Článek
Když se ztrácím v chaosu života, chodím si do lesa pro odpovědi. Nemám připravenou konkrétní otázku, nepřicházím ani s žádným očekáváním, a přesto z přírody vždy odcházím přesně s tím, co potřebuji. Někdy to uvědomění nepřichází hned, ale pozvolna zjišťuji, že mi přineslo více klidu, více vděčnosti, porozumění, hlubší spojení se sebou samou nebo jen krátkou připomínku toho, jak málo člověk doopravdy potřebuje ke spokojenosti. Někdy to spojení nepřichází tak snadno a v těchto případech si v lese zouvám boty.
Poprvé jsem si bosou chůzi vyzkoušela, když jsem si naivně vzala své čtyři roky staré barefooty, které už jaksi vzaly za své. Bohužel již po vystoupení z auta a následném pádu na zadek, který se ještě dvakrát opakoval, než jsme vůbec stihly dojít těch pár metrů přes silnici k lesu, mi došlo, že to asi vážně nebyl dobrý nápad. Podrážky byly natolik sjeté, že dosud pevný povrch pod nohama se změnil v zimní kluziště. A protože se nikdo kvůli mým botám přece nebude vracet domů, zbývalo jediné: zout ze sebe ty staré křápy a dál pokračovat bez nich. Byl by to docela úžasný zážitek, nebýt těch podělaných bukvic. Všude, kam vždycky vlezeme, jsou jen staré smrky, ale tentokrát nám tedy štěstí přálo. Na mohutné buky tyčící se uprostřed vysočanských lesů jsem se nakonec dívala jen z velkého kamene obrostlého mechem. Z jediného příjemného místečka široko daleko jsem doufala, že to tu kluky nebude bavit příliš dlouho.
Fajn, a proč tedy vlastně chodím dneska po lese bosa? Zaprvé, vybírám si správná místa, a zadruhé, ačkoliv některé zážitky nemusí být nejpříjemnější, přesto si z nich můžeme odnést důležitá poselství. Zkus si taky někdy vyzout své trekové boty, které ti chrání kotník před zraněním. Zkus si vyzout své adidasky s pěticentimetrovou podrážkou, s nimiž můžeš nemilosrdně pošlapat vše, co ti přijde do cesty. Vyjdi ze své zóny pohodlí, sesaď se na chvíli z pomyslného trůnu a zkus být pro změnu pokorný.Pobytem ve městech, ve spěchu, zahlceni povinnostmi a problémy často úplně zapomínáme pečovat o víc než o své děti, dům a zahradu. O něco, bez čeho bychom nebyli nic.
