Článek
Jaroslava Henzelová nebyla veřejně známou osobností. Naopak. Většinu života strávila mimo Českou republiku – po roce 1968 emigrovala do Švédska, kde žila desítky let. Přesto mezi sestrami zůstalo silné pouto.
Byla o dvanáct let mladší a pro Bohdalovou znamenala mnohem víc než jen sourozenec. Pravidelně se vídaly a udržovaly si velmi blízký vztah navzdory vzdálenos „Jaruška si ráda sedne, ráda se prochází. Její oblíbená věta zní - já se jen na tebe dívám, a jsem unavená. Když spolu jdeme chodbou, jsem u výtahu o dvě minuty dřív, protože já se řítím a ona si jen tak kráčí. Mě to rozčiluje, ona mi nadává, proč se honím. Jenže já si tu energii nemusím vyrábět, mám ji v sobě,“ vysvětlovala Bohdalová.
Obě sestry vyrůstaly v Praze na Vinohradech, kde spolu prožily dětství, které ale rozhodně nebylo bezstarostné. Jiřina jako starší sourozenec přirozeně převzala roli opory a o mladší „Jarušku“, jak jí říkávala, se často starala.
Otec ve vězení
Do jejich života ale výrazně zasáhly události 50. let. Otec František Bohdal, živnostník, skončil na několik let ve vězení poté, co pomohl s emigrací bývalému ministrovi Ladislavu Karlu Feierabendovi. Tento zásah režimu poznamenal celou rodinu a ovlivnil i budoucnost obou dcer.
Nejvíc dopadla situace na Jaroslavu. Kvůli „špatnému kádrovému profilu“ byla vyhozena z jazykové školy a brzy pochopila, že v tehdejším Československu nemá příliš šancí na další vzdělání. Právě tehdy jí začala výrazně pomáhat starší sestra, která už rozjížděla svou hereckou kariéru.
Jiřina si Jarušku na čas vzala k sobě domů, kde se mladší sestra starala o malou Simonu Stašovou. Ta se později sama stala známou herečkou. Vztah obou sester tak prošel těžkými zkouškami už od raného věku – a právě proto zůstal po celý život mimořádně silný.
Život v osamocení
Později se Jaroslava vdala a přijala příjmení Henzelová. S manželem založili rodinu a narodili se jim dva synové. Jenže atmosféra konce 60. let a tlak okolností ji nakonec přiměly k zásadnímu kroku – odejít ze země. V srpnu 1968 rodina emigrovala, nejprve do Rakouska a následně do Švédska, kde Jaroslava prožila zbytek života.
Začátky v zahraničí ale rozhodně nebyly jednoduché. V Rakousku se potýkali s finanční nejistotou a hledali pevnou půdu pod nohama. Až ve Švédsku se jim postupně podařilo vybudovat stabilnější zázemí, ani tam to ale nebylo bez obtíží.
Jaroslava později přiznávala, že zvyknout si na severský styl života nebylo snadné. „Navázat přátelství je tam složité,“ nechala se slyšet v jednom z rozhovorů. Přesto si dokázala vytvořit nový domov – i když ten původní v ní zůstal už navždy.
Zdroje:
Wikipedia
