Článek
Zmíněné přepřahání je zejména specialitou radnic, kde má vládnoucí koalice v zastupitelstvu těsnou převahu jednoho hlasu. Je jen otázkou času, kdy se tento hlas přiřadí k opozici a umožní novým radním se starými tvářemi opět usednout na trůny.
„Když tady kdysi vznikla parta lidí, kteří chtěli změnit zdejší poměry, tak jsem se připojil, protože mám rád nové výzvy.“ Takto bezelstně kdysi „při děkovačce“ prozradil okolnosti svého vstupu do politiky jeden z odvolaných radních – člen občanského spolku, který před časem dobyl jednu radnici.
Dobré úmysly jsou však jedna věc a jejich přesun z plánů do reality věc druhá. O tom by mohli dosyta vyprávět všude, kde komunální volby ovládli „dobří lidé“, načež jejich upřímné snahy o změnu poměrů zkrachovaly na nepříliš pevných manažerských schopnostech, pokud to lze takto kulantně konstatovat.
Další úhel pohledu představují zejména malá města okresního formátu. V nich mnohdy vládne po několik volebních období stále stejný starosta, jemuž sekundují víceméně totožní radní (nebo alespoň jejich strany).
Takové městečko se zhruba dvaceti tisícovkami obyvatel bylo před rokem 1990 většinou oprýskaným skanzenem, kde řádil okresní tajemník KSČ za asistence předsedy národního výboru. Podle toho to taky vypadalo: chátrající historické centrum (pokud ho soudruzi rovnou nezbourali), všechno zašlé; samozřejmě lešení, kam se podíváš.
V současnosti tato města vyhlížejí jako ze žurnálu. Na adresu starosty, který v místě působí třeba i dvacet let v kuse, zaznívají různé pochvalné názory včetně tohoto: „Uměl si přilepšit, ale taky to tady za něj pořádně prokouklo.“ Na autentickou větu obyvatele jednoho takového města jsem kdysi – při turistickém výletě – namítl, že pokud si tamní pan starosta nějak přilepšil, měli by to místní občané ventilovat oficiálně, nikoli u piva v hospodě. Než na mě poštvali psy, vysvětlili mně, že pan starosta neudělal nic nezákonného – jen si prostě v předstihu koupil nějaké louky, ze kterých se později čistě náhodou staly stavební parcely.
Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby radnice ovládali pouze ušlechtilí Mirkové Dušínové s patřičnými manažerskými schopnostmi. Těch je však evidentně jako šafránu. A když už se tu a tam někde vyskytnou, většinou dají přednost elegantnějšímu vydělávání peněz, než jaké nabízí komunální politické bahýnko.
Musíme tedy asi i nadále strpět stav, kdy nám v komunálu vládnou staří šíbři a praktici, které občas – při vzepětí větší občanské nespokojenosti – na nějaký čas vystřídají čerství lidé z místních občanských hnutí. Posléze se zjistí, že tito dobráci neumějí svěřenou samosprávu udržovat, natož vést kupředu. Šíbři se pak s velkou pompou vrátí a vše si zase pěkně sedne do starých kolejí.
