Článek
Eva Decroix absolvovala v roce 2007 ve Francii právnické studium zakončené titulem Master 1, tedy po jednom roce navazujícího magisterského programu. V roce 2008 jí tento titul nostrifikovala Univerzita Karlova, tedy uznala jako ekvivalent českého magisterského vzdělání v oboru právo. Tím Evě Decroix vznikl formální nárok být zapsána jako koncipientka České advokátní komory, složit advokátní zkoušky a později působit jako advokátka.
Tento postup byl ovšem v rozporu s běžnou praxí.V drtivé většině případů se v Česku uznávaly pouze diplomy Master 2 (tedy dvouleté magisterské studium), nebo musel uchazeč složit nostrifikační zkoušku. Master 2 si Eva Decroix doplnila až v roce 2019, a to v rámci studia MBA — tedy více než 11 let poté, co jí byla nostrifikace schválena a ona mohla působit jako právnička. Celý proces tedy působil jako nestandardní, mimořádně vstřícný a právně velmi sporný.
Je potřeba zdůraznit, že nostrifikace není udělením českého akademického titulu (např. Mgr.). Jde pouze o uznání, že dané zahraniční vzdělání dosahuje srovnatelné úrovně — nikoli o oprávnění užívat český titul. Akademické tituly (jako Mgr., PhDr. apod.) může v Česku udělit výhradně akreditovaná česká vysoká škola. Přesto Eva Decroix po řadu let veřejně používala titul Mgr., který nikdy formálně nezískala. Sama později přiznala, že si to neuvědomila, a titul přestala používat.
Způsob, jakým celou věc komentovala, vzbudil dojem účelového manévru: přiznala formální chybu u titulu, který měl pouze symbolickou váhu, ale zcela se vyhnula zásadní otázce — jak mohla získat nostrifikaci jen s nekompletním vzděláním, které ostatní běžně nestačilo. Jako by říkala: „Dobře, s titulem jsem to trochu přehnala…“ — zatímco to hlavní zůstalo mimo pozornost.
A tak se vlk nažral (přiznání k Mgr.), koza zůstala celá (nostrifikace se zpětně nezpochybnila) — a veřejnost může jen hádat, čím si někdo otevřel dveře, které jiní nacházejí zamčené.
