Článek
Minimálně deset let už se česká společnost věnuje integrování/diskriminování černochů, muslimů a Ukrajinců a na staré dobré Romy při tom možná trochu zapomněla.
Minimálně v Praze úplně… Romové se v důsledku brněnské tragédie (jejíž průběh má zatím několik verzí) pozastavují nad tím, že česká vláda brání cizí lidi, zatímco naše nechá zabíjet, a na sobotu už chystají demonstraci za bezpečnost našich občanů.
Problém Romů nicméně určitě není ve vládě, jak naznačuje třeba romská zpěvačka Lucie Bikárová, když říká, že Petr Fiala má na rukou krev.
Český stát totiž Romy nijak nediskriminuje. Ani v otázce pobírání sociálních dávek, ani inzerování na Úřadu práce. Dokonce je pomocí stipendijních programů zkouší finančně motivovat ke studiu na středních a vysokých školách, což je mimochodem typický příklad pozitivní diskriminace, kterou teď sami Romové Fialovi a spol. vyčítají směrem k podpoře Ukrajinců.
Problém je mnohem níž, v lidech. Už v komentářích pod články o té demonstraci za bezpečnost „našich občanů“ se totiž dočtete, že Romové nejsou tak úplně „naši lidi“. A to tady žijí od 15. století…
Češi říkají, že rasisti přece nejsou, když tady bez problému tolerují Vietnamce, protože jsou pracovití, otevřeno mají až do deseti, někdy i do jedenácti, jde jim matika a na své děti jsou tak přísní, že před nimi všechny utíkají na vysoké školy.
Nebýt rasista ale není o tom, že někoho tolerujete nebo mu jen nedáváte najevo, že je jiný. Je to o tom, že k němu BEZPODMÍNEČNĚ přistupujete jako k sobě rovnému. A to Češi většinově neumí ani k Vietnamcům, kteří tady žijí už od 50. let minulého století, ani k Romům, kteří přišli ještě o 500 let dřív.
Jenže zatímco Vietnamci nemají problém s umisťováním svých dětí do základních škol, Romové už tady často slyší, že tudy to nepůjde, a ve finále se koncentrují ve „vlastních“ školách, na kterých nechce nikdo učit a o bílé dítě ze střední třídy tam nezavadíte.
Nejen, že se tak Romové nenaučí nic z osnov, ale ani z toho, jak mají vycházet s ostatními. Nechytnou se kamaráda z ambicióznější rodiny, který je stáhne s sebou na lepší střední, nebo jim neřekne o možnosti studovat v zahraničí a tak dále…
Asi by bylo blbé tvářit se, že se do téhle situace Romové nedostali sami – jinou náturou, jinými prioritami a jiným temperamentem –, ale ještě blbější, kdybychom s tím nic neudělali.
Dokud alespoň v první třídě na základní škole, kdy se ještě dá pracovat s úplně každým, nedostanou všechny děti stejnou šanci, bude to víc naše chyba než jejich. A když si ji později promarní sami, tak ať…
Musíme využít toho, že víme, že byla dřív slepice, a postarat se o to, abychom měli ve společnosti jen samá skvělá vajíčka. Americe to od prvního černého otroka k prezidentovi trvalo 400 let, Romové v Česku už jistě nestihnou ani 600 let, ale třeba jednou…
Zdroje: Eduzin, Novinky.cz, MŠMT
