Článek
Bylo to jen „otázkou času“. Proč se tenis dostal na úroveň žumpy plné korupce, jakou byl po dlouhá léta český fotbal?
V tenisu se pohybuji posledních 7 let intenzivně. Po úspěších v pracovní kariéře jsem se rozhodl vrátit do světa, který znám z mládí a oživit opět i svou kariéru tenisovou. Jako mladý hráč jsem neviděl za oponu, nedomýšlel jsem si souvislosti a nevnímal žádnou „politiku“. O to větší bylo mé rozčarování, když jsem se zapojil do okruhu závodního hraní dospělých a viděl jsem na vlastní oči, co se v tenise děje.
Jsou to drobnosti, kterých si všimnete, když se účastníte nejrůznějších tenisových akcí. Turnaje jsou vytvářeny na míru „nadějím“ bohatých rodičů, vyvoleným klubům. Dokonce i v nižších patrech se turnaje losovaly doslova na záchodě a vždy vyšly výhodně pro domácí, pro kamarády, pro známé. Nějaká férovost? To bylo sprosté slovo. Tento systém, se už zaplať pán bůh zlepšil, ale i tak vznikají některé turnaje, za velmi podivných okolností. Velké turnaje schvaluje svaz a drží pod krkem neposlušné kluby. Ničí všechny, kteří nedrží hubu a krok, zatímco na výsluní se vyhřívají týmy, které mají „politické krytí.“
Jako úsměvná se může zdát třeba kauza tenisových míčů, kdy všemocní pánové ze svazu určili, jakými míči se má hrát na tenisových turnajích v ČR. Shodou náhod jsou to míče (velmi nekvalitní), které můžete koupit jen od těch stejných pánů a ti na tom nehorázně vydělávají. Takových „malých domů“ je v tenise plno. Zkrátka zde platí, že ruka ruku myje. Není cílem činit kroky pro dobro sportu, pro děti nebo pro tenisty. Motivace jejich činů je jediná – peníze.
Prapodivné kšefty na všech úrovních jsou problémem, který sžíral i fotbal. O rozdělování peněz rozhoduje několik lidí podle naprosto subjektivního klíče. Zametá se s hráči, kteří se byť jen ozvou. Celý český tenisový svět toto mlčky trpí. Každý ví, jak to chodí, nikdo nemá iluze a všichni to akceptují. To je přece hrůza! Ta míra akceptace celého shnilého systému je nesmírně smutná.
Ani nyní, kdy je důležitá část svazu strávila několik měsíců za, nechce nikdo trhnout partu. Každý se bojí návratu krále. Já sám při psaní těchto řádků očekávám, že může dojít na zásah do mého klubu, do akcí, kterých se účastním či k dehonestaci mého jména. Ale říkám si – proč? Má se český tenis, jenž je svými úspěchy známý po celém světě, bát mafiánů a starých struktur? Má se třást před organizovaným zločinem? Nechá se sport gentlemanů pošlapat a pošpinit lidmi bez morálních zábran? Já věřím a doufám, že ne.
Proto považuji za důležité o tom mluvit. Celá aktuální kauza se totiž nejvíc dotýká všech běžných hráčů tenisu na všech úrovních a těch, kteří tento sport milují. Lidí, jako jsem já.
