Článek
Ke starostem práce – péče – domácnost - telepatie pro všechny blízké (aka mentální zátěž), jede česká žena v režimu gripenu, aby ustála všechny schvalovací a hodnotící procesy okolí, jestli je na něco přiměřeně dobrá, jestli je prostě dost. Schopná. Kompetentní. Tyto celoživotní obhajoby o důvěře a schopnostech stihne průměrná Češka do sebe vtisknout, když ne s DNA, tak s prvním kojením. Zatímco Francouzky si z generace na generaci předávají kouzlo self- care, Češky dědí Cimrmanovo „zatni zuby a táhni!“. Zajímavé je, že například ženy severní Evropy takovou novorozeneckou zátěží vůbec neprocházejí…
Anatomie profesního života Češky obecné
Po dvacítce studium, praxe, plus minus největší šance upíchnout se na trhu práce. Po třicítce neklid - protože potenciální mateřství, které dost komplikuje situaci. Během rodičovství není kam jít na zkrácený úvazek a není, kdo by hlídal. Po čtyřicítce máte ještě dost malé děti na to, abyste byly brány vážně zaměstnavatelem a zároveň už začínáte mít chřadnoucí rodiče, čili se jako správný „sendvič“ dostáváte do role troublemakera. Po padesátce, mozkové mlze a samozvané roli neformálně pečující na part time až full time, jste nahrané. A na hraně. Důstojnosti. Sebeúcty. Životních strategií. Síly. Ale svůj discopříběh, s celou suitou, žijete dál.
Křehký balanc pod skleněným stropem
Pojďme se teď podívat na pár zdrcujících čísel: Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) poukázala na fakt, že v roce 2025 má v ČR VŠ vzdělání 43 % žen a 27 % mužů ve věku 24- 34 let. Takže bychom řekly, že jsou ženy i šikulky. Přesto naráží na neviditelné a mnohdy nevyslovené bariéry, které jim brání v postupu. Těmto neprorazitelným bariérám se od 70. let 20. století říká skleněný strop. Jeden z mála okamžiků, kdy se i ženě podaří prorazit onen skleněný strop je moment krize, nečekaných těžkostí, nebo když „dojdou muži“. V České republice stále udržujeme poměrně vysoký gender pay gap, neboli rozdíl ve výdělcích mužů a žen na stejné pozici, se stejným vzděláním i zkušenostmi. Jde o číslo 18 %! (Nutno dodat, že v případě psaní tohoto článku web www.rovnaodmena.cz postihl zřejmě delší blackout než se čekalo, takže si férovou výplatu zatím nespočítáte.)
Babičky, chůvy, jesle, tátové, kde jste?
Jelikož na rodičovskou dovolenou jde v Česku zhruba 1,7 % tatínků, je jasné, že finanční propast u žen začíná spolu s mateřstvím a táhne se až do důchodu. Pokud se žena chce nebo musí vrátit do pracovního procesu, i jen na částečný úvazek, a nemá babičky na hlídání, peníze na chůvu nebo jesle, zaměstnavatele s dětskou skupinou, má smůlu. Jelikož v roce 2024 nabízelo částečné úvazky pouze 6,9 % zaměstnavatelů, nezaměstnanost matek dětí do šesti let činí zhruba 60 %! Realita je pak často taková, že buď žena přijme hůř placenou práci, která je hluboko pod jejím vzděláním a praxí, ale umožní jí rodinnou logistiku, nebo se stane OSVČ a delší dobu všechno tak nějak „pytlíkuje“. Dopad má takové fungování nejen na chod rodiny, ale i státní kasy.
Rovnost na vodě
Jak z toho všeho ven? Jedna věc je špatně nastavený systém, druhá, kdo ten systém většinově tvoří a třetí (který úzce souvisí s předešlými body) - jak moc skutečných fanoušků mají české ženy mezi českými muži? Šárka Homfray ve své knize „Proč jsme tak naštvané?“ píše o výsledcích činnosti Evropského institutu pro rovnost žen a mužů. Míra rovnosti se měří v pěti kategoriích: peníze, vzdělání, čas, moc a zdraví. V roce 2021 se ČR umístila na 22. místě z 27 zemí EU. A do letošního roku jsme se nijak zvlášť neposunuli. V genderové rovnosti šlapeme vodu.„Ve skutečnosti koukáme na vzdalující se záda jiných států, kterým se daří mnohem lépe - rozdíly v odměňování mezi ženami a muži jsou nižší, muži se podílejí na péči a ženy na rozhodování o chodu společnosti, možnosti dispozice s volným časem jsou vyrovnanější a seniorky nejsou tak ohroženy chudobou jako u nás,“ uzavírá kapitolu autorka knihy.
Kdy se začnou Češi emancipovat?
Otázka na závěr zní: Kdy se Češky nebudou muset tak moc snažit? Kdy budou brány vážně? Kdy se u nás konečně z mužského nastavení přestane dělat výchozí bod - normativ a z ženského jen to degradované – odvozené? Tenhle model totiž ve výsledku nesvědčí evidentně nikomu a plodí akorát tak frustrované, přetížené a nejisté jedince. Zatímco Češky přijaly svou mužskou složku, mnohdy bohužel i na úkor svébytnosti, Češi ještě ani nezačali registrovat, natož respektovat, svou ženskou. A stále nepochopili, že naše společná cesta ke vzájemné spokojenosti nevede přes jejich dominanci, agresi a ublíženectví. Určitě není potíž v tom, že se Češky emancipovaly. Potíž je v tom, že Češi ještě ne.
ZDROJE:
Šárka Homfray, Michela Karásek Čejková- Proč jsme tak naštvané?
