Článek
Anketa
Začněme tento text zvesela, pak už to bude jen horší. Lidé na Západě většinou po celý život jedí obstojné potraviny, mají slušné platy a penzi si potom hlavně užívají – například cestami do rozvojových zemí jako je Česká republika (i když častěji do Francie a Španělska).
Český důchodce – a budu teď psát hlavně o pánech, dámy prominou – má třebas i kvalitní vzdělání, ale stejně v penzi skončí kvůli nezbytnému přivýdělku někde ve vrátnici (to je lepší případ) nebo při doplňování zboží v supermarketu. Kdyby to neučinil a spolehl se pouze na výši důchodu, mohl by jít za svačinkou leda tak někam do parku okusovat kůru, aby nepošel hlady. V této souvislosti nelze nezmínit matláctví tuzemských politiků. Jejich nekonečné tanečky kolem penzijní reformy jsou už jen pro legraci. Platy si ale s úpornou spolehlivostí zvyšovat dovedou, to zase ano. Viďte, Mariane Jurečko.
V Rusku jsou na tom nicméně „skoro starci“ a staří pánové ještě hůř. Žijí natolik bídné životy, že se jich řada hlásí do armády. Poté končí jako pověstný kanónenfutr na Ukrajině. Přeloženo do češtiny: „Pane Vomáčka, vemte si s kamarády berle a jděte támhle k tomu stromu přes pole, jak z něj čouhají ty drátky.“
Příroda nemá stáří ráda
Otázka: „Proč na to už nenajdete nějakou léčbu?“ Odpověď: „Biologie si to nepřeje. Přírodě se stáří hnusí.“ Úryvek z mé zamilované knihy Gold za všechny peníze celkem výstižně popisuje realitu – navzdory všem optimistickým článkům o skvělém životě po šedesátce. Mimochodem, tuto knihu od Josepha Hellera by si měli povinně přečíst všichni politici i jejich obslužná cháska. Víc neprozradím.
Je docela dobře možné, že současnost přináší úplně novou dynamiku do vývoje života na této planetě. Čím dál vyspělejší technologie, nástup umělé inteligence, zřejmě i rozpad „ideálního“ globálního světa. Právě proto by pro nás – taky v souvislosti se stárnutím a stářím – měly být majákem v moři nejistot tradiční hodnoty.
Navzdory všem lákadlům moderní doby se mně stále nejvíce líbí klasický model. Žijete v rodině, která dětem poskytne zázemí do chvíle, než roztáhnou křídla a odletí za svými cíli. Posléze na sklonku aktivního života a možná ještě pak v penzi hlídáte „mladým“ vnoučata, přičemž víte, že jste je vychovali tak, že vás nikdy nenechají strádat a ani vás nedají do domova důchodců. Když potom dospěje vaše pozemská pouť na konec cesty a vy se chystáte přeplout řeku Styx, odcházíte smířeně a pokojně.
To není vůbec špatný příběh.
Zdroje:
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/do-boje-jdou-jen-dedove-kde-je-verbuji-rusove-stale-vic-spol/r~b6c1435c87c411efa065ac1f6b220ee8/
https://www.denik.cz/ekonomika/jurecka-platy-politiku-soudci-soud.html
Joseph Heller: Gold za všechny peníze, str. 58. Nakladatelství BB art, 2000. ISBN 80-7257-240-7
