Článek
„U výherce se nebudeme zabývat zdaněním této legrační sumy. Co je doma, to se počítá, a erár je známý nenasyta,“ prohlásil Babiš na tajné poradě ve svém doupěti. K oslovení veřejnosti však vedla delší cesta. Majitel hnutí ANO – tedy všeho živého i neživého inventáře – totiž nejprve zadal úkol mediálním hvězdám svého cirkusu.
„ANO. Já jsem Havlíček. Babiš je náš tatíček.“ Tento nápaditý textík předložil šéfovi jeden z významných členů hnutí, který si nicméně nepřál být oficiálně jmenován, dokud jeho svěží dílko neschválí osobně pan předseda. Ten ovšem místo pochvaly nešetřil kritikou: „Potřebujeme slogan, ne nějaké veršovánky, ty jeden Borovský!“
Vymýšlení sloganů není žádná sláva ani v případě Aleny Schillerové. „Mým oblíbeným výrazovým prostředkem je tanec. Pokud jde o něj, jsem vlastně velmi nenasytná,“ přiznala na rovinu oblíbená paní Alenka a hned na ukázku převedla novou kreaci. Ta za necelou minutu sdílení na nejmenované sociální síti získala 356 milionů lajků, z nichž polovina pocházela od obyvatel zemí, jež sdružuje Hospodářské společenství států střední Afriky. Zanedlouho dokonce dorazila do datové schránky hnutí ANO zdvořilá žádost domorodého kmene Zulu, zda by jim paní Schillerová nemohla dělat šamanku a zároveň zavést EET pro pazourkový obchod.
„Ano, bude líp.“ Tento slogan „vymyslel“ Radek Vondráček, jenž – v nezkrotné pýše – zaslal uvedenou hlášku Andreji Babišovi e-mailem, ačkoli šéf zrovna seděl ve vedlejší kanceláři. Zanedlouho se z ní ozval nelidský řev a zvuk, který je typický pro ničení počítačové sestavy. „Ty koni, tohle je slogan, který už dávno máme!“ zařval pan předseda na nebohého Radka poté, co se zjevil ve dveřích. Očití svědci hovoří o tom, že zapřisáhlý abstinent Vondráček od té doby začal pít sedmistupňové pivo, a dokonce byl spatřen, jak po vypití tří lahví tohoto nápoje tančí na svém pracovním stole nebo se možná pokouší oběsit na lustru.
Po vnitrostranickém kreativním fiasku tedy došlo přece jen k oslovení veřejnosti. Stratégové ANO ovšem zapomněli na jednu záležitost: v této zemi ještě žije několik lidí, kteří hnutí nevolí, takže do smrště návrhů od plebsu – v písemné i elektronické podobě – se zároveň přimotala určitá porce výsměchu a ironie.
„Ano, bude hůř.“ Celkem očekávatelná hláška překvapivě nechala Babiše v klidu. Z neznámého důvodu ho však rozběsnil nevinný dopis tohoto znění: „Slogan vám řeknu osobně. Volejte 25085. Bureš“. Člen hnutí, který Babišovi vzkaz obětavě a mimo vlastní kompetenci donesl z poštovní schránky ANO, se bláhově domníval, že bude za iniciativu povýšen. Místo toho skončil jako poněkud větší vodňanské kuře poté, co mu Babiš nařídil exkurzi v jedné ze svých potravinářských fabrik.
Vzhledem k tomu, že mezi návrhy, které zaslali občané, se nevyskytl žádný, o němž by se dalo hovořit jako o zdařilém, Babiš učinil poslední zoufalý krok v útrobách svého hnutí – obrátil se na členskou základnu v krajích a okresech. „Je to sice většinou jen tlupa kariéristických přeběhlíků z ČSSD, ale fakt už nemáme kde brát,“ prohlásil s patrnou beznadějí v hlase.
Anonym, který mu přišel z hlavního města, jej však definitivně zbavil všech iluzí: „My v Praze se vždycky domluvíme s ODS na velké koalici nebo stínové opozici, a to jak na magistrátu, tak na menších pražských radnicích. Volební slogany vůbec nepotřebujeme!“
Po tomto sdělení nezbylo nic jiného, než se spolehnout už pouze na veřejnost a doufat, že časem přece jen dorazí nějaký pěkný slogan. Autor těchto řádků se do soutěže také zapojil a sto tisíc korun od Andreje Babiše – pokud vyhraje – hodlá použít k uhrazení nákladů na emigraci v případě volebního vítězství ANO.
