Článek
Zatímco tisíce lidí přišly v úterý na pražské Václavské náměstí vyjádřit podporu veřejnoprávním médiím, někdejší olympionik Lukáš Pollert si celou událost vyložil po svém. Na sociálních sítích zveřejnil fotografii zaplněného náměstí a připojil komentář, který na první pohled působil jako poděkování demonstrantům. Ve skutečnosti však jejich požadavky obrátil v pravý opak.
Pollert totiž dlouhodobě kritizuje systém koncesionářských poplatků, a tak využil příležitosti k další provokaci. „Jsem tak šťastný, že konečně žijeme ve svobodné zemi, kde lze říkat i to, co si myslíme,“ napsal na Facebooku. Následně vyjádřil přání, aby povinné televizní poplatky skončily, a demonstrantům za jejich údajnou podporu poděkoval.
Demonstrantům poděkoval za pravý opak jejich požadavků
Pollertův příspěvek vyvolal mezi diskutujícími rozpaky. Někteří jeho ironii pochopili a ocenili, jiní se domnívali, že bývalý sportovec vůbec neví, proč se lidé na Václavském náměstí sešli. Jeden z uživatelů se ho proto přímo zeptal, zda si skutečně myslí, že účastníci protestu požadovali zrušení poplatků.
Olympijský vítěz ovšem ze svého postoje neustoupil. „Jasně, že jo. Vždyť jsou to státem zavedené poplatky, státní TV prý přece nechtějí,“ odpověděl. Stejným způsobem reagoval také na sociální síti X pod příspěvkem spolku Milion chvilek pro demokracii.
Jeho vyjádření tak rozpoutalo debatu nejen o samotném financování veřejnoprávních médií, ale také o tom, kde končí politická satira a začíná záměrné překrucování významu demonstrace.
Do České televize se pustil už dříve
Nejde přitom o první případ, kdy Pollert veřejně zpochybnil fungování České televize. Už v červnu si rýpl do zaměstnanců, kteří kvůli plánovaným změnám financování hrozili stávkou. Na sociálních sítích tehdy ironicky navrhl, aby veřejnoprávní televize přestala vysílat rovnou na celý rok. Podle něj by se následně ukázalo, zda by její absence divákům vůbec vadila.
Jak tehdy upozornil server Super.cz, jeho slova našla podporu také u zpěvačky Petry Janů, která se k debatě připojila s vlastní ironickou poznámkou. Zaměstnanci veřejnoprávních médií naopak upozorňovali na obavy z oslabení jejich nezávislosti. Pollert tak svými výroky opakovaně vstupuje do sporu, který zdaleka není jen otázkou televizních poplatků, ale také budoucího postavení veřejnoprávních médií.
