Článek
Jedním nich byla i Mary Smith. Mary Smith začala pracovat jako lidský budík již v raném věku. Jejím hlavním úkolem bylo probouzet dělníky, kteří pracovali v neobvyklých časech, například na trhu v Limehouse Fields.
Lidský budík používal různé nástroje
Tito dělníci zaměstnávali klepače, kteří používali obušky na dveře nebo dlouhé tyče, aby dosáhli na vysoká okna.
Mary a někteří další používali flusačky na hrášek, kterými stříleli do oken, aby své klienty probudili. Vydělávala si takto šest pencí týdně.
Sama se v roce 1884 provdala a měla šestnáct dětí. O obtížnosti podmínek v nichž žila vypovídá, že jen z nichž dvě přežily do dospělosti.
Rodinná profese po 60 let
Lidský budík byl povoláním, které vykonávalo mnoho lidí, zejména ve větších průmyslových městech jako Manchester. Tuto práci často vykonávali starší muži a ženy, ale někdy si policejní strážníci přivydělávali plněním tohoto úkolu během časných ranních hlídek.
Mary a její kolegové nikdy nesměli opustit okno či dveře klienta, aniž by si byli naprosto jistí jeho probuzením. Rodinná Tradice Mary předala svou flusačku na hrášek dceři Molly, která byla jedním z posledních klepačů v Londýně. Během války musela riskovat časté nálety, ale celkově se tomuto povolání věnovala rodina přes šedesát let.
Molly s touto profesí skončila po válce s nástupem levných osobních budíků.
Jak se lidé bránili zaspání v minulosti?
V době, kdy neexistovali žádné budíky, existovalo mnoho dalších osvědčených způsobů, jak nezaspat. Například indiáni před kmenovými radami, které často začínaly před úsvitem, používali metodu močového měchýře – vypili před spaním hodně vody, aby je tělo samo probudilo.
V Evropě byla pro změnu oblíbená metoda zapálené svíčky s hřebíky, které po odhoření vosku s cinkotem dopadly na cínovou misku. Tato metoda však nebyla z protipožárního hlediska nejbezpečnější a mnohdy vedla k tragédiím.
Prameny:
