Článek
Brontosaurus, tedy v doslovném překladu „hřmotný ještěr“, patří k nejznámějším a nejpopulárnějším dinosaurům vůbec. Celosvětově je sice populárnější mnohem mladší teropodní dinosaurus Tyrannosaurus, například u nás se mu však brontosaurus minimálně vyrovnává. Po dlouhou dobu přibližně 112 let byl tento rod považován za vědecky neplatný, teprve v roce 2015 však byla jeho validita potvrzena přehlednou vědeckou studií.[1] Ta ukázala, že brontosauři byli nejspíš skutečně jiným rodem sauropodů než Apatosaurus (jak se domníval již paleontolog Charles Othniel Marsh, který na konci 70. let 19. století oba rody popsal)[2], a že tento rod zahrnuje dokonce hned tři různé druhy: B. excelsus, B. parvus a B. yahnahpin.
Ne všichni paleontologové jsou o platnosti brontosaura zcela přesvědčeni, předpokládejme ale, že jde skutečně o platné rodové jméno. Co tedy o staronovém brontosaurovi dnes víme? Je jisté, že se jednalo o obřího býložravého dinosaura, podobně jako jeho blízcí příbuzní rodů Apatosaurus, Diplodocus, Supersaurus, Barosaurus a další zástupci čeledi Diplodocidae. Brontosauři nicméně patřili spíše k menším zástupcům těchto sauropodů, jejich délka zřejmě nepřekračovala 22 metrů a hmotnost přibližně 15 tun[3] (podle jiných odhadů ale až 26 metrů a 32 tun).
Někteří z jeho zmíněných příbuzných přitom dosahovali délky až kolem 35 metrů a hmotnosti téměř 40 tun.[4] Brontosaury tedy můžeme považovat spíše jen za sauropody střední velikosti. Fosilie všech tří druhů tohoto rodu byly objeveny na území státu Wyoming v USA, a to v sedimentech souvrství Morrison o geologickém stáří kolem 155 až 152 milionů let.[5] Nejstarším druhem je B. yahnahpin, který je se stářím 155 milionů let zhruba o dva miliony let starší než B. parvus a o tři miliony let starší než B. excelsus. Typovým druhem je B. excelsus, který byl formálně popsán O. C. Marshem v roce 1879, B. parvus byl popsán roku 1902 jako rod „Elosaurus“[6] a B. yahnahpin roku 1994 jako druh rodu Apatosaurus [7]. Teprve zmíněná studie Tschoppa a jeho kolegů z roku 2015 spojila tyto původně odlišně zařazené druhy pod jeden rod s nanejvýš slavným jménem.
Hypotetický model lebky brontosaura (resp. apatosaura), vytvořený v roce 1931. V té době ještě nebylo jasné, jak lebka brontosaurů ve skutečnosti vypadala. Kredit: Mike Taylor; Wikipedia (volné dílo).
Brontosauři obývali záplavové nížiny, bažinaté roviny i okolí jezer a velkých říčních toků na území západu dnešních Spojených států a byli součástí proslulé dinosauří megafauny morrisonského souvrství. Menší exempláře, mláďata nebo nemocní jedinci se nejspíš stávali kořistí velkých dravých teropodů, jako byl Allosaurus, Ceratosaurus, Torvosaurus nebo Saurophaganax. Kromě dalších obřích sauropodů pak sdíleli své životné prostředí také s ptakopánvými dinosaury, jako byl ornitopod Camptosaurus a Dryosaurus nebo „obrněný“ Stegosaurus.[8] Živili se vegetací v podobě větví stromů a keřů, ačkoliv příležitostně mohli spásat i větší nízko rostoucí rostliny.
Podle odhadů, založených na fosilních otiscích stop, dokázali za den ujít asi 30 až 40 kilometrů při hledání potravy.[9] K obraně jim mohly sloužit jejich velké drápy na „palci“ přední končetiny, zejména pak ale konce jejich velmi dlouhých ocasů, tvořených až 82 obratli, kterými snad mohli tito dinosauři práskat jako bičem a podle některých odhadů mohl vydávaný zvuk dosahovat hlasitosti až kolem 200 decibelů, což odpovídá zvuku výstřelu z děla.[10] Podobným způsobem by si dokázali držet od těla i ty největší teropody. Paleontologové objevili kostru mláděte druhu B. parvus, o rozmnožování, vývoji a stádním chování brontosaurů ale přesto mnoho informací nemáme.
Velkou otázkou je také fyziologie dospělých brontosaurů, u kterých je stejně jako v případě jiných obřích sauropodů záhadou například způsob, jakým dokázalo srdce vypumpovat krev do celého obřího těla. Neznámý je také metabolismus těchto dinosaurů. Ať už však tento ikonický dinosaurus byl platným rodem nebo ne, jisté je, že jméno „Brontosaurus“ zanechalo za posledních 140 let od jeho stanovení ohromnou stopu v populární kultuře.[11] Toto slovo natolik zdomácnělo, že někteří paleontologové (jako je Robert T. Bakker) jím dodnes označují všechny sauropodní dinosaury a mnozí lidé si ze všech dinosaurů vzpomenou nejdříve právě na brontosaura. O občanském sdružení Hnutí Brontosaurus a někdejší hudební skupině Brontosauři v rámci českých reálií ani nemluvě…
---------
Odkazy:
---------
[1] Tschopp, E.; Mateus, O. V.; Benson, R. B. J. (2015). A specimen-level phylogenetic analysis and taxonomic revision of Diplodocidae (Dinosauria, Sauropoda). PeerJ. 3: e857.
[2] Marsh, O. C. (1879). Notice of new Jurassic dinosaurs (PDF). American Journal of Science. 18: 501–505.
[3] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd edition). Princeton University Press, str. 217
[4] Lovelace, D. M.; Hartman, S. A.; Wahl, W. R. (2007). Morphology of a specimen of Supersaurus (Dinosauria, Sauropoda) from the Morrison Formation of Wyoming, and a re-evaluation of diplodocid phylogeny. Arquivos do Museu Nacional. 65 (4): 527–544.
[5] Foster, J. (2007). Jurassic West: The Dinosaurs of the Morrison Formation and Their World. Indiana University Press. str. 273–329. ISBN 978-0-253-34870-8.
[6] Upchurch, P.; Tomida, Y.; Barrett, P. M. (2005). A new specimen of Apatosaurus ajax (Sauropoda: Diplodocidae) from the Morrison Formation (Upper Jurassic) of Wyoming, USA. National Science Museum Monographs. 26 (118): 1–156.
[7] Filla, J. A.; Redman, P. D. (1994). Apatosaurus yahnahpin: a preliminary description of a new species of diplodocid dinosaur from the Late Jurassic Morrison Formation (Kimmeridgian-Portlandian) and Cloverly Formation (Aptian-Albian) of the western United States. Mémoires de la Société Géologique de France (Nouvelle Série). 139 (Ecosystèmes Continentaux du Mésozoique): 87-93.
[8] Chure, D. J.; Litwin, R.; Hasiotis, S. T.; Evanoff, E.; Carpenter, K. (2006). The fauna and flora of the Morrison Formation: 2006. In Foster, J. R.; Lucas, S. G. Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin, 36. Albuquerque, New Mexico: New Mexico Museum of Natural History and Science. str. 233–248.
[9] Fastovsky, D. E.; Weishampel, D. B. (2009). Dinosaurs: A Concise Natural History (PDF). Cambridge University Press. str. 165–200. ISBN 978-0-521-88996-4.
[10] Zimmer, C. (1997). Dinosaurs in Motion. Discover.
[11] Gould, S. J. (1991). Bully for Brontosaurus: Reflections in Natural History. W. W. Norton & Co. pp. 540 str.
---------
