Naděje ve stínu pochodu smrti

Nikdo z nás si nemůže vybrat dobu ani místo, do kterého se narodí. Bedřich Lamm, židovský chlapec z Moravské Třebové, měl smůlu. Narodil se ve špatné době, na špatném místě. Přesto se jeho krátký a trýznivý život stal výjimečným svědectvím: svědectvím odvahy, nevinnosti a nezdolné touhy přežít i tam, kde lidství umíralo denně.

Jeho příběh jsem začal zkoumat v roce 2021 v rámci rozsáhlého historického výzkumu zaměřeného na osudy vězňů z pochodu a transportu smrti Osvětim–Opava–Mauthausen. V databázi, kterou jsem při této práci vytvořil, nese Bedřich Lamm číslo 672. Pátrání bylo zdlouhavé a chvílemi se zdálo beznadějné. Ale jeho věk a výraz v očích mi nedovolily to vzdát. Jako otec dvou dcer jsem celý příběh prožíval ještě silněji — nemohl jsem ho nechat jen tak zmizet v zapomnění. Když se nakonec podařilo vše dotáhnout do konce, vzniklo mezi námi tiché, ale hluboké pouto.

Bedřich se narodil 23. ledna 1930 do židovské rodiny Lammových, která v Moravské Třebové provozovala obchod s látkami. Jeho rodiče Alfréd a Josefína byli součástí místní židovské komunity. Zvrat nastal v roce 1938, kdy Československo přišlo o území, které bylo později připojeno k nacistické říši a nazváno Říšskou župou Sudety. V březnu 1939 pak německá vojska obsadila zbytek republiky.

Rodiče, obávající se o bezpečí malého chlapce, ho poslali do Prostějova k tetě Kláře a strýci Heřmanovi. Sami zůstali – kvůli obchodu a péči o starou matku. Neunikli osudu: během let 1942–1943 byla většina příbuzných deportována a zavražděna v Terezíně nebo v Osvětimi. Včetně jeho rodičů.

Bedřich byl deportován v červenci 1942 do Terezína. Odtud vedla jeho cesta do Osvětimi, kde mu bylo vytetováno vězeňské číslo A 2434. Ve svých čtrnácti letech se ocitl v řízeném systému nelidskosti, kde byl přidělen do pobočného pracovního tábora v Sosnovci. Pracoval v továrně na komponenty pro děla – jako dítě.

V lednu 1945, kdy se blížila Rudá armáda, byl tábor vyklizen. Bedřich byl vyhnán na pochod smrti směřující přes Slezsko do Opavy. Tato trasa, dlouhá, ledová a smrtící, znamenala konec pro stovky lidí. Zde – během pochodu – oslavil Bedřich své 15. narozeniny. V mrazu, bez jídla, bez rodiny. Bez dětství.

Po několikadenním pochodu dorazili vězni v pátek 26. ledna 1945 do Jarkovic u Opavy. Zde přenocovali na dvou statcích, v provizorních podmínkách. Pondělního dopoledne byli naloženi do otevřených nákladních vozů a odesláni do Mauthausenu. Jednalo se o poslední vlakový transport z Osvětimi.

Do Mauthausenu dorazil Bedřich ve velmi vážném stavu, s těžkými omrzlinami. Jeho tělo bylo odloženo do bloku „Kříž 30“ – pro umírající. Ale Bedřich opět přežil. Obdržel nové číslo – 125827.

Osm dní po osvobození tábora americkou armádou, dne 13. května 1945, však zemřel na tuberkulózu v péči 131. evakuační nemocnice USA. Svobody se dočkal – ale už si ji nestačil užít.

V roce 2023 byl v Prostějově uložen tzv. „Kámen zmizelého“ před domem, kde Bedřich Lamm prožil část svého dětství. O dva roky později, v roce 2025, byl jeho příběh zařazen do mezinárodní výstavy „Mezinárodní pamětní cedule Mauthausen“ v Rakousku. Tato výstava představuje osm vybraných osudů z České republiky – a Bedřich je mezi nimi jediným dítětem. Jeho životní pouť, trpělivě a citlivě přiblížená evropské veřejnosti, se tak stala součástí paměti kontinentu, který si stále hledá cestu k pojmenování vlastní minulosti.

Za možnost účasti v tomto projektu patří mé upřímné poděkování českému velvyslanci v Rakousku PhDr. Jiřímu Šitlerovi, díky jehož mimořádné podpoře a profesionálnímu přístupu mohl být Bedřichův příběh prezentován s úctou a v odpovídajícím mezinárodním kontextu.

Odhalení samotného pomníku v Moravské Třebové předcházel rozsáhlý edukační projekt s názvem Nikdo by neměl být zapomenut aneb příběh mladého židovského chlapce z Moravské Třebové. Projekt byl rozdělen do dvou částí.

První částí byla tematická přednáška v zámeckém sále, určená studentům všech základních a středních škol města. Příběh Bedřicha Lamma jim byl předán prostřednictvím historických souvislostí, archivních materiálů i osobního svědectví, které promlouvalo k mladé generaci jazykem empatie a odvahy.

Druhá část měla formu pietního průvodu CEBENA městem. Studenti, učitelé i veřejnost procházeli Moravskou Třebovou se zapálenými svíčkami. Průvod doprovázely hluboké tóny pozounu a údery zvonů místního kostela – silný symbol tiché úcty k nevinnému dětskému životu, který skončil příliš brzy.

Pomník, který vytvořil Jiří Vaněk, pedagog a umělec z Moravské Třebové, byl odhalen o tři týdny později, bez oficiální ceremonie – ale s hlubokou pietou.

Ve spolupráci s hudebními pedagogy a umělci vzniká originální hudební skladba s názvem Chtěl jsem jen žít. Ta jediná věta – prostá, dětsky nevinná a přitom nesmírně silná – v sobě nese celý osud Bedřicha Lamma. Chlapce, který o nic nežádal. Jen chtěl žít.

Hudba má moc otevřít srdce tam, kde slova nestačí. Proto věříme, že právě touto cestou může Bedřichův příběh promlouvat i k dnešním dětem. Tiše, opravdově, lidsky. Aby nezapomněly. Aby si vážily toho, co Bedřich nikdy neměl – dětství, bezpečí, domova.

Z celé rodiny přežil pouze strýc Bruno. Po válce se znovu oženil a vychoval dceru Danielu, která je dnes jedinou žijící osobou, jež Bedřicha – byť nepřímo – pamatuje. Právě setkání s ní pro mě nebylo jen cenným historickým momentem, ale především hlubokým lidským zážitkem. Její klidný přístup, otevřenost a porozumění daly celému výzkumu rozměr, který žádný archiv ani dokument nemůže zprostředkovat. Darovala mi do sbírky šálek na espresso, ze kterého pil kávu její tatínek Bruno — kousek vzpomínky, který stále dýchá jeho přítomností.

Bedřich Lamm neměl šanci vyrůst. Nedostal příležitost milovat, tvořit, smát se, jít do školy, studovat, mít děti. Měl pouze patnáct let, z nichž sedm prožil v nenávisti, násilí a odloučení. Jeho poslední narozeniny prožil na pochodu smrti, bosý ve sněhu, mezi ranami a zoufalstvím. Přesto bojoval. Chtěl jen žít. Nic víc.

My dnes svým dětem můžeme dát domov, lásku, bezpečí, vzdělání a budoucnost. To vše, co Bedřich nikdy nepoznal. Ne proto, že by si to nezasloužil. Ale protože žil v době, kdy být dítětem, a navíc židovským, znamenalo být odsouzen k zániku.

Když dnes doprovázíme své děti do školy, hladíme je před spaním nebo je podporujeme v jejich snech a vášních, dělejme to s hlubokým vědomím, že žijeme v době plné možností — a neměli bychom si nechat vnutit, že je to doba špatná. I přes všechny potíže je to čas, který nám dává šanci růst a milovat víc než kdy dřív. Každé objetí, každý povzbudivý dotek, je tichým, ale silným vzkazem všem, na které jsme nezapomněli — že jsou v našich srdcích stále s námi, i když nejsou tady.

📘 Oficiální medailonek města Moravská Třebová
https://www.moravskatrebova.cz/cs/o-meste/historie-a-vyznamne-osobnosti/bedrich-lamm.html

📖 Medailonek Bedřicha Lamma – Hanácký Jeruzalém
https://hanackyjeruzalem.cz/clanky/medailonek-bedricha-lamma/

🕯️ Raum der Namen – Mauthausen Memorial (Bedřich Lamm)
https://raumdernamen.mauthausen-memorial.org/index.php?id=4&p=133588&L=0

🗺️ Pomník Bedřicha Lamma – Mapy.com
https://mapy.cz/cs/letecka?q=pomník%20bedřichu%20lammovi&source=base&id=2604089&ds=2&x=16.6648600&y=49.7606700&z=17