Článek
České reality show se v posledních letech dostaly do fáze, kdy má člověk občas pocit, že už snad viděl úplně všechno. Na Love Islandu se znovu hledá láska pod palmami, v Survivoru se znovu hladoví na ostrově a vedle toho vznikají nejrůznější experimenty typu Naked Attraction nebo Farma. Formáty se mění, kulisy také, princip je ale často podobný. Po pár dílech už víte, co přibližně dostanete.
A pak jsou tu Zrádci.
Třetí řada mi během několika prvních minut připomněla, proč je tenhle formát úplně někde jinde. Zatímco u některých reality show potřebujete několik epizod, abyste si vůbec zapamatovali soutěžící a začalo vás zajímat, kdo s kým spí, kdo koho pomlouvá a kdo se s kým pohádal, tady mi běhal mráz po zádech prakticky od prvních vteřin. Okamžitě jsem měla pocit, že sleduji začátek příběhu, u kterého jednoduše potřebuju vědět, jak skončí.
Hra na oliheň po česku
A právě příběh je podle mě největší síla Zrádců. Nejde jen o partu lidí zavřených před kamerami, kteří čekají, až mezi nimi vznikne konflikt. Tady je konflikt samotnou podstatou hry. Každé slovo může být důležité, každý pohled podezřelý a každé rozhodnutí může někoho poslat domů.
V momentě, kdy se soutěžící ocitli namačkaní v jedné místnosti a začali se doslova rvát o svou další šanci ve hře, jsem si říkala jediné: Tohle už je regulérní Hra na oliheň po česku. Samozřejmě bez její brutální pointy, ale s podobně nepříjemným pocitem, že pod tlakem z lidí během několika vteřin spadne společenská maska.
A funguje to dokonale. Napětí totiž není něco, co tvůrci vytáhnou jednou za dvacet minut, aby vás probudili. Je přítomné prakticky pořád. První díl jsem nepozorovala jedním okem při projíždění telefonu. Hltala jsem ho. A přesně tohle by podle mě měla dobrá televizní show dokázat.
Vojta Kotek se pro tuhle roli snad narodil
Samostatnou kapitolou je Vojta Kotek. Bez něj by Zrádci možná pořád byli skvělou strategickou hrou, ale chyběla by jim obrovská část atmosféry. V roli hradního pána podle mě předvádí jednu z nejlepších poloh své kariéry.
Je tajemný, chvílemi lehce děsivý, jindy pobavený a především naprosto nepředvídatelný. Věříte mu každé gesto, každý pohled i dramatickou pauzu. Když vstoupí do místnosti, máte pocit, že se něco stane. A když se jen pousměje, automaticky čekáte nějakou sviňárnu.
Přitom velmi snadno mohl sklouznout k přehrávání. Celá stylizace Zrádců je teatrální až běda – hrad, pláště, svíčky, dramatická hudba, vraždy, vyhnanství. Stačilo by trochu zatlačit a vznikla by parodie. Kotek ale přesně ví, kde je hranice. Místo karikatury vytvořil postavu, která k tomu světu patří tak přirozeně, až si dnes Zrádce bez něj prakticky neumím představit.
Konečně reality show, která diváka nepodceňuje
A možná právě to mě na Zrádcích baví nejvíc. Divák tady není jen pasivní pozorovatel cizích hádek. Hraje také. Sleduje výrazy, hledá lži, všímá si detailů a v hlavě neustále přepočítává, kdo komu věří a kdo právě udělal chybu.
Zrádci přitom dokazují, že reality show nemusí stát na nahotě, milostných trojúhelnících ani uměle přiživovaných konfliktech. Stačí výborný koncept, perfektní atmosféra, dobře vybraní lidé a tvůrci, kteří vědí, jak vystavět příběh.
Po prvním dílu třetí řady mám jediný problém. Chci okamžitě další.
A jestli si nová série udrží tempo, které nasadila na začátku, čeká nás televizní jízda, při které budeme zase několik týdnů podezírat úplně každého. A přesně takhle má podle mě vypadat reality show, o které se druhý den chcete bavit s ostatními.
