Článek
Když si můj dědeček legionář přivezl ze Sibiře svoji ženu – moji babičku – do nově vzniklého Československa, bylo zaděláno na nový mix v rodových genech. Ruština od té doby nebyla v naší rodině cizorodým prvkem. Tuším, že podle takzvaných norimberských zákonů jsem ruským míšencem druhého stupně, ale o takhle černý humor se obvykle pokouším jen po větším množství vypité pálenky.
K věci. Není problémem nalézt na Telegramu ruské diskuzní kanály, kde se lze ihned zapojit do debaty. Učinil jsem tak a místnímu osazenstvu v jednom z nich naservíroval – v ruštině – tyto dotazy: Jak hodnotíte agresi Ruska proti Ukrajině dva a půl roku po jejím zahájení a jak velkou objektivní podporu má nyní podle vás Vladimir Putin?
Reakce nebyly překvapivé. Jeden z diskutujících se mě zeptal, jestli jsem duch Alexeje Navalného, což doprovodil množstvím posměšných smajlíků. Další na to šel ještě tvrději: „Jsme Rusové a můžeme si dělat, co chceme!“
Posléze se rozvinula debata, v níž jsem se podivil, jak je možné, že tolik Rusů stále podporuje válečného zločince, který nechává masivně bombardovat ukrajinské civilisty a odvlékat ukrajinské děti do Ruska „na převýchovu“, přičemž posílá do frontových zákopů na téměř jistou smrt osmnáctileté ruské kluky, kteří neprošli ani základním výcvikem.
Odpovědí mně byla především obrovská arogance a samozřejmě nechyběly nezbytné urážky. Vysoce pasivní bilanci nemohly korigovat ani chabé známky podpory: obdržel jsem dvě srdíčka a jedna slečna – podle profilu – mně napsala, že pokoušet se diskutovat s účastníky tohoto kanálu je úplně na h…o. (V ruštině je tento tradiční výraz – samozřejmě psaný s písmenem „g“ na začátku – poměrně častým jevem při vyjádření negativní emoce.)
Z diskuze jsem nakonec vystoupil jako zpráskaný pes. Velmi zajímavým zjištěním pro mě nicméně bylo, že když jsem jednomu z diskutujících Rusů napsal, že si musí obstarávat informace i jinak než pouhým sledováním televizní agitky známého ruského propagandisty Vladimira Solovjova, odpověděl mi, že dotyčný je klaun, jehož už nikdo v celém Rusku nebere vážně.
V kontextu toho, jak česká média vytrvale citují Solovjovův pořad jako velmi významný zdroj ruského vnímání světa, jde o docela překvapivé sdělení. Nicméně jedna vlaštovka, jak známo, jaro nedělá.
Drtivá většina diskutujících totiž ruskou agresi schvalovala nikoli formálně, ze strachu před případným postihem. Naopak, jejich podpora imperiálního přístupu k jiným zemím byla až fanatická.
