Článek
Psal se duben 2022, kdy jsem jakožto již domestikovaný Pražák přijel do své rodné vsi, kdy po tradiční otázce „tak co je zde nového?“ následovala šokující odpověď: „Hostinskej končí, dal výpověď.“ Tato odpověď mne velmi zaskočila a svým způsobem i rozhodila, protože dosavadní hostinský byl svým způsobem ikonou obce. Přece jenom, když už se vracíte za svými starými přáteli, tak máte jistotu, že je vždy potkáte v centru dění vesnického života, tudíž v tradiční vesnické hospůdce. Tyto jistoty se najednou zdály být ztraceny. Člověku najednou došlo, že v hektickém pražském životě je jeho jedinou životní jistotou společnost lidí, kteří k vám mají daleko i velmi blízko zároveň. Máte fajn kamarády i kolegy v práci, ale stejně tak nějak cítíte, že zároveň patříte i tam. Tam do toho místa, kde jste vyrůstali a kde stále máte své kamarády všech věkových kategorií. Zároveň tak nějak tušíte, že do podnikání v gastronomii, a to kor na vesnici, se jen tak někdo po době coronaviru nepustí. Nutno podotknout, že tento byznysový model nemůže být nikdy dostačující pro pokrytí základních nutných životních výdajů, a tudíž ho musí člověk dělat tak trochu navíc.
Tato skutečnost mne jakožto momentálně svobodného starého mládence začala nutit o přemýšlení o mém dosavadním pražském působení a posléze o tom, kam by mohly směřovat mé další životní kroky. Celá tato situace byla umocněna tím, že v důsledku coronaviru se někteří moji nejbližší kamarádi rozhodli opustit Prahu a vrátit se do svých rodných hroud. Já sám jsem již delší dobu přemýšlel, jestli má můj pražský život nějakou budoucnost, ale stále jsem si dával své osobní ultimátum, že ke konci roku 2022 budu muset učinit své dosud nejzásadnější životní rozhodnutí. Samozřejmě šlo o to, zdali již nenastal čas se navrátit zpátky domů, když vám kromě pár kamarádů (rodilých Pražáků) v Praze nikdo další z blízkých přátel nezůstane. Času na rozhodnutí bylo stále dost. Nicméně onen duben 2022, respektive jeden z mých návratů do rodné hroudy mne donutil udělat zásadní životní rozhodnutí již v první polovině roku 2022. Nejprve jsem se držel v ústraní a čekal, jak se věci vyvrbí. Tímto svým způsobem ustrašeným postojem jsem promarnil svoji teoretickou šanci. Při jednom z mých následujících návratů jsem se dozvěděl, že obec má vážného zájemce na pronájem hospůdky, který již podal žádost na obecní úřad. V tu chvíli se moje dilemata rozplynula a mně se tak trochu ulevilo, protože jsem si svým dalším směřováním nebyl stále jistý. V tu chvíli bohužel pro obec, ale zpětně lze říci, že bohudík pro mne se souslednost událostí nakonec změnila.
K pronájmu obecní hospody chybělo již jediné, a to podpis vážného zájemce. K tomuto podpisu ale nakonec již nikdy nedošlo. Zájemce přestal komunikovat a zjistilo se, že je zadlužený a pravděpodobně by pronájem pro něj byl jen krátkodobá záležitost. Nutno podotknout, že tento zájemce byl naprosto cizí člověk. V tu chvíli zbývaly necelé 2 týdny do konce výpovědní lhůty dosavadního hostinského, což znamenalo 2 týdny do konce naší hospody. V tu chvíli jsem již měl jasno. Tato souhra událostí byla jistým znamením a již nebylo cesty zpět, a tak jsem podal žádost do 2. kola výběrového řízení o pronájem hospody. Žádost muselo schválit zastupitelstvo obce, které uvítalo, že hospoda zůstane v rukou „místňáka“, i když ten místňák momentálně až tak moc místní není. Prvním krokem bylo odstěhování z Prahy do malé vesničky v okresu Pardubice. A pak to všechno začalo…
Pokud máte zaměstnání, které vás uživí a které Vám dovolí si pronajmout tradiční vesnickou hospůdku, tak jděte do toho! Je to nesmírně obohacují projekt, který ovšem má jedno ALE. Tím ALE je to, že nemůžete tento projekt brát jako podnikatelský projekt, který Vám razantně zvýší Vámi investované finanční prostředky. Nutno podotknout, že od samého počátku je nutno brát v potaz, že se jedná spíše o „charitativní“ činnost. Cílem tedy určitě není tradiční maximalizace zisku, ale sociální působení v dané komunitě lidí, které Vás obohatí spíše společensky než ekonomicky.
Naší strategií a posláním je zvýšení úrovně společenského života v malé východočeské vesničce. Doba covidu byla zlá, a to pocítily i komunity lidí v malých vesnicích. Naším cílem je vytáhnout lidi ven ze svých obydlí a příbytků. Snažíme se pořádat akce různorodého charakteru pro různorodé věkové skupiny. Naše podnikatelská činnost je pro nás spíš koníčkem než přivýdělkem. O některých akcích předem víme, že nejspíše nedopadnou ekonomicky moc dobře, ale přece jen je zkusíme realizovat. Děláme to pro lidi. Toto si samozřejmě nemůže dovolit každý provozovatel podobného typu podniku. Naše podnikání je založené na tom, že příjem z našeho hlavního zaměstnání nás zabezpečí, a proto si můžeme dovolit věnovat svůj čas a bohužel někdy i své finanční prostředky svému koníčku- vesnické hospůdce. Naším cílem je, aby vše vyšlo alespoň takzvaně „šul nul“, ale náš sociální dopad musí být v danou chvíli pokud možno maximální! Teprve pak to všechno dává smysl!
Bližší informace o námi organizovaných akcích Vám přiblížíme v dalším článku.
