Článek
Je to jeden z těch příběhů, který se objeví ve feedu sociálních sítí a člověk si na první dobrou není jistý, zda se jedná o pravdu, či výmysl.
Příběh o Francouzovi, který se postaral o chůvu
Muž strávil roky hledáním chůvy, která ho vychovala. Když ji konečně našel, dal jí 16 000 dolarů a zařídil jí měsíční rentu, aby si mohla užívat stejného pohodlí a péče, jaké kdysi poskytovala jemu.
Francouz si získal srdce milionů lidí online poté, co strávil 38 let hledáním chůvy, která o něj pečovala jako o kojence v Pobřeží slonoviny. Jeho otec tam byl pracovně vyslán, ale když se rodina nakonec vrátila do Francie, ztratili veškerý kontakt se ženou, která sehrála tak důležitou roli v jeho raném dětství.
Navzdory desetiletím a vzdálenosti mezi nimi nikdy nezapomněl na její laskavost a mateřskou náklonnost, považoval ji za „druhou matku“ a slíbil si, že ji jednoho dne najde a vyjádří jí svou vděčnost.
Poté, co ji konečně vypátral, jak žije skromným životem, odcestoval zpět do západní Afriky na emotivní shledání plné slz a radosti. Ve snaze oplatit péči, kterou mu poskytla, jí daroval 10 milionů CFA franků (asi 16 000 USD), nové auto a zařídil jí doživotní měsíční rentu na podporu jejího důchodu. Příběh se stal mocnou připomínkou trvalého dopadu soucitu a pout vytvořených prostřednictvím péče v dětství.
Takto zní jedna z klasických ukázek hluboce lidského příběhu, které zaplevelují internet a tváří se, že jsou realitou. Tuto konkrétní variaci příběhu publikoval na účtu síti X profil HistoricVids, který má přes 6 milionu sledujících a v době psaní tohoto textu byl dle nástroje Marfeel nejčastěji zobrazovaným příspěvkem na feedu britské verze Discoveru.
A teď k realitě
Ve skutečnosti je tato historka učebnicový příklad virální legendy, neověřené události. V jedné verzi se muž jmenuje Pierre Dupont a vyrůstal v Senegalu. V jiné je bezejmenný a jeho otec pracoval v Pobřeží slonoviny. Někdy dostane chůva „auto navíc“, jindy ne.
Takový příběh se šíří přes weby živící se virálním, emotivním obsahem. Nikde se neobjevuje u agentur jako AFP, Reuters nebo u francouzského tisku, což by se u skutečně ověřené a tak silné lidské story dalo očekávat.
Ostatně sami Francouzi upozorňují, že pokud by měl být pravdivý, musel by být starý 24 let. Ve Francii se totiž franky se kterými se v příběhu operuje neplatí od roku 2002.
Jedinou obranou je přistupovat k tomu jako pohádce
Těchto příběhů se na sociálních sítích objevuje nepřeberné množství a tím, že hrají na citlivou lidskou strunu dosahují obrovské proklikovosti. Díky tomu je pak upřednostňuji algoritmy sociálních sítí, které je servírují dalším a dalším čtenářům.
Vzhledem k tomu, že sociální sítě z těchto příběhů získávají peníze existuje jediná obrana. Obsah z těchto zdrojů, který nepochází ze zavedených mediálních agentur brát jen jako prokrastinační zážitek a pohádku, která těm, co ji pouští do světa vydělává.
