Článek
V České republice je tradice fyzických trestů velmi zakořeněná. Rákoska, proutek, facka, pohlavek, klečení na hrachu, stání na hanbě, naplácání na zadek rukou, v horším případě případě vařečkou či řemenem. Donedávna zcela běžná věc.
I v dnešní době se moc lidí nepozastaví nad tím, když vidí rodiče plácnout dítě přes zadek. Většinou v situaci, kdy na veřejnosti zlobí, vběhne do silnice nebo se vzteká.
Stále více rodičů však od tohoto stylu výchovy upouští a volí jinou strategii - vysvětlují, domlouvají, počítají do tří, dělají, že chování dítěte nevidí nebo ho omlouvají apod. Každý má něco, co více či méně funguje.
Moje známá používá podle svých slov všechno, co jí přijde smysluplné. Čerpá přitom z knih o výchově. Ale jak sama říká, někdy nefunguje vůbec nic. Pak se uchyluje k fyzickému trestu, nejčastěji razantnímu naplácání na zadek. Kdybych její rodinu neznala, řekla bych, že v ní bude vládnout nepohoda a strach. Ale není tomu tak. Rodina funguje velmi dobře - starší děti jsou skvěle vychované, studují na dobrých školách. Když se setkáme, vidím, že se vřele přivítají, mají dostatek láskyplné pozornosti a z rozhovorů vím, že se mohou svěřit se všemi problémy, nic není tabu. Děti mají své povinnosti, ale zároveň jsou vyslyšeny jejich prosby a přání. Podílejí se na rozhodování v rodině a celkově se mají všichni rádi. Alespoň to tak opravdu vypadá.
Fyzické tresty byly a jsou v její rodině využívány jako jeden z prostředků stanovování hranic u menších dětí. A nestydí se za to. „My jsme taky dostali občas na zadek a vyrostli z nás slušní lidé“, argumentuje. A co říká na dnešní alternativní způsoby výchov? „Nepodporuji to. Z takových dětí se stávají malí tyrani. Neposlechnou, neví, kde mají hranice a ve finále leckdy ubližují ostatním, protože jim nikdo neřekne, že tohle už je moc. Co se zanedbá při výchově malých dětí, projeví se jako problémy se staršími“.
V letošním roce byla schválena novela Občanského zákoníku, která mimo jiné ukládá rodičům „péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví a péči o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření“. Novela vstoupí v platnost 1. ledna 2026. Rodičům však za nedodržení nehrozí žádné sankce. Pomůže tedy v boji proti fyzickým a psychickým trestům v rodinách? A je česká společnost připravena na úplný zákaz fyzických trestů?
Moje známá dodává: „Myslím, že psychické tresty jako je křik a ponižování nebo nezájem jsou horší než jedna dobře mířená na zadek. Vždyť i v klasických knížkách pro děti nebo ve filmech je běžné, že se tam tresty objevují.“ A já si hned vzpomněla na oblíbený film Ať žijí duchové, kde jeden z dětských herců hledá v knihovně něco, čím „se léčí rány řemenem“. A vzápětí mi naskočila knížka o Mikešovi, kde hrozí často Pepíkovi, že dostane „na pamětnou“.
Násilí na dětech by se v žádném případě nemělo tolerovat. Fyzické ani psychické. Ale občasné výchovné plácnutí přes zadek ještě nemusí znamenat, že dítě je týrané a strádá.
Zdroje: www.zakonyprolidi.cz
