Článek
„Česká republika stojí na dějinné křižovatce vprostřed světových běsů, kdy žabomyší spory musejí jít dočasně stranou. Vzpomeňme na semknutost galské vesnice v Asterixovi, nerozbornou šmoulí jednotu nebo statečné hobity z Pána prstenů. Jedině společně sdílený občanský postoj všech těchto postaviček vedl k lepším zítřkům,“ stojí ve společném prohlášení ANO a ODS, jež na mimořádné tiskové konferenci osobně představili šéfové obou stran. Právě vrcholně rozbouřená doba je důvodem toho, že spojenectví bylo transparentně ohlášeno před sněmovními volbami, nikoli až po nich; některé slabší povahy by to mohly považovat za volební zradu.
Na novinářský dotaz, zda jsou tedy Češi něco jako Šmoulové, Andrej Babiš se strojeným smíchem odpověděl: „Vlastně tak trochu ano. Já jsem často Mrzout a tady pan předseda Fiala má bezesporu nejblíže ke Koumákovi.“
Strakova akademie sice brzy poté vydala korekci, že Petr Fiala se cítí být mnohem více Taťkou Šmoulou než Koumákem, avšak podle odborníků šlo jen o lehkou diskrepanci v postupném procesu vzájemného sbližování dvou dříve antagonistických subjektů.
„Vědomi si aktuálních výzev a nerozborné jednoty lidu v krizových dobách, rozhodli jsme se odhodit stranou veškerou zášť politickou i osobní. Naším cílem je silná Česká republika, ekonomický tygr a předvoj střední a východní Evropy!“ Tak zní další zajímavá pasáž tiskové zprávy, která během několika hodin doslova převrátila dosavadní politické poměry v zemi.
S jednotou lidu v krizových dobách to nicméně není tak horké. „Tohle jsem věru nečekala, pan Babiš nás domluvou s ODS ohavně zradil. Jsme jako sirotci,“ rozplakala se paní Máňa ze severní Moravy, která prý neví, jak bude dále žít bez ANO v jeho dřívější dryáčnické podobě. Pan Zdeněk, který šel zrovna náhodou kolem a jehož srdce již od malé privatizace pevně bije pro ODS, ji však ihned utěšil: „Ženská, nebrečte! Ano, bude líp.“
Tradičně rýpaví politologové, sociologové a další pochybní experti, kteří se štítí poctivé práce (hloubení výkopů, bourání starého zdiva a podobně) vzápětí přispěchali s výtkami. Z nich jedna se však ukázala jako oprávněná. Ačkoli by se mohlo zdát, že politickou kohabitací ANO s ODS dojde taky k personálnímu obohacení a většímu výběru odborníků, opak je pravdou. „Naše odborné zázemí není žádná sláva zejména v ekonomické oblasti. Máme jen Stanjuru a Schillerovou a s nimi se staneme spíše ekonomickými ratlíky než tygry,“ potvrdili Marek Benda a Patrik Nacher, kteří patří mezi „motory“ praktického sbližování obou politických stran.
Sblížení ANO a ODS samozřejmě znamená konec projektu Spolu. Když se překvapivou novinku dozvěděli v TOP 09 a KDU-ČSL, vypukla panika. „Petr Fiala dopředu nic neřekl. Vůbec nevím, co budu dál dělat,“ znělo nejčastější postesknutí z řad členské základny. Podle predikčních volebních modelů mohou zmíněné strany na podzim překročit pětiprocentní hranici – nutnou pro zvolení do Poslanecké sněmovny u jednotlivě kandidujících subjektů – pouze v případě, že vojenským pučem převezmou moc v zemi.
Lidovecký matador Marian Jurečka proto už připravuje zvací dopis pro papežovu Švýcarskou gardu, aby na konci léta přijela do Česka a vyhlásila zde okupační správu. TOP 09 žádné spojence ani naděje nemá, a proto jen uštěpačně poznamenala, že Jurečka – pří vší úctě k něčemu tak křehkému, jako je víra – připomíná mnohem více poživačného sedláka než praktikujícího katolíka. Švýcarská garda tak prý nemá žádný důvod, proč by sem z Vatikánu měla na svých koních přijet. Česká armáda by jí navíc určitě dokázala efektivně dva nebo tři dny vzdorovat, než by přispěchaly na pomoc posily z NATO.
Ostrý postoj zaujala Knihovna Václava Havla, jejíž šéf – ekonom a filozof nebo filozof a ekonom – Tomáš Sedláček označil sepětí ANO a ODS za obdobu nechvalně proslulé opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD z roku 1998. „Je to ošklivé, je to nemravné, ale vyjádření tohoto znechucení je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. Osobně uvažuji o protestní hladovce dnes mezi osmou hodinou ranní a polednem,“ sdělil Sedláček.
V ANO i ODS moc dobře vědí, že politika je hodně o symbolech, a proto chtějí pro veřejnost uspořádat těsně před podzimními volbami spektakulární stvrzení konkrétních tezí. Stratégové obou stran nejprve uvažovali o tom, že Andrej Babiš a Petr Fiala spolu na tiskové konferenci vykouří dýmku míru. To však pánové odmítli, jelikož nekouří, téměř nepijí alkohol a ani nesázejí na koníčky. Poté padl návrh na krevní pouto – předsedové by se před kamerami řízli do zápěstí, načež by jejich přiložením k sobě, jako Vinnetou a Old Shatterhand, stvrdili bratrství. Babiš však prohlásil, že nesnáší pohled na krev, tudíž i tato možnost padla pod stůl.
Nakonec tedy budou konkrétní priority oficiálně zpečetěny jaksi postaru a fádně, totiž podpisem společného memoranda. Celé divadélko ale přece jen ozvláštní nápadité aranžmá – k signatuře poslouží takzvané chilské pero, které pro tento účel ochotně zapůjčí starý lišák Václav Klaus. Exprezident je totiž také tím, kdo celou dohodu v zákulisí zpunktoval.
