Článek
Dlužník nemusí být nutně špatný člověk, ale je viník. Je vinen, že nezvládl situaci, nedokázal čelit sofistikovaným způsobům bank a dalších pastí. Také může být oběť své důvěřivosti, chybných kroků a přesvědčení. Je to teď jedno, důležité je, co s tím. Motá se kolem toho spousta lidí .. exekutoři, obchodníci s dluhy, spekulanti a další supové, co chtějí na nich vydělat. A pak je tu pomoc…zákonem posvěcená insolvence, druhá šance, odpuštění dluhů…Ale opravdu je to vždy tak? Nejsou insolvenční správci ve spolupráci s dražebníky a soudy stejní dravci lačnící po kořisti jako ostatní firmy zabývající se dluhy?
Podnikal jsem, úspěšně i neúspěšně. Z mnoha důvodů jsem se nakonec po deseti letech dostal do neúnosných finančních problémů. Nevěděl jsem, jak dál a vstoupil jsem do insolvence, která prý dluhy „odpouští“. Celkem jsem dlužil cca 7 milionů. Součástí majetkové podstaty byly dvě nemovitosti, dům a byt. Platil jsem požadované splátky a čekal, až se nemovitosti prodají v dražbě. Chtěl jsem, aby je nabízela nějaká místní renomovaná realitka, která zná místní prostředí (Lipno) a dokáže poukázat na výhody, možnosti atp. a získat nejlepší cenu. Ale místo normálního, seriózního prodeje skončily v dražbě u společnosti Gavlas. Dle mého názoru se nenabízely vhodně. Bylo jen několik hromadných prohlídek a pak měsíce visel jen neúplný popis na internetu. Prodaly se pod cenou. Rodinný dům, který vydražili za cca 5 mil., se nyní nabízí do prodeje za 11 mil. Ale přesto se za prodej nemovitostí získalo cca 7,7 milionů. Tedy o 700 tisíc víc, než kolik jsem celkem dlužil. Byl jsem rád a v klidu. Sice jsem přišel o veškerý majetek, i střechu nad hlavou, ale výnos po zaplacení všech mých dluhů činil cca 700 000.-Kč, což se mi zdálo hodně a naivně jsem si myslel, že mi budou ještě vracet. Prodejem získali o cca 10% navíc, než požadovali. Takový úrok nemá ani banka, natož stát, naše spravedlnost a záchranná ruka insolvence pro dlužníky, lidi, kteří se dostali do neřešitelné situace.
Pak přišel první šok. Chtěli pořád další peníze…další a další splátky přesto, že už dostali o 700 tisíc víc, než jsem dlužil. Nechápal jsem to. Byl jsem naivní, myslel jsem, že moje insolvence tímto skončila, že se dluhy zaplatí a bude se řešit zbývajících 700 tisíc. Ale bylo to tak, že společnost Gavlas dostala 5% z dosažených cen. Jako bývalý majitel realitní kanceláře velmi dobře vím, že RK si berou provizi za prodej domu maximálně 3%, ale většinou méně. K tomu odměna insolvenčního správce a 700 tisíc navíc, které stát získal prodejem mých nemovitostí, bylo pryč. Teprve nyní mi došla provázanost všech zúčastněných soudů, insolvenčních správců, dražebních společností, bank…atd. Bylo mi z toho špatně. Nicméně stále bych to bral. Prostě se vše zaplatí a je to vyřešené. Nakonec do problémů jsem se dostal sám, byl jsem dlužník, viník… Ve finále zaplatím 700 tisíc státem posvěceným lidem za procesní zpracování toho, že mi "pomohli"… Ok, vem to čert. To ale nebylo všechno.
Oželel jsem peníze a těšil se na ukončení insolvence a další svobodný život, kdy se mi vrátí moje práva a budu brán jako plnohodnotný člověk. Avšak místo ukončení celého procesu přišel další šok. Insolvence trvala dál a přišel další úřední krok. Rozdělení výnosu a další odměna insolvenčnímu správci. Dostal dalších cca 300 000,-Kč, takže celkem 600 000,-Kč! K tomu cca 400 000,-Kč dražební společnosti Gavlas a je to milion. Takže státem určený aparát si ode mě, od dlužníka, vzal za své služby jeden milion Kč. Dlužil jsem 7 milionů a zaplatit mám v celém procesu insolvence 8 milionů Kč. 14% úrok nemají ani lichváři. Zaplatit v insolvenci mám o milion víc, než jsem dlužil, protože všichni zúčastnění dravci trhají své odměny za tichého a veřejného souhlasu soudu. Žádná úleva, žádné odpuštění dluhů se nekoná. Platím a krmím všechny, kdo se v tomto oddlužovacím systému angažují.
I nadále, přes všechno výše uvedené, zůstávám dlužníkem. Musím měsíčně platit dvanáct stovek za správu mého případu a k tomu splácet dluh, protože výnos z prodeje majetku si přednostně rozdělil insolvenční správce a dražební společnost. Pořád platím insolvenčnímu správci alespoň minimum. Závěr je takový, že jako dlužníka mě insolvence stála milion víc, než byly pohledávky. Dravci se za souhlasu soudu usnesli na „rozumné“ částce a rozdělili si milion. Mně zůstaly i nadále dluhy. Nadále po mně insolvenční správce požaduje další peníze. Právník mi řekl, že insolvence měla být zrušena už po třech letech, protože jsem splnil zákonné podmínky. Soud ovšem nemá na jednotlivé úřední úkony žádnou lhůtu a potřebný úřední krok k ukončení insolvence mu trval deset měsíců, tak se ukončení prošvihlo. Samozřejmě, proč by kdo spěchal. "Hladový tichý systémový přítel “ by přišel o další odměny a moje oddlužení tak bude trvat 6,5 roku.
Podle mého názoru a cítění se zcela jednoznačně jedná o systémové parazitování na dlužníkovi. Člověk, který se dostal do problémů a s důvěrou využil nabídku pomoci státu, si nepomohl. Systém ho obral ještě o větší úroky, než původní věřitelé - banky. V principu je to jednoduché. Já přišel o všechno, i o střechu nad hlavou a zaplatil víc, než dlužil. Oni vydělali, ale mají stále málo. Píšu sem, protože se mi jeví můj případ jako absurdní, bizarní, legalizovaná státní zlodějna. Nemorální neetický postup proti zdravému rozumu, proti spravedlnosti a i smyslu a snad i záměru daných zákonů. Jde o naprosto absurdní situaci, kde mi stát a zákony v těžké životní situaci nejen nepomohli, ale mám zaplatit výrazně vyšší finanční částku, než byl můj dluh. Ptám se, jak můžou existovat takovéto zákony a nástroje schované pod rouškou pomoci insolvence? Já nadále zůstávám dlužníkem omezeným na svých právech. Člověk, který na mně vydělal víc jak půl milionu a nadále vydělává, mě nazývá dlužníkem. Je to normální a správné? Nechci tady brečet, akorát poukázat na totálně špatný systém pomoci nastaven českými zákony.
