Přístrojová technika pro rychlou a levnou detekci nemoci a zjištění dispozice člověka

V literatuře (1) je popsána metoda zjišťování dispozice člověka, která je založena na nepřímém měření rozdílu průtoku krve arteriemi carotis interna a externa, které jsou řízeny biochemicky. Průtok krve přináší určité množství tepelné energie a tím dochází k ohřevu v dané části. Dochází také k ovlivňování teploty v tomto místě většinou ochlazováním. Dispozici a její ovlivňování popsal Grandjean (1969).

Bylo potřeba tedy najít dva body: první, který je podobně jako mozek ( řídící systém) zásobován z arterie carotis interna. Měření ukázala jako optimální bod kořen nosu (ophtalmica). Druhý bod, který je zásobován krví z arterie carotis externa, stejně jako vegetativní orgán, je na špičce nosu.

Výhodou těchto bodů je, že zde není produkce tepla ze svalů a také zde není evaporace. Měřením rozdílu teplot těchto dvou bodů ukázalo, že křivka sleduje u zdravého jedince Grafovu křivku výkonnosti. Pokud má respondent aktivován imunitní systém, dochází k poklesu rozdílu a to tím více, čím je nebo zatím doutná větší zdravotní problém. Je potřeba poznamenat, že od teploty oka ( měření u kořenu nosu) se odečítala teplota špičky nosu. Bylo to z prostého důvodu, že většinou jsme v kladných hodnotách, pouze v případě aktivizace imunitního systému klesáme nejen k nule, ale až do záporných hodnot (1). Jak měření ukázala, lze rozpoznat zdravotní problémy i u respondentů s bezpříznakovými stavy.

Výhodou měření rozdílů teplot je, že se eliminují veškeré systémové chyby, například přesnost měření.

První měření byla prováděná infrateploměrem Ultrakust T 203 (2). Měření potom bylo zkoušeno dotykovým přístrojem, kde snímačem teplot byly dva termistory. Nevýhodou bylo že tento přístroj je určen pouze pro osobní užití a je nutno snímače dezinfikovat. V současné době je k dispozici řada infrateploměrů, které jsou cenově dostupné na rozdíl od původního typu s kterým se měření začínala a které je možné pro tato měření použít. Protože měření je poměrové, nezáleží na přesnosti měření, ale na opakovatelnosti měření, což je velká výhoda. Měření by měla probíhat nejlépe v pokojové teplotě. Co ovliňuje měření výrazným způsobem je nošení roušek nebo například pití teplého nápoje ( v těchto případech je vhodné vyčkat alespoň 5 minut než dojde k ustálení).

Infrateploměr však musí splňovat podmínku, že nesmí mít zaměřovací laser, nebo tento musí být vypnut a o tomto se musí měřící osoba přesvědčit nebo musí být laser zaslepen a to z důvodu možného poškození oka. Infrateploměr by měl mít optiku optimálně 20: 1, s nastavenou emisivitou 0,8, ale není podmínkou pro měření. Optika určuje v jaké vzdálenosti a na jakém průměru měříme a je obvykle udána výrobcem. S infrateploměrem Ulrakust měření byla prováděna ze vzdálenosti 5 -10 cm. Ideálně bychom měli měřit na „bodu“ o průměru 5 mm.

Interpretace výsledků je uvedena v literatuře (2).

Pokusy o automatický screening metodou popsanou výše byly provedeny již v polovině devadesátých let, ale záhy skončily pro nedostatek finančních prostředků. Je potřeba zmínit normu EN IEC 80601-2-59, která se týká automatického screeningu teploty oka v místě u kořene nosu (jak je popsáno výše) jako teploty jádra (7). Měření však ukázala, že se jedná o těžko realizovatelnou metodu, zřejmě právě kvůli změnám průtoku krve arterií carotis interna. Z těchto důvodů je pro automatický screening vhodnější metoda jak je popsána v literatuře (1).

Na závěr pokládám otázku. Je možné výše uvedenou metodou detekovat onemocnění covidem? A odpověď zní : Je to možné. Pokud byly naměřeny poklesy rozdílu teplot pod danou hranici uvedené v (1), nastoupila ihned léčba například acylpyrinem a příznaky záhy ustaly. Proto se neprováděly ani PCR testy, natož nepřesné antigenní testy. Důvodem bylo také to, že nedošlo ani k rozvoji onemocnění, proto ani PCR testy nemusely prokázat nákazou covidem. Je potřeba poznamenat, že nikdo nechce riskovat rozvoj covidového onemocnění, a ohrožovat své okolí. Lze tedy konstatovat, že častým měřením lze velmi rychle zachytit infekt, nedojde k rozvoji nemoci a není možná nákaza v okolí.

Literatura