Článek
Inteligence ještě neznamená citlivé srdce. Někteří lidé umí bleskově analyzovat problém, ale v momentě, kdy mají pochopit člověka naproti sobě, tak zcela tápou. A často to poznáte už podle jedné jediné věty, kterou používají skoro automaticky.
Proč vysoké IQ nestačí
V psychologii se čím dál víc mluví o tom, že o kvalitě vztahů nerozhoduje nejvíc inteligenční kvocient, ale emoční inteligence. Tedy schopnost vnímat vlastní pocity i pocity druhých, rozumět jim a umět na ně přiměřeně zareagovat. Je to neviditelný základ, na kterém stojí každý funkční vztah.
Vysoká kognitivní a vysoká emoční inteligence totiž zdaleka nejdou vždy ruku v ruce. Někdo dokáže bleskově rozlousknout složitý problém, a přesto naprosto selže ve chvíli, kdy má pochopit, co druhý cítí. Analytické myšlení jednoduše nezaručuje, že člověk umí stejně dobře číst emoce nebo reagovat s empatií.
Otázka člověka s nízkým EQ
Podle německého serveru mannheim24.de způsob, jakým člověk mluví, často prozradí víc než to, co doslova říká. Některé věty padají v rozhovoru téměř mimoděk a jsou přitom jasným signálem nízké emoční inteligence. Ukazují totiž, jak dotyčný zachází s pocity ostatních.
Typickým příkladem je věta: „A kde jsou důkazy?“ Ten kdo ji vytahuje pokaždé, když druhý mluví ve vztahu o svých pocitech, v podstatě říká: „uznávám jen to, co se dá změřit a doložit.“
Kritické myšlení je samo o sobě jistě cenná věc. Jenže kdo důkazy vyžaduje neustále a za každou cenu, přehlíží intuici a osobní zkušenost druhých a spolu s ní i jejich emoce.
Na první pohled to může působit jako věcný a racionální přístup. Ve skutečnosti to prozrazuje, že dotyčný nedokáže uznat, že rozhodnutí založená na citu mají ve vztazích stejnou váhu jako tvrdá data.
