Článek
„Napnelismus“ mezi ministryní Černochovou a generálporučíkem Řehkou postupně nabobtnal až do dnešních rozměrů. Důvody jsou veřejně známé, od banalit typu profil na sociální síti po aktuální rozepři ohledně nákupu německých tanků. Spor by přitom mohl být ještě ostřejší. Za udržování setrvalého konfliktu na ještě pořád snesitelné úrovni vděčíme hlavně prezidentu Petru Pavlovi, který jako bývalý voják Řehku zná, drží na pozici a celý spor v zákulisí urovnává.
Kariéra Jany Černochové od bankovní úřednice – přes starostku – po ministryni je sice z hlediska profesního životopisu formálně pěkná, nicméně nemůže příliš obstát v porovnání s Řehkovou kariérou. Zkrátka voják s takovou šarží je odborně logicky mnohem „více“ než politička, byť by se dotyčná sebevíc zaklínala významem své ohromné funkce či v politice nabytými zkušenostmi.
Paní Černochová se možná domnívá, že Praha 2, kde starostovala – nebo mnohdy neuvěřitelná Sněmovna, kde po léta poslancuje – je totéž co Armáda České republiky. Ne, fakt není. V nadsázce řečeno, ministrem obrany může být kdejaký výlupek z jakékoli politické strany; náčelníkem generálního štábu jen pár vyvolených.
K tomu, aby člověk čněl nad profesionálními vojáky, skutečně nestačí osobní razance, jejímž mediálně nejvděčnějším aspektem byl v případě současné ministryně její rozchod s někdejším policejním prezidentem Martinem Červíčkem. Černochová před jedenácti lety ukončila vztah dosti drsně a zejména bulvární média se na tom vydatně popásla.
Ministryně obrany však rozhodně není jedinou českou političkou, která je při výkonu své funkce nadmíru razantní. Stačí připomenout předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou – ta v poslední době taky nejde pro ostré slovo daleko. Další dámou bez servítek je nově zvolená senátorka Jana Mračková Vildumetzová, jež svým vystupováním rozbouřila víceméně stojaté vody ve Valdštejnském paláci. A co si budeme povídat – kdo déle sleduje politickou kariéru Aleny Schillerové, tuší, že za úsměvy v médiích a na sociálních sítích se skrývá šelma.
Námětem pro sociology a politology by mohlo být právě téma nadbytečné razance tuzemských političek. Pohltilo je politické bahno nebo se „jen“ chtějí vyrovnat bezskrupulózním kolegům? Hledání uspokojivé odpovědi je však tématem pro jiný článek.
Co napsat na závěr? Snad toto: pokud by – a snad se to nestane – Česká republika zavelela k obraně vlasti, mnohem raději bych v čele blanické jízdy viděl na běloušovi Karla Řehku než Janu Černochovou.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-na-nemecke-tanky-nejsou-penize-prekvapil-rehka-cernochovou-40501114
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-cernochova-zatrhla-rehkovi-ucet-nacelnika-generalniho-stabu-na-siti-x-40476621
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/cernochova/r~eb7aeb60bd2b11ef801c0cc47ab5f122/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-dalsi-stret-rehky-s-cernochovou-tentokrat-kvuli-strelbe-v-keni-265246
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/224987/drsna-poslankyne-cernochova-cervicka-vyhodila-z-domu-a-sbalila-mu-i-kufry.html
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-to-myslis-vazne-vildumetzova-v-senatu-tercem-posmechu-40500940
