Článek
Jen naivka mohl očekávat, že lidovci udělají na nynějším sjezdu nějakou razantní změnu, která by mohla znamenat zásadní obrat voličských preferencí, natož skutečnou politickou svébytnost. Marek Výborný je především pokračovatelem vytyčeného směru. Nic se tedy nemění na tom, že „žlutí“ si bez účasti ve volební koalici Spolu mohou o poslaneckých lavicích nechat jen zdát.
Jedinou možností pro lidovce – kdyby chtěli opravdu získat větší voličskou přízeň – bylo zvolení předsedy, který by otočil kormidlo potápějící se bárky úplně jinam. Jeden na šéfa kandidoval, druhý chtěl být „jenom“ prvním místopředsedou, avšak mohl zkusit překvapit jako lídr. Ano, řeč je o Jiřím Čunkovi a Petru Hladíkovi.
Pouze na první pohled jde o příliš smělou úvahu. Oba zmínění pánové jsou sice z hlediska osobního nastavení a politických preferencí jako den a noc, ale to v tuto chvíli vůbec není důležité. Kdyby se jeden z nich stal předsedou strany, lidovci by rok před sněmovními volbami vyslali veřejnosti jasný vzkaz: „Máme nový elán a jdeme si pro vaše hlasy!“
Jiří Čunek je sice pro mnoho bratrů a sester (ano, tak si v této straně říkají, i když si jdou v zákulisí po krku) nestravitelný a Petr Hladík zase příliš ambiciózní a současně bezskrupulózní. Přesto by zvolení jednoho z nich přineslo – navenek! – nový vítr do lidovecké politiky. Důraz na slovo „navenek“ je na místě. Na programových prioritách strany se totiž nic nemění. Čunek by však směrem k veřejnosti mohl oprášit svá stará témata, zatímco Hladík přinést nová. Kmenoví voliči KDU-ČSL by to skousli, přičemž další by se mohli objevit právě díky osobním a halasně prezentovaným akcentům nového předsedy.
Rozhodnutí delegátů lidoveckého sjezdu v Olomouci nicméně znamená, že tato strana s největší pravděpodobností na podzim příštího roku, po sněmovních volbách, přestane mít podíl na vládnutí.
Sestavení vlády stranami pětikoalice po minulých sněmovních volbách bylo malým zázrakem. Sociálním demokratům a Přísaze před třemi roky jen těsně unikl vstup do Poslanecké sněmovny. Kdyby se jim to tenkrát podařilo, premiérem by dnes téměř jistě byl Andrej Babiš (a Robert Šlachta zřejmě ministrem vnitra).
Obliba vlády Petra Fialy u veřejnosti v současné době dosahuje tragických hodnot. Na obzoru přitom není nic, co by mohlo tento víceméně setrvalý stav změnit. Lidovci jednu z mála možností na alespoň dílčí změnu směru volbou Marka Výborného promarnili.
Génius české literatury a zakladatel Strany mírného pokroku v mezích zákona by jistě měl ze sjezdu KDU-ČSL radost. Jaroslav Hašek to však celé myslel hlavně jako náramnou legraci.
