Článek
Většina alba se nahrávala v New Orleans, částečně z daňových důvodů, ale hlavně díky Paulovu zájmu o místní pulzující hudební život – pořád to byla o poznání méně exotická a zároveň mnohem bezpečnější lokace než nigerijský Lagos, kde vznikla většina předchozího veleúspěšného Band on The Run. Významná postava neworleánské hudební scény, zpěvák, skladatel a producent Allen Toussaint si nakonec na albu i zahrál, na piano v písničce „Rockshow“. Málem však došlo na ještě hvězdnější a celým světem vytouženou spolupráci. Paul na přelomu let 1974 a 1975 napravil vztahy s Johnem Lennonem a v tomto období se pravidelně vídali, v New Yorku z toho jednou byl i tah zakončený večírkem v hotelovém pokoji Davida Bowieho. John Paulovi neurčitě přislíbil, že se za ním do New Orleans vypraví, lákalo jej zažít na vlastní kůži tamní proslulý pouliční festival Mardi Gras. Potom se ale Lennon od své přechodné přítelkyně May Pang vrátil k Yoko Ono a rozhodl se nikam „nerajzovat“. O jedné z písniček alba, „Call Me Back Again“, což je taková vzdálená příbuzná „Oh! Darling“ z Abbey Road, fanoušci dodnes spekulují, že Paul v jejím textu toužebně nevzývá žádnou dámu, aby mu už konečně zavolala zpět, ale má na mysli právě Lennona a jeho nesplněný slib. Nutno dodat, že Beatles tehdy, v polovině sedmé dekády, nesvedlo dohromady ani několik astronomických nabídek promotérů, ani utopické výzvy osobností jako hudební skladatel Leonard Bernstein či boxer Muhammad Ali. To první je automaticky vystavovalo do role „udělali jsme to jen pro peníze“, to druhé se z nich snažilo udělat mesiáše, kteří zastaví války a nasytí hladovějící. Všichni čtyři na podobná vábení v různých variantách odpovídali podobně – když budou souhlasit ostatní, tak asi nebudu ten, kdo řekne ne. Současně ale nikdo z nich nechtěl být tím prvním, kdo řekne ano. Neřešitelná patová situace. Beatles pro případný návrat nepotřebovali peníze, potřebovali čas, hodně času – a toho se jim nakonec tragicky nedostalo.
V kosmickém názvu alba i titulní skladby se odráží Paulova záliba v literární i filmové sci-fi – někdy tou dobou si pohrával s nápadem na hudební sci-fi snímek pro Wings a protože měl všude dveře otevřené, neváhal svoji vizi konzultovat se samotným Isaacem Asimovem, zůstalo ovšem pouze u prvního nástřelu scénáře. McCartneyho bavily také marvelovské komiksy o X-Menech, to se projevilo v hezky rozhoupané písničce „Magneto and Titanium Man“. A další McCartneyho slabost, tentokrát pro muziku 20. až 40. let (viz beatlesovská „Honey Pie“) slyšíme ve skladbě „You Gave Me The Answer“. Na podstatně rockovější strunu se oproti tomu hraje v „Letting Go“, dalším střípkem do mozaiky alba je roztančená dobová hitovka „Listen To What the Man Said“ s kytarou Davea Masona, někdejšího člena skupiny Traffic. „Love In Song“, která ze zadumaných slok přechází ve skvostné refrény, se hitem nestala, ale určitě se dá označit za černého koně kolekce a jeden z tipů pro každého, kdo se do sólového McCartneyho katalogu chce ponořit hlouběji.
Snímek na obálce, kde biliárové koule symbolizují vesmírná tělesa z názvu kolekce, je dílem Lindy McCartney, ale na celkové výtvarné koncepci alba se podílela umělecko-designérská skupina Hipgnosis, proslulá zejména ikonickými obálkami Pink Floyd. Legendární Storm Thorgerson nicméně McCartneyho považoval za náročného, příliš svéhlavého klienta, a jednání s ním s radostí přenechal jednomu ze svých kolegů, Aubrey Powellovi, jenž s Maccou snáze nacházel společnou řeč. Propagace desky nesla i českou stopu, kdy televizní reklamu na ně natočil Karel Reisz, rodák z Ostravy, jenž do Británie přišel před válkou jako jedno z tzv. Wintonových dětí.
Na úspěch Band on the Run u kritiky se albu navázat nepodařilo, dobová hodnocení mu vyčítala, že „ztratilo rockové ostří“ svého předchůdce, a poněkud zvláštně i přílišnou technickou vycizelovanost. McCartney nad tím veřejně pokrčil rameny (vnitřně jej ovšem kritiky vždy užírala), nonšalantně obsadil první příčky žebříčků v USA i Británii a v následujícím období se dál vezl na vítězné vlně v podobě světového turné Wings Over… Europe / Australia / America v letech 1975–1976. Šňůra ve své době patřila po technické stránce k tomu úplně nejšpičkovějšímu, co návštěvníci koncertů mohli vidět a slyšet. Beatles, naposledy pravidelně koncertující zhruba deset let předtím, si o podobné aparatuře a světlech mohli nechat jen zdát. Z obzvlášť úspěšné americké části turné nakonec vzešlo trojalbum Wings Over America, jež své padesátiny oslaví příští rok. Venus and Mars je tedy spojovníkem mezi dvěma McCartneyho triumfy v podobě alba Band on the Run a právě živáče Wings Over America. Spojovníkem, který si u příležitosti 50. výročí říká o připomenutí.
Zdroj: Kniha The McCartney Legacy Volume 2 (1974-80), autoři Allan Kozinn a Adrian Sinclair
