Článek
Obří tyranosauridi byli posledními vrcholovými predátory pozdně křídových ekosystémů severní polokoule.[1] Jejich fosilie dnes známe ze západních oblastí Severní Ameriky a z východní Asie, především pak z Mongolska a Číny. O jejich evoluci v posledních milionech let druhohorní éry toho moc nevíme, zejména proto, že mimo zmíněné oblasti jejich zkamenělé pozůstatky dosud nebyly objeveny, nebo se přinejmenším jednalo o objevy fragmentární a nepříliš informačně hodnotné.[2]
Tuto nepříznivou skutečnost však mění nový objev z ruského Dálného východu, který potvrzuje přítomnost obřích tyranosauridů i v této severovýchodní části eurasijského kontinentu. I když se zatím jedná především jen o objevy fosilních zubů, také tyto zkameněliny dokládají, že tyranosauridi blízce severoamerickému tyranosaurovi byli v této době rozšíření prakticky po celém území východní Asie i západu Severní Ameriky. Stále přitom není jasné, zda se nejslavnější z této dynastie velkých teropodů vyvinul přímo v Laramidii (subkontinent na území současného západu Severní Ameriky) nebo již ve Východní Asii, načež poté emigroval přes jakýsi dočasně vytvořený pevninský most.
K takovému geografickému přesunu by přitom muselo dojít zhruba v době před 70 až 68 miliony let, kdy se král dravých dinosaurů teprve chystal předvést svoji dominanci na území o rozloze tisíců kilometrů čtverečních. Zatím nedokážeme říci s jistotou, zda je T. rex potomkem menších severoamerických tyranosaurinů, jako byl například druh Daspletosaurus horneri nebo spíše potomkem jiných gigantických tyranosauridů z východní Asie, jako jsou zmíněné blízce příbuzné druhy Zhuchengtyrannus magnus (stáří asi 73,5 milionu let) a Tarbosaurus bataar (stáří asi 72 až 69 milionů let).[3]
Nové objevy z dálněvýchodní Amurské oblasti nedaleko čínských hranic by však přece jenom mohly tuto záhadu pomoci objasnit. Možná tyranosauři skutečně kdysi ovládali i velkou část východního území dnešního Ruska. Nálezy dinosauřích fosilií z lokalit Kundur, Blagověščensk a dalších jsou v odborné literatuře popisovány od 80. let minulého století, od počátku tohoto století již pak probíhá souvislejší výzkum (bohužel se ale jedná o značně odlehlou a hůře dostupnou oblast, což značně limituje možnosti komplexního paleontologického výzkumu).[4]
Model tyranosaura v Přírodopisném muzeu v Londýně.
Jedná se především o sedimenty geologického souvrství Udurčukan, jehož vrstvy slepenců, jílovců a vápenců mají na typové lokalitě mocnost kolem 11 metrů. Již dříve byly odtud popsány fosilní pozůstatky velkých teropodů, kromě nich pak také kachnozobých hadrosauridů, srpodrápých dromeosauridů, vzácně obrněných nodosauridů a dlouhokrkých titanosaurních sauropodů a dále krokodýlovitých plazů, želv a savců.[5] Nově pak byly identifikovány izolované zubní korunky, články prstů nohy a ocasní obratle neznámých velkých tyranosauridů, a to v pěti různých rozeznaných věkových stadiích.
Nedávno publikovaná práce trojice ruských badatelů z Dálněvýchodního oddělení Ruské akademie věd (IGNM FEB RAS) popisuje fosilní materiál, získaný již dříve ze zmíněných lokalit Kundur a Blagověščensk.[6] Zmíněné fosilie byly porovnávány s podobnými zkamenělinami z nedalekých čínských lokalit v oblasti Lung-ku-šan v okrese Ťia-jin na území blízké provincie Chej-lung-ťiang, přičemž jednotlivé kosterní elementy jsou si napříč zde objevenými taxony značně podobné co do velikosti i tvaru. Je tak docela dobře možné, že se jednalo o zástupce stejných druhů tyranosauridů.
V obou případech máme co do činění s fosilními pozůstatky velkých tyranosauridních teropodů, možná také přímých předků hrozivého tyranosaura. Nejdelší objevené korunky fosilních zubů mají délku kolem 10 centimetrů, jiné jsou však i výrazně menší. Nepochybně se tedy jedná o fosilie mnoha exemplářů různé velikosti a věku, od malých mláďat o velikosti dospělého člověka až po obry o hmotnosti slona afrického.[7] Máme tedy před sebou skromné a zatím nepříliš početné pozůstatky celých populací velkých tyranosauridů, obývajících ruský Dálný východ na samém konci křídy.
Jisté je, že tito velcí draví dinosauři z oblasti Zejsko-burejské nížiny zde žili v období nejpozdnější křídy (asi před 70 až 66 miliony let) a patří tak k zástupcům vůbec posledních známých dinosaurů v této části svět.[8] Byli nejspíš značně početní a představovali nepochybně dominantní predátory svých ekosystémů. Některá novější datování nicméně ukazují, že sedimenty tohoto souvrství jsou patrně o trochu starší než ta severoamerická, což ještě více nasvědčuje možnosti, že tyranosaurus měl východoasijské kořeny.[9] Hlavní potravou amurských tyranosauridů byli kachnozobí dinosauři, jako byl Amurosaurus riabinini nebo Olorotitan arharensis.[10] Více nám o těchto asijských příbuzných tyranosaurů prozradí snad až další objevy na ruském Dálném východě.
---------
Odkazy:
---------
1) Hurum, J. H.; Sabath, K. (2003). Giant theropod dinosaurs from Asia and North America: Skulls of Tarbosaurus bataar and Tyrannosaurus rex compared (abstract). Acta Palaeontologica Polonica. 48 (2): 161–190.
2) Loewen, M. A.; Irmis, R. B.; Sertich, J. J. W.; Currie, P. J.; Sampson, S. D. (2013). Evans, D. C. (ed.). Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans. PLoS ONE. 8 (11): e79420. doi: 10.1371/journal.pone.0079420
3) Voris, J. T.; Therrien, F.; Zelenitzky, D. K.; Brown, C. M. (2020). A new tyrannosaurine (Theropoda: Tyrannosauridae) from the Campanian Foremost Formation of Alberta, Canada, provides insight into the evolution and biogeography of tyrannosaurids. Cretaceous Research. 110: 104388. doi: 10.1016/j.cretres.2020.104388
4) Bolotsky, Y. L.; Kurzanov, S. K. (1991). [The hadrosaurs of the Amur Region.] In: [Geology of the Pacific Ocean Border]. Blagoveschensk: Amur KNII. 94-103. [rusky]
5) Lauters, P.; Bolotsky, Y. L.; Van Itterbeeck, J.; Godefroit, P. (2008). Taphonomy and Age Profile of a Latest Cretaceous Dinosaur Bone Bed in Far Eastern Russia. PALAIOS. SEPM Society for Sedimentary Geology. 23 (3): 153–162. doi: 10.2110/palo.2006.p06-031r
6) Bolotsky, I. Y.; Ermatsans, I. A.; Bolotsky, Y. L. (2021). Tyrannosaurid remains (Dinosauria: Tyrannosauridae) from localities in Blagoveshchensk and Kundur (Amur Region, Russia) (PDF). Biota and environment of natural areas. 2021 (2): 49-70. doi: 10.37102/2782-1978_2021_2_5
7) Erickson, G. M.; et al. (2004). Gigantism and comparative life-history parameters of tyrannosaurid dinosaurs. Nature. 430 (7001): 772–775. doi: 10.1038/nature02699
8) Godefroit, P.; Bolotsky, Y. L.; Lauters, P. (2012). Joger, U. (ed.). A New Saurolophine Dinosaur from the Latest Cretaceous of Far Eastern Russia. PLoS ONE. 7 (5): e36849. doi: 10.1371/journal.pone.0036849
9) Brusatte, S. L.; Carr, T. D. (2016). The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs. Scientific Reports. 6: 20252. doi: 10.1038/srep20252
10) Godefroit, P.; Lauters, P.; Van Itterbeeck, J.; Bolotsky, Y.; Bolotsky, I. Y. (2011). Recent advances on study of hadrosaurid dinosaurs in Heilongjiang (Amur) River area between China and Russia. Global Geology. 2011 (3).
---------
