Článek
13. února 1968 přijeli hasiči z Radotína k požáru domu v chatové osadě u Volnoklas. V hořícím domě našli zuhelnatělé tělo Marie Jelínkové a utonulé tělo jejího manžela Stanislava Jelínka ve studni. Přežil pouze jejich syn Stanislav, který byl nalezen zraněný a vyčerpaný. Tak začal děsivý případ, který vstoupil do legend jako Studna z „Třiceti případů majora Zemana.“
Studna byla velmi úzká
Vyšetřování odhalilo, že požár byl založen úmyslně a vrahem byl pravděpodobně někdo z rodiny. Hororový dojem dotvářely stromky posekané tak, jako by nic nemělo přežít.
Syn Stanislav vypověděl, že otec, v původním díle známý jako „starý Brůna,“ zabil matku a poté se pokusil zabít i jeho. Stanislav se však ze studny dostal a utekl. Vyšetřovatelé potvrdili, že ve studni skutečně byl, a případ uzavřeli jako rozšířenou sebevraždu otce.
Existují však pochybnosti o pravdivosti této verze, protože studna byla velmi úzká a rvačka v ní by byla obtížná. Při testech trvalo hasiči 1 hodinu 40 minut vysoukat se ze studny ven. Jak to tedy mohl zvládnout fyzicky nepříliš zdatný syn, na němž mělo po boji navíc ležet mrtvé tělo jeho otce?
Byl syn skutečně obětí?
Po tragédii Stanislav Jelínek mladší odjel do Moskvy, kde pracoval v radiochemické laboratoři. Po návratu do Československa se podílel na utajeném výzkumu v Orlických horách.
Jeho kolegové ho popisovali jako psychopata a konfliktního člověka. Sám Jelínek chtěl v 90. letech svůj příběh prodat za milion korun České televizi, ale neuspěl. Zemřel v roce 2002, aniž by kdy změnil výpověď o tom, co se skutečně stalo.
