Článek
Od poloviny devadesátých let se Simona Stašová stala jednou z našich nejobsazovanějších hereček. Mimořádnou popularitu jí přinesly filmy Jana Hřebejka. Za roli maminky Šebkové v komedii Pelíšky byla nominována na Českého lva za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. O rok později si zahrála ve filmu Musíme si pomáhat.
Často bývala obsazována do televizních seriálů. Vidět jsme ji mohli například v Létajícím Čestmírovi nebo jako vražedkyni v seriálu Přítelkyně z domu smutku. V polovině devadesátých let zazářila po boku Jiřího Schmitzera v seriálu Když se slunci nedaří. Těžiště své práce však vidí především na divadelních prknech. Nyní se už ale do seriálů nehrne.
Když s herectvím začínala, byla pro mnohé prostě „Bohdalčina dcera“. Postupně vyzrála a ukázala, že jablko nepadlo daleko od stromu. „Myslím si, že je to mnohostrannější herečka než její máma Jiřina Bohdalová, i když ona je samozřejmě výborná herečka. Ale Stašová má větší rejstřík. Rozhodně je to jedna z našich nejlepších hereček současnosti,“ prohlásila na její adresu herečka Jiřina Švorcová ve své knize Jiřina Švorcová osobně.
Simona Stašová se narodila doktoru přírodních věd, seismologovi a geofyzikovi Břetislavu Stašovi a legendární Jiřině Bohdalové v roce 1955. Její maminka otěhotněla v době, kdy ještě studovala na DAMU. Stalo se tak po několikaletém vztahu. Jiřině Břetislav imponoval svou inteligencí, vzděláním i chováním. Temperamentní herečka si vždy přála mít po svém boku někoho, ke komu by mohla vzhlížet.
Jiřina Bohdalová
Svatba jejích rodičů byla zahalena do smutku. Nevěsta s klenoucím se těhotenským bříškem po boku ženicha ve vojenské uniformě polykala slzy. Velmi špatně nesla to, že její tatínek, který se zápalem plánoval její svatbu, ji nemohl vést k oltáři. Byl totiž odsouzen na 15 let odnětí svobody kvůli napomáhání k velezradě a přechovávání zbraní. Nějaký čas totiž u sebe ukrýval dávného přítele, údajně velezrádce.
Jiřina se uvězněním tatínka dostala do svízelné situace, neboť její rodina ztratila příjem. Její maminka byla ženou v domácnosti a manžel byl na vojně. Musela se začít pořádně otáčet, aby uživila nejen svou dceru ale i mladší sestru. Díky svým organizačním schopnostem a skromnosti to zvládla. Její přetížení však poznamenalo vztah s manželem, který po návratu z vojny nalezl doma ženu, která byla jiná než ta, kterou si před časem vzal. Když jejich Simoně byly tři roky, rozvedli se. Zatímco na bedrech Jiřiny Bohdalové leželo zajištění příjmů pro rodinu, o výchovu Simony se do jejích 9 let starala zejména její babička.
Dalším osudovým mužem Jiřiny Bohdalové byl herec Radoslav Brzobohatý, kterého poznala v šedesátých letech v Divadle na Vinohradech. „Přišel k nám do rodiny, když mi bylo devět, to si mě máma právě vzala k sobě, od té doby s námi bydlel a po pěti letech se vzali. Odešel, když mi bylo šestadvacet. Byl to skvělý člověk a oni dva se moc milovali. To, že odešel, bylo bolestivé, ale takový už je život, vzpomínky na něj ani mámě, ani mně nikdo nevezme,“ uvedla před deseti lety Simona.
Když její slavná maminka prožívala krizi manželství, Simona byla na počátku své herecké kariéry. Po dokončení DAMU byla v angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Čtrnáct let pak hrála v divadle E. F. Buriana. Od roku 1990 má stálé angažmá v Městských divadlech pražských. Postupně se vypracovala, vystoupila ze stínu slavné matky a získala řadu ocenění. Veselá a energická herečka obdržela v roce 2014 první místo v divácké anketě TýTý. Dále například vyhrála první místo v rozhlasové soutěži Neviditelný herec.
Její cesta vzhůru ale nebyla snadná. Veřejnost ji neustále srovnávala s její slavnou matkou. A tak byla ráda za každou hereckou příležitost a možnost práce pro rozhlas. Na televizních obrazovkách se začala objevovat v sedmdesátých letech. K jejím prvním hereckým příležitostem patřila například role učnice Zuzany v seriálu Žena za pultem. Tehdy si ji vybral režisér Jaroslav Dudek. Talentovanou Simonu měl v paměti z doby, kdy ji připravoval ke zkouškám na DAMU. Za tuto hereckou příležitost byla začínající herečka šťastná a vděčná.
Tou dobou prožívala bouřlivý vztah se svým spolužákem ze studií Pavlem Trávníčkem, který byl tou dobou už známý díky své roli prince v pohádce Tři oříšky pro Popelku, kde hrál po boku Libušky Šafránkové. Zatímco on byl už na škole hvězdou, Simona tak známá nebyla. Když mu pak řekla své ano, vstupovala do manželství s princem. „A s nimi se prostě hodně blbě žije,“ uvedla po letech. Jejich pětileté manželství mělo k pohádce daleko.
Pavel Trávníček
Po letech se k jejich vztahu vyjádřil také Trávníček: „Vždycky se jeden z té dvojice stane takovým malinko dominantním a začne tomu druhému řídit život, co by měl hrát, co by neměl brát a tak. To je velká chyba. Bylo to takové herecké manželství a je pravda, že cesta Simony byla jiná než ta moje. Dlouho ji znalo jen málo lidí a své období zažívá až dnes,“ prozradil herec v rozhovoru pro časopis Sedmička. „Zkazilo se to asi mojí vinou, ale bylo to hezké období a nelituji toho,“ dodal.
Na to, že mezi Simonou a Pavlem to poněkud jiskřilo, vzpomínala představitelka hlavní role v normalizačním seriálu Jiřina Švorcová: „Když jsme točili Ženu za pultem, dost se mi svěřovala. Jednou jsem byla svědkem dramatického telefonu s jejím tehdejším manželem Pavlem Trávníčkem. Říkala mi, že nemůžou žít spolu ani bez sebe. Byl to takový vzájemný souboj.“
Láska mezi Simonou a Pavlem bohužel vyprchala a každý si šel svou vlastní cestou. Pavel Trávníček se oženil ještě třikrát, Simona se pár týdnů po rozvodu dala dohromady s italským divadelním kritikem Eusebiem Ciccotim, kterého potkala na festivalu studentských filmů CILECT v Karlových Varech. Nějakou dobu nechávali citům volný průběh a měli vztah na dálku. Pak se ale vzali a brzy se jim narodil syn Marek. Jenže ani toto manželství nevydrželo a po osmi letech se rozpadlo.
Dalším významným mužem v životě Simony byl herec Pavel Skřípal. Z velké lásky s ženatým hercem zbyl Simoně syn Vojta. Herečka se rozhodla vztah ukončit poté, co si uvědomila, že se její partner nikdy nerozvede.
Na lásku nicméně Simona nezanevřela a se svými bývalými muži udržuje dobré vztahy. „Když už jednou někoho miluju, tak se s ním neumím úplně rozejít. A tak všichni ti, se kterými jsem byla v životě nějaký čas šťastná, žijí ve mně a v mém vědomí napořád. Rozhodně se nechci pouštět do nějakých detailů, ale příčina toho, že se dva lidé setkají, žijí spolu a pak se jejich cesty rozejdou, je vždycky v obou dvou. Důležité je nemít v sobě nenávist, zlobu anebo nedej Bože pomstychtivost, to je stravující a možná je to i důvod, proč člověk pak rychle stárne. Odpuštění sobě a druhým, tam někde je ten návod, jak mít ze života dobrý pocit,“ uvedla před 4 lety. Simona žádnou zášť v sobě nechová a vypadá šťastně. Zřejmě má na tom podíl i její partner, jehož jméno si však nechává pro sebe. „Samozřejmě nemůžu být bez mužů. Vždycky je někdo, kdo tu moji ruku drží. Vedle sebe mužskou oporu mám,“ prozradila před rokem. Vedle toho má své syny, se kterými má krásný vztah a maminku, které zavolá vždy, když si potřebuje popovídat.
Zdroje:
GRACLÍK, Miroslav; VÁCLAV V. NEKVAPIL a ŠVORCOVÁ, Jiřina. Jiřina Švorcová osobně. 2010. ISBN 9788073884048.
BOHDALOVÁ, Jiřina a HORA-HOŘEJŠ, Petr. Měla jsem štěstí na lidi. Praha: Mountfield, 2006. ISBN 80-903837-0-X.
