Článek
Vyprodaný stadion, perfektní atmosféra, skvěle zvládnutý marketing a až na výjimky zdánlivě vyrovnané zápasy s absolutní evropskou špičkou. Tak na první pohled působí fotbalová Slavia. Hlubší pohled ovšem ukazuje, že Slavia tápe a fotbalově jí Evropa utíká. Je to z velké části způsobené Trpišovského pojetím fotbalu.
Poslední ročníky pohárů jsou ze strany Slavie propadák.
Do minulého ročníku Evropské ligy vstupovala Slavia jako jeden ze tří největších favoritů celé soutěže. Výsledek? Z osmi zápasů vyhrála Slavia jen jeden a skončila hluboko v poli poražených na nepostupovém 30. místě.
V letošním ročníku Ligy mistrů je Slavia na 34. pozici. Třetí od konce, bez jediného vyhraného zápasu. Samozřejmě, je to nejlepší klubová soutěž světa, ale v obou posledních ročnících evropských pohárů končí před Slavii – při porovnání na webu transfermarkt.com – týmy s menší hodnotou kádru.
Téměř každý zápas Slavie se nese ve stejném duchu. Slavia bojuje, předvádí intenzivní fotbal a soupeře většinou předčí v počtu naběhaných kilometrů. Jenomže odchází s menším počtem bodů, než by měla.
Pozápasové komentáře o výkonu, za který se hráči nemusí stydět, a odcházení ze hřiště se vztyčenou hlavou by pomalu vydaly na knížku „Naše slavné porážky“.
Slavia nemá hráče schopné hrát fotbal ve vysoké intenzitě.
Jenomže fotbal se pořád hraje na body a Slavia je nemá. Proč jich nemá víc, názorně ukázalo v zápase s Barcelonou dění na hřišti mezi 48. a 52. minutou. Slavia v nich měla postupně tři situace, v nichž přečíslovala soupeře.
Špičkové týmy by z toho vytěžily pravděpodobně minimálně 2 góly a i průměrně hrající tým Ligy mistrů aspoň dvě gólové šance. Hráči Slavie z toho dokázali udělat tři ofsajdy, protože nebyli schopni změnit pohyb s míčem a nahrát vzdálenějšímu volnému spoluhráči. Místo toho zvládli jen posunout míč nejbližšímu hráči v ofsajdu.
Trpišovského tým je proslulý fotbalem s vysokou intenzitou, v němž to techničtí fotbalisté mají těžké a prosadit se do týmu je pro ně krajně obtížné. Jenže pak se není čemu divit, že hráči v takto intenzivní hře nejsou schopni změnit rytmus a dát přesnou přihrávku. Kolik takových hráčů Slavia má? Dva, možná tři?
Trpišovského finanční mašina bez výsledků.
Před 6 lety fascinovala Slavia fotbalovou Evropu svým dynamickým fotbalem, s nímž dokráčela do semifinále Evropské ligy. Současný tým není horší. Jenomže tehdy hrozila Slavia více zbraněmi. Pomáhala si výbornými hlavičkáři Součkem, Škodou, Delim či Ngaduem, uměla hrozit rychlými brejky a vystřelit ze střední vzdálenosti.
Fotbal v podání sešívaných zkrátka bavil, protože byl mnohem víc variabilní. Aktuální Slavia je obchodně zdatná mašina. Trpišovského styl každoročně vybrousí jeden či dva diamanty, které klub finančně výhodně zhodnotí. Ale fotbalově je to trochu nuda s hráči, kteří ve vysoké intenzitě nejsou schopni ještě přidat fotbalovou nadstavbu.
Možná by to chtělo někdy trochu změnit rytmus hry a snížit intenzitu na úroveň, které budou hráči stačit i technicky. Fotbalový vývoj se nezastavil, ve vysoké intenzitě dnes hraje téměř každý tým a aktuálnímu Trpišovského pojetí fotbalu zkrátka v Evropě ujíždí vlak.
