Článek
Klára Kolouchová dosáhla jako první česká horolezkyně himalájských vrcholů Mt. Everest, K2 i Kančedženga. Maminka dvou dětí zahynula při pokusu o zdolání deváté nejvyšší hory Pákistánu Nanga Parbat.
První údaje mluvily o výbuchu kyslíkové láhve, jichž Kolouchová při svých výstupech běžně používala, posléze to bylo ovšem na serveru akualne.cz dementováno elitními českými horolezci Trávníčkem a Jindrovou, kteří dlouhodobě působí žijí v Nepálu. Kolouchová zahynula po pádu ze skály
Horolezectví jen pro tatínky, nikoliv pro maminky
Tak jako po úmrtí každého horolezce se okamžitě v diskusích na předních českých serverech vyrojilo mnoho příspěvků obecně urážlivých k horolezcům, kteří podle mnohých zbytečně riskují životy.
U Kolouchové byly tyto názory opepřené skutečností, že byla maminkou dvou dětí. Mnozí jí nedokázali zjevně odpustit, že pro ni život narozením dětí neskončil a dál pokračovala v tom, co milovala.
Je nutné uvést, že dětem Kolouchové je jedenáct a sedmnáct let, nebyla to tedy maminka, která by si od kojení odběhla vylézt na horu, které se pro její vysokou rizikovost přezdívá Hora zabiják.
Nelze se přitom ubránit dojmu, že výčitky, proč nezanechala po narození dětí horolezectví se objevily proto, že Kolouchová byla žena. Minimálně my si nevybavujeme, že by lezení po horách někdo vyčítal otci taktéž dvou dětí Radku Jarošovi či Reinholdu Messnerovi, který většiny svých nejznámějších výstupů dosáhl po narození prvního syna.
Totální zkrat jednoho šéfredaktora
Druhou věcí, která byla Kolouchové v diskusích pod články vyčítána je skutečnost, že svých výkonů dosahovala s pomocí kyslíku, což reálně v horolezecké komunitě kvalitu takovýchto výstupu devalvuje.
Kolouchová ale nikdy netvrdila opak a v komunitě byl způsob jakým Kolouchová leze dobře znám. O to víc překvapuje článek šéfredaktora portálu horydoly.cz Kuby Turka, který ve článku k úmrtí Kolouchové, který vyšel pár hodin po oznámení smutné zprávy neopomněl zmínit:
„Horolezkyně se dokázala silně medializovat, ačkoliv nepatřila mezi horolezeckou špičku ve výškovém lezení a ani mezi průměrné horolezce. Její výkonnost odpovídala vysokohorské turistice, zásadně stoupala po půl století starých normálkách, s šerpy v zádech, po vystrojených trasách a s kyslíkem v dýchacím přístroji.“
Nevíme, co vedlo pana Turka k tomu, aby tuto svou pravdu do svého článku vyplivnul doslova pár minut po Kolouchové smrti. Tento pamflet je pak často citován i v diskusích na nejnavštěvovanějších serverech. Ze strany šéfredaktora Turka se z našeho pohledu jednalo o naprostý zkrat.
Kolouchová určitě nebyla nejlepší česká horolezkyně, ale většina z těch, co po ní plive by se na K2 nedostala ani kdyby je tam šerpové nesli s kyslíkem na zádech. Byla to zkrátka žena, která milovala Himaláje a své lásky se nevzdala ani po narození dětí. A měla na to plné právo.
