skvělý orientační smysl. Zároveň nebývá hlučný bez důvodu. Umí se ozvat, když se mu něco nezdá, ale zbytečně neštěká. V rodině, která respektuje jeho povahu, je něžný a zaujatý. Rád sdílí prostor i ticho, umí si přijít pro kontakt a stejně tak se stáhnout do kouta, hledět sis svého a dobíjet vlastní baterky.
Zajímavostí je schopnost učit se pozorováním. Často stačí párkrát ukázat, co chcete, a on si zbytek domyslí. To zní idylicky, ale má to háček. Nesnáší prázdné opakování a mechanické drilování. Trénink musí být krátký, pestrý a férový. Pozitivní vedení, jasná pravidla a raná socializace jsou základ. A ještě jedna drobnost, která v praxi není až tak drobná. Thajský ridgeback je výborný skokan a vynalézavý „inženýr“. Plot, který neodradí kočku, neodradí často ani jeho. Bezpečné a vysoké oplocení je proto víc než dobrý nápad.
Zdravotně jde o plemeno, které si díky přírodní selekci uchovalo solidní odolnost, ale i tady existují rizika, na která je dobré myslet. Krátká srst a tmavé pigmentace se v tropech hodí, v našich zeměpisných šířkách však znamenají citlivost na chlad i ostré slunce. V zimě ocení funkční obleček a suché místo, v létě stín a rozumný režim pohybu. V rámci dědičných potíží se sleduje především kvalita kyčlí a loktů (dysplazie se sice masivně nestává, ale prevence rentgeny je na místě), dále pately (luxace čéšky) a také kožní potíže. Zvláštní zmínku si zaslouží dermoidní sinus, což je vývojová vada kůže související s genetikou ridge, známá i u klasického ridgebacka. Odpovědní chovatelé na ni cílí kontrolami štěňat a pečlivým výběrem rodičů.
Péče o srst je jednoduchá. Stačí pravidelné pročesání gumovou rukavicí, koupání jen, když je potřeba. Čistění uší by měl být základ. Zuby je pak dobré průběžně čistit kartáčkem, aplikovat aktivní gely nebo podávat žvýkací pamlsky. Důležitý je také pohyb. Denně kvalitní vybití (rychlá chůze, běh u kola v rozumné dávce, výlety do terénu), ale i mentální zátěž. To vše je zásadní pro uchování dobrého zdraví a dobré kondice. Unavená hlava je u tohoto plemene klíčová. Fyzicky nevyběhaný a psychicky frustrovaný ridgeback si práci najde sám. A takové zvíře doma rozhodně nechcete.
Historicky plnil několik rolí. Byl to hlídač obydlí, společník na cestách a pomocník při lovu. Na venkově doprovázel vozy i pěší, držel si přirozený odstup a dával včas vědět, když se blížilo nebezpečí. Při lovu si poradil v těžkém porostu, dokázal rychle manévrovat a spolupracovat na dohledávce. V moderním světě se stal především rodinným psem s přidanou hodnotou výborného alarmu. Není to typický služební pes, ale umí si svou rodinu pohlídat. V kynologických sportech je z něj parťák pro nosework, canicross, dogtrekking, coursing či rekreační agility, kde vynikne jeho rychlost a reakce.
Potřebuje ale trenéra, který respektuje jeho povahu. Zkušenější majitel z něj dokáže udělat skvělého a šikovného sportovce. Začátečník by mohl narazit na tvrdohlavost a zkratkovité nápady, když se pes nudí. Výchova stojí na konzistenci a laskavé důslednosti. Hrubost a křik u primitivních plemen často vyvolají odpor nebo uzavření do sebe. Naopak jasné signály, odměna za správné rozhodnutí a možnost volby fungují skvěle. Pokud máte malé děti, je potřeba je vést k respektu a klidu, thajský ridgeback je citlivý na chaotické zacházení a ocení domácnost, kde pro všechny platí jasná pravidla.
Není to pes pro každého, ale kdo do něj investuje pozornost a čas, získá jedinečného společníka. Sama jednoho jedince tohoto plemene potkávám. Je to velmi zajímavé plemeno, jak vzhledem, tak svým chováním.
Zdroje:
https://www.thesprucepets.com/thai-ridgeback-breed-profile-5079573
https://www.dogbreedslist.info/all-dog-breeds/thai-ridgeback.html
https://dogtime.com/dog-breeds/thai-ridgeback
https://en.wikipedia.org/wiki/Thai_Ridgeback
https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/thajsky-ridgeback-plemeno-pes-thajec.A170913_125245_hobby-mazlicci_bma
