Článek
Jasně, člověk nechodí tam, kde kuchařovy výtvory trvale připomínají horor. Co si ale počít v osvěžovnách, v nichž na první pohled nic nenasvědčuje tomu, že jídlo bude vypadat jako ohřátý obsah konzervy?
Náprava je v teoretické rovině samozřejmá: prostě si zavoláte obsluhu a pokrm vrátíte s požadavkem na výměnu. V tu samou chvíli se však spustí příval pochyb. „Co když mi do jídla plivne nebo mně tam přihodí nějaký blivajz?“ Myšlenky šrotují v hlavě a na jistotě nepřidá ani hlasitý výkřik z kuchyně: „To se na to můžu v….t!“
Nešvar, kam se podíváš
Většina lidí to má nastavené tak, že nedokáže účinně čelit zjevnému „bezpráví“. Kromě špatného jídla lze zmínit i jiné rozšířené nešvary, například hlasité telefonování v prostředcích veřejné dopravy nebo sledování televize v mobilu – bez sluchátek – tamtéž.
Co s tím? Se slušnou prosbou někdy pochodíte, jindy nikoli. Řada lidí si svoji neohleduplnost vůči okolí vůbec neuvědomuje – takoví opravdu poslechnou a přestanou obtěžovat. Pak ale existuje i spousta těch, kteří nereflektují na žádnou zdvořilou žádost.
V tomto případě jsou jen dvě možnosti: buď ustoupit, nebo naopak dotyčného či dotyčnou nevybíravě seřvat. Pak ovšem riskujete eskalaci situace, kdy nemusí zůstat pouze u slov. Jednou jsem v přecpané tramvaji viděl, jak cestující pán naštvaně požádal dva mladíky o sundání batohů ze zad, aby bylo více místa. Když ho poslali někam, batohy jim prostě strhl na zem.
Nedostatek kvalitního personálu
Nicméně zpátky k nemilým překvapením v restauracích. Podnikání v tomto oboru není žádná investiční kratochvíle. Hospodští mají na hrbu živnost, která je pod neustálým dohledem nejrůznějších kontrolních orgánů. Kromě toho jejich podnikání provázejí potíže s personálem. Mám hodně známých v této branži a jejich stesky jsou víceméně stejné.
Sehnat kvalitní obsluhu a kuchaře je skutečně fuška. Na inzeráty na číšníky a servírky se příliš lidí nehlásí, a když ano, chtějí peníze, které si nezaslouží, poněvadž z oboru skoro nic neumí. Známý obrázek, kdy slečna „na place“ uchopí několik prázdných sklenic tak, že do nich vsune prsty, je vskutku děsivý. V minulosti tomuto výjevu zdatně konkurovaly věčně nevysypané popelníky, leč tento obrázek naštěstí z hospod zmizel společně se zavedením zákazu kouření.
Přestože jde z pohledu hostinských o objektivní důvody, neměli bychom rezignovat na dodržování základního pravidla, že za své peníze chceme alespoň určitý standard, když už ne přímo kvalitu. Nejlepší je samozřejmě navštěvovat restauraci, kterou dobře znáte.
Na závěr prozradím jedno tajemství. Nikdy, ale opravdu nikdy – ani jako tuplovaný štamgast – nechtějte vidět kuchyň ve „své“ restauraci, a to i kdyby vás přepadla sebevětší zvědavost.
