Článek
Oslovila mě pracovnice z banky, abych se dostavila. Netušila jsem oč jde. Dostavila jsem se a pochopila. Před několika dny mi přišla na účet větší částka peněz a pracovnice banky hbitě nabízela možnost uložit peníze do fondů. Aby prý vydělávaly. Odmítla jsem. Mám prý myslet na své děti, vnoučata. Naléhala. „Víte,“ odpovědělka jsem ji: „Já nechci myslet na své děti a vnoučata. Moje děti mají dobře placenou práci. Nic jim nechybí. Mají nové byty, auta, jezdí do exotických zemí na dovolenou a určitě vychovají k obrazu svému i své děti. Já žiji teď a chci si ještě stáří užít.“ Přesto. Mám se dostavit za tři dny. Budu mít připravenou nabídku kam peníze uložit a s jakým ziskem mohu počitat. Přišla jsem za 3 dny. Pracovnice se na mne nechápavě dívala a přemýšlela kdo jsem. Pak se rozzářila, že si vzpomněla. „Aha, vy jste ta krkavčí matka.“ Odcházela jsem z banky s poznámkou, že má tato mladá dáma štěstí, že nejsou v bance kamery s nahrávacím zařízením. Asi by se vedení banky divilo jaký je přístup ke klientům. Představte si, že žádnou nabídku jsem nedostala. Zapomněla ji zpracovat.
