Jiří Kajínek o muži, který ho poslal na doživotí za mříže: Po 30 letech přišel s třaskavým tvrzením

Jeden z nejsledovanějších kriminálních případů české historie dostává po více než třiceti letech naprosto nečekané pokračování. Jiří Kajínek se má v kleci G MMA postavit Vojtěchu Pokošovi, jedinému přeživšímu střelby u plzeňské věznice Bory. Právě Pokoš u soudu označil Kajínka za střelce. Nyní Kajínek znovu otevřel minulost a přišel s vážným tvrzením o okolnostech jeho svědectví.

Příběh obou mužů sahá do roku 1993. Při střelbě u plzeňských Borů zemřeli podnikatel Štefan Janda a Julián Pokoš, zatímco jeho bratr Vojtěch útok přežil. Právě jeho svědectví následně sehrálo důležitou roli v případu Jiřího Kajínka, který byl pravomocně odsouzen k doživotnímu trestu za dvojnásobnou vraždu a pokus o vraždu. Kajínek svou vinu dlouhodobě odmítá.

V roce 2017 dostal od tehdejšího prezidenta Miloše Zemana milost a dostal se na svobodu. Milost však jeho pravomocné odsouzení nezrušila. Nyní se oba muži mají znovu setkat – tentokrát nikoliv v soudní síni, ale v kleci G MMA. Pokoš smlouvu na zápas podepsal během první tiskové konference organizace.

Blížící se střet pochopitelně znovu otevřel otázku, jaký vztah dnes mezi oběma muži panuje. Kajínek pro eXtra.cz tvrdí, že vůči Pokošovi necítí nenávist. Na události, které ho podle jeho názoru dostaly za mříže, ale nezapomněl.

„Já vždycky vysvětluju, že já mám šťastnou povahu v tom, že já v sobě nemám žádnou nenávist,“ uvedl Kajínek. Současně však zopakoval své dlouholeté tvrzení, že Pokoš podle něj neukázal na jeho fotografii dobrovolně, ale měl být k takovému svědectví dotlačen.

Kajínek tvrdí také to, že Pokošovi v té době hrozil vysoký trest a jeho označení za pachatele mělo mít souvislost s tím, jak nakonec dopadl jeho vlastní případ. „Je to paradoxní, ale já se na něj zlobím nejmíň z celého systému, který mě do toho vězení dostal,“ řekl.

Kajínek se v rozhovoru vrátil také k samotnému soudnímu procesu. Tvrdí, že další lidé, kteří měli pachatele vidět, ho jako střelce nepoznali a rozhodující podle něj bylo právě Pokošovo svědectví. „Jenom Vojta Pokoš přišel, ukázal na mě a já jsem dostal doživotí,“ popsal svou verzi Kajínek.

Kajínek má jasno v tom, že Pokoš byl údajně zmanipulován a jednal tak, aby se vyhnul vlastnímu trestu. „I když jim to odpustím, tak si to musím pamatovat. A u Pokoše je to rozhodně o tom, že to byl člověk, který byl donucený k tomu, aby na mě ukázal, že já jsem pachatelem,“ tvrdí.

„On by jinak dostal patnáct let… Byl ve vazbě, hrozilo mu reálně patnáct let vězení a oni mu řekli, když ukážeš na Kajínka, tak to tak nebude,“ stojí si za svým tvrzením propuštěný vězeň.

Kajínkova slova jsou ovšem v přímém rozporu s tím, co v minulosti tvrdil samotný Vojtěch Pokoš. Ten si za svou identifikací střelce dlouhodobě stál a odmítal, že by si Kajínka mohl splést. Podle jeho verze se totiž oba muži neviděli poprvé až při tragické události v Borských serpentinách.

„Kajínka jsme s bratrem a Jandou tehdy neviděli poprvé,“ uvedl Pokoš pro Radiožurnál. Popsal přitom několik předchozích setkání a dodal, že měl podle svých slov dost příležitostí zapamatovat si podobu muže, který se měl vydávat za „doktora Lebedu“.