Článek
Sympatické je, že většina Pirátů stále odmítá klasickou fintu tradičních stran – košaté předvolební sliby a jejich následné porušování po volbách. To na politickém kolbišti vůbec není samozřejmé. Například ODS se sice dlouhodobě distancuje od svého zakladatele Václava Klause, ale reálnou politiku provádí podle jeho prastarého konstatování, že volební kampaň je jedna věc a povolební realita věc druhá. Avšak zatímco starý praktik to alespoň otevřeně sdělil, současná ODS neustále hledá nejapné výmluvy pro omluvu čím dál bezskrupulóznějších podrazů na své voliče.
Pirátská strana se nachází v situaci, kdy mnozí její členové volají nejen po nových tvářích (což jim Ivan Bartoš oznámením rezignace předsednictva splnil), ale také po jasně definovaných a dlouhodobě prosazovaných programových prioritách. Z toho, co si lze veřejně přečíst, vyplývá, že Piráti jsou většinově stále idealisté, kteří chtějí „dobro“. Jak známo, cesta do pekla je často dlážděna právě dobrými úmysly – když se to však podaří vybalancovat, je to pořád lepší než nesplněné volební sliby, dokonce jejich přímé porušování a další kejkle z ranku tradičních politických stran.
Končícího předsedu Pirátů Ivana Bartoše čeká schůzka s premiérem Petrem Fialou, kde vrchní bukanýr hodlá – podle svého vyjádření na Facebooku – promluvit mimo jiné o tom, že vládní spolupráce musí vypadat jinak; čili tak, aby společné vládnutí dávalo smysl i pirátským voličům.
V době psaní tohoto textu zbývalo do avizované schůzky necelých čtyřiadvacet hodin. Proklatě krátká doba na to, aby z kvasu v pirátském fóru vyrostlo cokoli systémového, co by časem Piráty nemuselo mrzet.
Přesto to má smysl, třeba jako úplně nový začátek.
