Článek
Zdravím všechny. Předem musím upozornit, že jsem strojař a né lékař. Můj názor je zcela odlišný od názorů „odborníků“. Podle mě by k odchodu do důchodu měly sloužit dva parametry. První by měl být dán počtem odpracovaných let, kdy podle mě je 40 let optimum. Za druhé, bych navrhoval odchod na základě lékařského doporučení, které by stanovil obvodní lékař a po schválení odbornou komisí by byl udělen důchod. Já totiž nechápu jak někdo může paušalizovat různé profese na podle úmrtnosti či prodlužování lidského života. Každá práce má svoje a stav jednotlivce může nejlépe posoudit jeho obvodní lékař. Vidím to sám na sobě, to co jsem zvládal v 25 hravě, ve 40 obtížně a po 50 nemám šanci. To samé vám sdělí i zaměstnavatelé, kteří nejeví zájem zaměstnat člověka po padesátce. To vám potvrdí i na úřadu práce. Ovšem asociálové, kteří v současné době řídí tento stát, to nemohou nikdy pochopit. Každá profese s výjimkou lobbistů či poslanců a senátorů má dopady jak na tělesnou schránku tak i na duševní stav. Kdo z vás svěří svůj život sedmdesátiletému řidiči autobusu či strojvůdci? Kdo z vás se bude cítit na to vozit po lešení kolečka s maltou v sedmdesáti? Kdo by se chtěl hrbit nad šicím strojem osm hodin do sedmdesáti? A takhle bych mohl pokračovat ke každé profesi. Výjimku a to potvrzují i filmy pro pamětníky tvoří úředníci kde zas takové napětí či fyzickou námahu nenajdete. Tedy krom kontaktních pracovníků, kteří musí denně s lidmi pracovat. Proto bych se přikláněl k tomu, aby místo výpočtu úmrtnosti daného ročníku (což mi připadá jako kdyby se někdo inspiroval v praktikách třetí říše) byl posuzován zdravotní stav daného jedince a jeho prospéšnost pro společnost. Tvrdě bych zakročil proti skupinám, které zneužívají systém, kde pobírají dávky, přitom na černo pracují a smějí se té hloupé většině, co maká jako blbá celý život.
