Článek
Někdy začínají mimořádné příběhy velmi obyčejně. V případě Yossiho Ghinsberga to byl prostý nápad cestovat. Bylo mu něco přes dvacet, měl za sebou službu v izraelské armádě a stejně jako mnoho mladých lidí té doby chtěl vidět svět. Ne památky nebo hotely, ale místa, která byla na mapě ještě pořád trochu nepoznaná.
Jossi Ghinsberg
Jižní Amerika ho přitahovala právě tím, že to byla to část světa, kam se dalo zmizet z civilizace během několika hodin. Stačilo opustit město, vydat se po řece nebo po stezce a krajina se rychle změnila. Silnice skončily, vesnice zmizely a kolem zůstal jen prales.Bolivijský La Paz byl tehdy pro podobné cestovatele přirozeným bodem setkání. V hostelech a levných kavárnách se potkávali lidé z různých koutů světa a plánovali další cestu. Ghinsberg tam potkal Američana Kevina Galea a Švýcara Marcuse Stamma. Brzy se k nim přidal ještě jeden muž, Rakušan Karl Ruprechter.
Ruprechter vyprávěl příběhy o místech hluboko v bolivijské Amazonii. Tvrdil, že zná oblasti, kde žijí domorodé komunity téměř bez kontaktu s moderním světem. Pro mladé cestovatele to znělo jako něco, co se nedá odmítnout. Rozhodli se, že se pokusí do tohoto místa v džungli proniknout.
Cesta z And do Amazonie znamená postupnou změnu světa. Chladný horský vzduch mizí a nahrazuje ho vlhkost. Stromy jsou vyšší a hustší, řeky širší. A nakonec přichází prales, který se zdá být nekonečný. Už první dny výpravy ukázaly, že romantická představa o dobrodružství má k realitě daleko. Postup byl pomalý. Půda byla měkká a často zaplavená vodou. Stromy a liány vytvářely tak hustou síť, že někdy bylo nutné si cestu doslova prosekávat.
K tomu se přidávalo vedro a hmyz. Komáři byli všude a drobná bodnutí se rychle měnila v podrážděné rány. Oblečení zůstávalo většinu času vlhké. Po několika dnech začalo být jasné, že výprava neprobíhá podle představ. Zásoby ubývaly rychleji, než čekali, a Ruprechterův plán nebyl tak přesný, jak se na začátku zdálo. Nakonec padlo rozhodnutí, které změnilo všechno. Marcus Stamm už nechtěl pokračovat dál. Rozhodl se vrátit a Ruprechter se vydal zpět s ním. Ghinsberg a Kevin Gale tak zůstali sami. Rozhodli se pokračovat jiným způsobem, po řece.
Řeka Tuichi protéká jednou z nejdivočejších oblastí severní Bolívie. Pro dva mladé cestovatele se stala jedinou cestou vpřed. Postavili jednoduchý vor z kmenů stromů a provazů. Nebyl nijak složitý, ale zdál se dostatečně pevný. Když ho spustili na vodu, proud je začal pomalu unášet mezi stěnami zeleného pralesa. První dny byly téměř klidné. Řeka byla široká a voda tekla plynule. Muži seděli na voru a nechávali se nést proudem. Jenže amazonské řeky jsou zrádné.
Jednoho dne se proud náhle změnil. Voda začala zrychlovat a mezi vlnami se objevily skály. Než stihli zareagovat, vor narazil, dřevo se rozlomilo a oba skončili ve vodě. Řeka je okamžitě rozdělila. Kevin Gale se dokázal dostat na břeh. Yossi Ghinsberg zmizel po proudu. Když se Ghinsberg nakonec vyškrábal z vody na břeh, bylo jasné, že situace je vážná. Většina vybavení zmizela. Jídlo, nástroje, zásoby, to všechno bylo pryč. Okolo něj byl jen prales.
Amazonie není úplně místo, kde by bylo snadné najít cestu. Stromy zakrývají výhled na oblohu a terén je často zaplavený vodou nebo pokrytý hustým porostem. Bez mapy nebo kompasu může člověk snadno ztratit směr a zůstat v džungli navždy. Ghinsberg se rozhodl držet řeky. Věděl, že voda je jediná orientace, kterou má. První dny ještě dokázal postupovat poměrně rychle. Později začala být chůze čím dál obtížnější. Déšť přicházel téměř každý den a všechno bylo stále mokré. Kůže na nohou změkla a rány od hmyzu se zanítily.
Jídlo téměř neexistovalo. Občas našel nějaké ovoce nebo vejce, ale většinou měl jen vodu z řeky. Noci byly nejhorší. Džungle se po setmění mění. Zvuky zvířat se ozývají ze všech stran a člověk si začne uvědomovat, jak je v tom prostředí malý. Navíc v oblasti žijí jaguáři, hadi i kajmani. Většina z nich se lidem vyhýbá, ale samotná představa setkání s predátorem je dost na to, aby taková noc byla opravdu dlouhá. Kevin Gale mezitím dorazil zpět k lidem. Když pochopil, že jeho přítel zůstal někde v džungli, rozhodl se vrátit a pokusit se ho najít. Najít ale jednoho člověka v amazonském pralese je téměř nemožné. Oblast je obrovská a vegetace tak hustá, že viditelnost je velmi malá. Gale se přesto vydal po řece v kánoi a hledal jehlu v kupce sena.
Ghinsberg byl po třech týdnech v džungli vyčerpaný a podvyživený. Ztratil hodně váhy a sotva dokázal chodit. Pak se jako zázrakem na řece objevila kánoe. Byl to Kevin Gale. Ghinsberg přežil přibližně tři týdny úplně sám v amazonské džungli. Později o svém zážitku napsal knihu Jungle: A Harrowing True Story of Survival, která detailně popisuje celý příběh. Události byly také zpracovány ve filmu Jungle.
Dodnes patří tento případ mezi nejznámější skutečné příběhy přežití v tropickém pralese. Není to jen příběh o nebezpečné výpravě. Je to také připomínka toho, jak rychle se může dobrodružství změnit v boj o život, a jak velkou roli v takových chvílích hraje vytrvalost, odhodlání nevzdat se a také notná dávka štěstí.
Zdroje:
https://www.strangeoutdoors.com/mysterious-stories-blog/the-jungle#google_vignette
https://readtherealstory.com/survival-stories/green-hell
https://www.sandiegouniontribune.com/2016/09/26/yossi-ghinsberg-el-israel-que-renaci-en-la-selva-amaznica-de-bolivia/
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/511407/ztracen-v-dzungli-daniel-radcliffe-na-vylete-ktery-ho-mozna-bude-stat-zivot.html
https://magazin.pluska.sk/spektrum/turista-spoznal-peklo-19-dni-dzungli-bez-jedla-vody
