Článek
To není vtip, ale duch směrnic z padesátých let, kdy se i pohádky musely podřídit dialektickému materialismu. Proč to vytahuji? Protože český volič se dnes chová jako ten pověstný rybář, který místo práce sedí u rybníka a čeká na zázrak. Jenže v našem rybníčku se místo zlatých rybek přemnožily piraně a dravci, kteří se za zlaté pouze vydávají.
V pozadí této frašky se opět rýsují postavy, které slibují nemožné na počkání. Jeden slibuje, že zařídí slunce pro každého, druhý, že nás ochrání před deštěm, i když sám drží v ruce děravý deštník. Je to tragikomická podívaná: národ čeká na švihnutí ocasem, které vyřeší inflaci, dluhy i morální kocovinu, zatímco „zlatá rybka“ u vesla jen otevírá pusu naprázdno a vypouští bubliny.
Jaký je národní zájem v zemi, kde se věří v zázračné rybičky? Přestat zírat na hladinu a uvědomit si, že voda je kalná a akvárium praská. Místo toho se ale dál krmíme iluzemi, že nás zachrání někdo, kdo má místo páteře jen rybí kůstku. Že tato naivita páchá na státu nevratné škody, vidí každý, kdo ještě nepolyká háček i s navijákem. A v hlubinách se tomu všemu jen tiše a cynicky směje starý vodník v kožené bundě.
