Článek
Tvůrci novely se zaklínají tím, že trampů, rybářů, ale třeba i vyznavačů airsoftových stříleček se pokutování týkat nebude. Jde prý hlavně o umravnění různých domobran. Zní to sice hezky, ale tuto formulaci je taky nezbytné napsat přímo do zákona. Spoléhat na benevolenci lidí z masa a kostí, což jsou i vojenští policisté, je ošidné. Přesvědčují nás o tom například obecní strážníci, kteří ostošest rozdávají pokuty za pití alkoholu na zapovězených místech, i když jde zrovna o nešťastníka, který v parném dni na chvíli usedl na lavičku, aby se osvěžil radlerem s minimálním množstvím alkoholu.
Zmíněná novela přináší rovněž další veselé pasáže – kupříkladu si už bezbolestně nevyfotografujete vojenský objekt. Sice ve svém okolí neznám nikoho, kdo by si takové objekty zvěčňoval, ale i zde může dojít k omylu. Když si budete chtít vyfotit třeba pěkný kostelík a připlete se vám tam kus kasáren, může se vám váš koníček pěkně prodražit.
Z toho, co zatím uniklo z novely o vojenské policii na veřejnost, vyplývá především to, že duch Jaroslava Haška v této zemi stále naplno žije. Jestli tyto zákonné úpravy projdou v aktuální podobě legislativním procesem, máme se na co těšit. Trampové a rybáři budou raději do přírody vyrážet v teplácích po dědovi, přičemž vojenská „lítačka“ na vlakových nádražích konečně nalezne dávno ztracenou motivaci. Místo nedbale ustrojených vojáků si posvítí na špatně oblečené trampy. A co my víme? Třeba nám jednou zakážou fotografovat i nádraží, čímž se definitivně přesuneme „do Švejka“.
Pak samozřejmě ještě existují takové banality, jako jsou ekonomické konsekvence. Když někdo vyrábí maskáče, má si výhledově zrušit živnost či fabriku? Ale vysvětlujte tohle poručíku Dubovi.
