Článek
Pojďme si říct jednu věc hned na začátek. Marek Ztracený umí psát hity. Umí zpívat. Umí dojmout. A umí zaplnit obrovský prostor desítkami tisíc fanoušků. O tom není nejmenších pochyb.
Právě proto jsem ale čekala mnohem víc.
Letenská pláň není obyčejná hala ani stadion. Je to místo, které samo o sobě vybízí k tomu vytvořit něco velkolepého. Něco, o čem se bude mluvit ještě za několik let. Měla jsem pocit, že potenciál téhle lokace zůstal z velké části nevyužitý.
Rozjezd, který mě vůbec nevtáhl
Největším překvapením pro mě bylo prvních zhruba třicet minut koncertu.
Čekala jsem okamžitý výbuch emocí, energii a moment, kdy člověk zapomene na všechno kolem sebe. Místo toho Marek jednoduše odehrál několik písní. Profesionálně, čistě, ale bez větší gradace. Chyběl mi moment, kdy bych si řekla: „Tak přesně proto jsem tady.“
A pak přišel první problém.
Hned v úvodu totiž vypadl zvuk.
Ano, technika umí zradit každého. Jenže právě na koncertě takového formátu člověk očekává, že podobné situace budou ošetřené. Bylo navíc vidět, že samotného Marka výpadek rozhodil a chvíli trvalo, než se znovu dostal do svého tempa.
Když se koncert konečně nadechl
Po přibližně půlhodině se ale všechno změnilo.
Příchod Marty Jandové koncert nakopl. Jejich společný let nad Letenskou plání byl bez debat jedním z vrcholů večera a přesně takové momenty jsem čekala už od začátku. Najednou měla show dynamiku, emoce i překvapení.
Jenže ani tentokrát se organizátoři nevyhnuli dalším komplikacím.
Během vystoupení opět selhala technika. Tentokrát přestal fungovat klavír. A aby toho nebylo málo, později nevyšel ani moment, kdy chtěl Marek fanouškům ukázat připravený nápis na obrazovkách. Jenže žádný se neobjevil.
Jedna technická chyba? To se stane.
Druhá? Nepříjemné.
Třetí? Na koncertě, který má být vrcholem české koncertní sezony, už to působí jako něco, co by se stávat nemělo.
Letná byla větší než samotná show
Co mi ale chybělo nejvíc, nebyly technické problémy.
Byla to práce s prostorem.
Letenská pláň je obrovská. Nabízí téměř nekonečné možnosti, jak zapojit publikum, jak pracovat s pódiem, světly nebo jednotlivými částmi areálu.
Měla jsem pocit, že Marek na tak obrovský prostor zkrátka zůstal sám.
Nedostatečně komunikoval s publikem, většinu času se držel hlavního pódia a obrovská Letná působila, jako by čekala na něco, co nikdy nepřišlo. Právě tady jsem cítila největší promarněnou příležitost.
Čekala jsem něco nového
Možná za to může i moje chyba. Před koncertem jsem si totiž znovu pustila záznam jeho vystoupení v Edenu. A právě proto jsem si nemohla nevšimnout, že řada momentů byla téměř stejná. Na pódium opět přišel jeho syn. Richard Genzer znovu roztančil jeden z hitů.
Řada scén fungovala stejně jako před několika lety. Neříkám, že byly špatné. Jen jsem od koncertu označovaného za životní čekala mnohem větší dávku originality.
Stejný pocit jsem měla i z výběru hostů. Adam Ďurica je bezesporu skvělý zpěvák, ale vedle ostatních velkolepých momentů na mě jeho účast působila trochu nenápadně.
Mrazilo mě. Ale ne tolik, jak jsem čekala
Abych byla fér.
Koncert měl řadu okamžiků, které byly fantastické.
Létající klavír nad Letnou vypadal úchvatně.
Petr Čtvrtníček za bicími pobavil celý areál.
A během písně Bílá ti sluší jsem měla husí kůži. Video, které skladbu doprovázelo, bylo citlivé, silné a přesně takové emoce jsem od celého večera čekala.
Takových momentů ale podle mě mělo být víc.
Verdikt
Marek Ztracený opět ukázal, že patří mezi největší české hudební hvězdy současnosti. Zaplnit Letnou a udržet pozornost desítek tisíc lidí rozhodně není samozřejmost.
Jenže právě proto jsem čekala koncert, který posune hranice českých show o kus dál.
Místo toho jsem viděla velmi dobré vystoupení, které mě několikrát dojalo, několikrát pobavilo, ale zároveň ve mně zanechalo pocit, že Letenská pláň měla mnohem větší potenciál. A že ho tentokrát Marek Ztracený nedokázal využít naplno.
Hodnocení: 6/10.
Není to koncert, na který bych zapomněla. Ale není to ani koncert, o kterém bych za deset let říkala: „Byla jsem u něčeho výjimečného.“ Pro člověka, který umí vyprodávat největší české areály, je to možná ta největší škoda.
