Článek
Dnes nemusím nikam chvátat, jen dorazit domů. Zklidním se, zvolním krok ještě více než obvykle a rozhlížím se kolem sebe.
Sleduji, jak si větřík pohrává s lístky na stromech a vlní trávu.
A tu je spatřím. Drží se za ruce, v druhé hůlčičku, pán v levé, paní v pravé. Jdou pomalu a povídají si.
Dědeček pozvedne levici s hůlkou a ukáže směrem k něčemu, co ho zaujalo. Babička se podívá tím směrem, pokýve hlavou, usměje se na dědečka a dá mu pusu na tvář. On úsměv opětuje a něžně palcem pohladí babiččin hřbet ruky. Oba se cítí šťastně. A kdybych neviděla, že jde o starší pár. Z jejich chování a pohledů bych je tipovala na dva čerstvé zamilované puberťáky.
Když je tak vidím, trošku jim i závidím a tajně doufám, že budu i v jejich věku zažívat také něco tak krásného.
Partnera už na to mám.
