Článek
Jsou prázdniny a jako dědeček jsem byl pověřen užívat si vnoučka celý víkend.
Dcera sportuje a tak odjela závodit na mistroství ČR v bowlingu, babička odjela na každoroční sraz jejich party ze školy. Já jako dědeček spolu s vnoučkem jsme tedy od rána převzali plnou kontrolu nad našimi společnými aktivitami a to bez vlivu jakékoliv kontroly výše uvedených blízkých :-).
Je půl deváté večer a já si jdu vypít zaslouženou kávu po celodenní náročné činnosti s vnoučkem (začal teď od září chodit do třetí třídy základní školy). Vnouček se upnul na malování všeho co jsme za celý den dělali, jeho večerní zvyk před spánkem.
Právě jsem dosedl před domem ke stolu kde voněla káva a v hlavě jsem připravoval program našich aktivit na další den. Míchám kávu a najednou se otevřou dveře a v nich vnouček. Bláhově jsem si myslel, že mi jde dát pusu na dobrou noc. Místo pusy otázka… dědo proč Indie teď válčí s Pakistánem? Po chvilce ticha jsem našel vhodnou odpověď. Pokýval hlavou spokojen s mou odpovědí. Nyní jsem čekal tu pusu na dobrou noc, ale dočkal jsem se spršky otázek, které měl v hlavě seřazené… Proč válčí Izrael s Palestinci… Proč byla II. světová válka, kdo všechno bojoval proti Hitlerovi, proč jsme se nebránili když nás Němci napadli, kdo nás osvobodil, kolik padlo při osvobozování Československa osvoboditelů a kterých, proč byla válka ve Vietnamu, proč..... Nechci vás čtenáře unavovat jednak na co vše se ještě ptal a také obsahem mých odpovědí na ty jeho otázky, jen uvedu, že když náš rozhovor trval téměř hodinu tak jsem ho utnul s tím, že to zítra probereme na rybách. Řekl ok, dal mi pusu na dobrou noc a šel spát.
Káva byla studená a tak jsem si šel uvařit novou, dokonce jsem si po dlouhé době zapálil doutníček a vzpomínal jsem jaké otázky mi v jeho letech lítaly hlavou. Asi po hodině uklidňování jsem šel také spát a můžu říci, že jsem usínal šťastný, spokojený a s úsměvem na tváři. Šťastný proto, že dědečkovi věří. Spokojený, že byť je ještě mlaďoučký tak chce mít v hlavě jasno. S úsměvem proto, že je pro mne nadějí v budoucnost, že nikdy nebude lhostejný k dění ve světě.
Když jsem s ním měl následující týden večer videohovor a vytknul jsem mu, že nedává pozor co říkám a kouká stranou…. Dědo počkej, teď poslouchám zprávy v televizi…… S blažeností jsem ukončil hovor se slovy že se těším až zase přijede, třeba jen na víkend.
